Phellinus igniarius coll
- Oddělení: Basidiomycota (Basidiomycetes)
- Pododdělení: Agaricomycotina (Agaricomycetes)
- Třída: Agaricomycetes (Agaricomycetes)
- Podtřída: Incertae sedis (nejisté polohy)
- Řád: Hymenochaetales (Hymenochetes)
- Čeleď: Hymenochaetaceae (Hymenochetes)
- Rod: Phellinus (Phellinus)
- Typ: Phellinus igniarius
:
- Trutovik falešný
- Polyporites igniarius
- Ohnivá houba
- Polyporus igniarius
- Hasičské uhlí
- Označuje hasiče
- Ochroporus ignarius
- Mucronoporus igniarius
- Hasicí přístroj
- Pyropolyporus igniarius
- Agaricus igniarius
ovocná těla vytrvalá, přisedlá, tvarově dosti rozmanitá a průměrně 5 až 20 cm v průměru, i když občas se vyskytují exempláře až 40 cm v průměru. Tloušťka plodnic se pohybuje od 2 do 12 cm, v některých případech až 20 cm. Existují kopytní varianty (někdy téměř diskovité), polštářovité (zejména v mládí), téměř kulovité a mírně protáhlé. Tvar plodnic závisí mimo jiné na kvalitě substrátu, protože jeho vyčerpáním se plodnice více kopytují. Při pěstování na vodorovném substrátu (na povrchu pařezu) mohou mladé plodnice nabývat skutečně fantazijních podob. Rostou velmi těsně k substrátu, což je obecně charakteristickým znakem zástupců rodu Phellinus. Rostou jednotlivě nebo ve skupinách a mohou sdílet stejný strom s jinými houbami.
Povrch je matný, nerovný, se soustřednými rýhami, u velmi mladých exemplářů jakoby „semišový“ na dotek, následně nahý. Okraj je hřebenovitý, tlustý, zaoblený, zvláště u mladých exemplářů – ale u starých exemplářů, ač je zcela zřetelný, je stále vyhlazený, neostrý. Zbarvení bývá tmavé, šedohnědočerné, často nerovnoměrné, se světlejším okrajem (zlatohnědé až bělavé), i když mladé exempláře mohou být dosti světlé, nahnědlé nebo šedé. S věkem povrch tmavne do černa nebo téměř černa a praská.
oblečení tvrdý, těžký, dřevnatý (zejména stářím a za sucha), rezavě hnědé barvy, vlivem KOH černá. Vůně je popsána jako „výslovná houba“.
Hymenofor tubulární, tubuly 2-7 mm dlouhé zakončené zaoblenými póry s hustotou 4-6 kusů na mm. Barva hymenoforu se mění v závislosti na ročním období, což je charakteristický rys všech zástupců tohoto druhového komplexu. Přes zimu má tendenci vyblednout do světle okrové, šedavé nebo dokonce bělavé. Na jaře začíná růst nových tubulů a barva se mění na rezavě hnědou – počínaje centrální oblastí – a začátkem léta bude celý hymenofor matně rezavě hnědý.
spórový tisk bílý.
Spory téměř kulovitý, hladký, neamyloidní, 5.5-7 x 4.5-6 µm.
Houba je nejedlá díky své dřevité textuře.
Zástupci komplexu Phellinus igniarius jsou jedním z nejběžnějších polypórů rodu Phellinus. Usazují se na živých i usychajících listnáčích, nacházejí se i na mrtvém dřevě, padlých stromech a pařezech. Způsobují bílou hnilobu, za kterou jsou datli velmi vděční, protože v napadeném dřevě lze snadno vyhloubit prohlubeň. Stromy se infikují poškozenou kůrou a zlomenými větvemi. Lidská činnost jim vůbec nevadí, najdou se nejen v lese, ale i v parku a na zahradě.
V užším smyslu je druh Phellinus igniarius považován za formu, která roste výhradně na vrbách, zatímco druhy rostoucí na jiných substrátech se rozlišují na samostatné formy a druhy – např. plíseň načernalá (Phellinus nigricans) rostoucí na bříza.
Na téma druhové skladby tohoto komplexu však mezi mykology nepanuje shoda, a protože přesná definice může být velmi obtížná a nelze se zaměřit pouze na hostitelský strom, je tento článek věnován celému Phellinus igniarius druhový komplex jako celek.