Klient: Moje dcera, je jí 16 let. "Potřebuju si popovídat"
Požadavek: „Pět z nás je přátel. Mezi námi je dívka, která si neváží našeho přátelství. Všichni byli uraženi, odstranili ji z přátel v kontaktu. Jak mohu přimět své přátele, aby se s ní usmířili?" Duchovní povznesení, pálení očí. Ochota mluvit a udělat nějaké důležité rozhodnutí.
Upřesňuji žádost: „Co to znamená, že si neváží přátelství? Proč si myslíš, že je potřebuješ sladit?"
— Má jiné přátele — jinou společnost. Tráví s nimi více času. Své slovo nedodrží: řekne nám, že půjde s námi, a pak odmítne a jde s nimi. Proč se chci usmířit? Ona sama se mě zeptala, protože předtím jsem ji s nimi vždy usmířil, ale tentokrát jsem se na ni sám urazil, nesmířil jsem se. Ale z přátel v kontaktu jsem to nesmazal.
Myslíte, že ji to znepokojuje?
Komentář. Pokud by se konzultant chtěl zeptat, zda má přítel skutečný zájem nebo touhu udržovat přátelství, tedy ochotu jednat, otázka by byla dobrá. Otázka pocitů je otázkou do prázdna.
— Obavy, ale ne moc. Má jinou společnost. N. má větší starosti, protože ji měl rád. Jako první ji smazal z Kontaktů.
— Jak to vnímají ostatní?
Komentář. O co v otázce jde a proč? O pocitech se dá mluvit dlouho. Rozumnou otázkou by bylo: je reálné je sladit? Jaké příležitosti k tomu dcera vidí?
"Podporují ho. A hned po něm ji odebrali z přátel. Ale stejně mazat nebudu. Pořád s ní mluvíme. Pokud spolu delší dobu nekomunikujeme, tak to možná smažu.
No, nemažte to. Jak to vnímají ostatní?
- Pokuta. Myslím, že čekají, až je usmířím.
- Potřebuješ to?
Komentář. Dcera chtěla něco dělat, byla aktivní, proč by ta činnost měla hasit? Místo diskuse „proč to potřebujete“ bylo lepší nabídnout plán, jak je sladit. Seznamte se s kamarádkou, řekněte jí, proč byla uražena, promluvte si o tom, zda je připravena chovat se k přátelům uctivě, a konkrétněji – pokud jste souhlasili se setkáním, pak přijďte, nedynamujte své přátele… Je lepší dělat a činit pokání, než nedělat a činit pokání. Lepší zkoušet a učit se, než nedělat nic a přemýšlet.
Tak jsem se s ní nehádal. Nelíbí se mi, že nedrží slovo, ale kamarádit se může s kýmkoli. A já se prostě nebudu spoléhat na její sliby a tak. Pokud to vyjde — dobře, pokud to nevyjde — není to nutné.
— Když jsi nepřisahal, N. se nechce postavit, ona první krok neudělá, tak proč to potřebuješ? Opravdu je chcete usmířit? Možná se mezi nimi stalo něco, o čem nevíte? Ale jste přátelé, promluvte si se všemi, zjistěte, na co čekají, jak moc je to bolí. Pokud se opravdu nechtějí smířit, nechte vše tak, jak to je – pokračujte v komunikaci jako doposud, pokud chce udělat první krok nebo alespoň projeví nějakou touhu tímto směrem – pomozte jí. Pokud ne, čas dá vše na své místo. Nemůžeš ji vychovat, už jí je 16…
— Poslouchej…
Komentář. Ukázalo se — prázdnota. Nadšení vyprchalo, životní lekce se nenaučili. Je možné a nutné porozumět pocitům, když na úrovni činů nelze nic nabídnout. Mezitím se můžete soustředit na činy, mluvit o činech, činech, činech!