Ne každá osobní nebo společenská role se stává já člověka. Aby se mohla stát já (nebo jedním z Já), musí osobní či společenská role přerůst v člověka, vyklíčit v něm jeho duši, stát se jeho vlastní a živou.
Často novou roli zažívá člověk jako masku a převlek. To se obvykle stává, když je nová role obtížně proveditelná nebo ve skutečnosti obsahově koliduje s jinými, známějšími rolemi.
Pokud má být člověk Úředníkem, ačkoli celý život úředníky nenávidí, pak své chování v této roli prožívá spíše jako svou masku. To nejsem já!
Role je prožívána jako Ne-já, když je neobvyklá a obtížně proveditelná.
Role papeže je pro mnoho mladých lidí, kteří mají dítě, zpočátku zvláštní a cizí. "Jsem táta?" Ale čas plyne, zvykne si a brzy se stane — tátou!
Zvládnutí nové osobní role není vždy jednoduchá záležitost, ale je docela reálné, zvláště pokud je po tom touha. Viz →
Je-li osobní role zvládnutá a žádaná, pak časem nejen zanechá svůj otisk v duši, ale zpravidla k duši přiroste, vroste do duše a stane se novým já. Z vnějšího se stávají vnitřní. Z cizího se stává vlastním a rodným.