Duchovní porodní asistentka se při porodu naladí na silné energetické toky, které doprovázejí porodní proces. Bez pocitu porodního proudu bych nemohla rodit, abych viděla, co je v tu chvíli potřeba udělat. Proto často medituji nad pocitem porodního proudu a jednoho dne, když jsem to dělala hodně, se mi zdálo, že rodím v nemocnici.
Své porodní svorky si můžete ve snu vypracovat velmi efektivně, protože stav ve snu je blízký stavu při porodu – jde o hraniční stav mezi realitou a nadpozemským. Často žena při porodu mezi pokusy na minutu usne... Kromě fyzického efektu usínání při porodu je samozřejmě jeho energetická složka a také ta duchovní. Usínání energeticky umožňuje uvolnit toky zapojené do jiných oblastí, upnuté ve svěráku morálních zásad. Tyto proudy, které žena potlačila kvůli jejímu uznání společností, mají obrovskou sílu. Jejich kolosální energie byla po staletí zneužívána, zotročena společenskými strukturami a v důsledku toho pro mnoho žen v moderní kultuře bolest při porodu. Porod umožňuje ženě (a zároveň mimochodem muži, který ji miluje, mluvíme-li o vlivu ženských erotických energií při porodu) uvolnit energetické toky, aby je mohla plně zapojit do realizace vlastního potenciálu.
Snila jsem o tom, že se to mezi lékaři děje, protože tím, že rodím doma, zkoumám téma přirozeného porodu a aspekt raw stravy z hlediska co nejpřirozenějšího porodu, pomáhám porodním asistentkám, které takovou možnost nemají a pracuji v porodnici, přispívám svou cihlou na společné dílo. Moje aktivita se ve snu symbolicky projevila v tom, že na začátku porodu mi zdravotníci nařídili, abych šla zadělávat těsto – dovedete si představit, jak moc to při mém vlastním porodu nemusí být, ale ráda souhlasil, jen si vědomě udržoval pocit radosti kvůli dobrému porodu. Ve snu jsem si pomyslel: „Přestože nejím vařená jídla, rád uvařím pro ostatní, protože základem raw stravy je radost a přijetí různých aspektů vědomí a základem dobrého narození je radost a přijetí vlastní přirozenosti.“ Také přesto, že nerodím v porodnici a nepodporuji systém porodnické péče, který nyní v porodnicích existuje, bych byl velmi rád, kdyby práce, kterou duchovní porodní asistentky dělají po celém světě, nějak pomohla přejít z mrtvých hledisek oficiální medicíny. Čím méně vzájemného nedorozumění, sporů, konfliktů bude spojeno s porodní péčí, čím více bude převládat duch bádání, akceptace a spolupráce nad rigiditou, inertností, dogmatismem, tím méně budeme v naší praxi vídat případy těžkých porodů. Rodící ženy jsou totiž velmi citlivé bytosti, zachytí běžné duševní postoje a nejsou chráněny před vibracemi strachů svého okolí, které je mohou při porodu skřípnout.
Ve snu podmíněná situací, že budu muset rodit mezi zdmi nemocnice, jsem si dala za cíl nenechat se touto skutečností rozptylovat, ale soustředit se na procesy probíhající v mém těle i přes všemožné vnější překážky. Ve své pozornosti jsem nepřikládal důležitost ani názorům lékařů, ani jejich rutině a stereotypům. V určitém okamžiku jsem si uvědomil, že jsem jen já a moje ženské energie, které mi vyprávějí o mé jedinečné a nenapodobitelné životní linii a o mých jasných, magických touhách – iracionálních, neznámých nikomu kromě mě – ale právě takových, které odhalují, Mohu snadno a přirozeně plavat podél vln generického proudu. Bylo to, jako by moje ženská síla proudila z jedné strany proudu – ze samotného zdroje života. Můj strach z bolesti a nejistota, zda jsem schopen egocentrického a nekompromisního chování v rozhodující situaci – to je na periferii, podél břehů řeky – byly přítomny někde daleko, daleko a připadaly si jako zóny vědomí, do kterých Raději „nevyletím“. Navíc tu byla ještě třetí – to je odhalení mého potenciálu, transformace ženské energie – to už je na druhé straně proudu – na straně moře, nebo dokonce oceánu života – která slibovala oceán, ta odměna a realizace, do které se jistě a zaslouženě vrhám po neustálém bytí v proudu ženských generických pulzací. Ve snu jsem neodváděl svou drahocennou pozornost na příkazy lékařů, nepřišel s nimi do konfliktu, ale naopak jsem v této situaci maximálně projevil svůj tvůrčí potenciál. Pro odhalení ženských energií je totiž zapotřebí právě neustálá tvůrčí interakce s okolním prostorem, tvorba, přeměna jakékoli situace v platnost, přeměna jakéhokoli rozporu v odpověď na otázku, projev neprojeveného, zrození nenarozeného, objasnění temnoty, vzkříšení zničeného… Bylo důležité se nekompromisně, egoisticky soustředit na vlastní pocity, pochopila jsem, že mě k porodu nevyvede nikdo jiný než já. A pouze úpravou svého vědomí se mohu chránit před cizími zásahy. Pamatuji si, jak se mi v tu chvíli ve snu zapnul pocit porodního toku a s ním i moje intuice, která mi pomáhá tento pocit udržet a moc nedělat, neroztřást nádobu mého těla, která překypovala energií. Vlny porodního proudu začaly směřovat mé tělo v tanci, v krouživém pohybu, byly tak silné, že i po probuzení jsem je cítila celý den. Veden těmito vlnami jsem ve spánku začal dělat jen to, co tyto pocity zesílilo, například jsem si pro sebe položil na zem dvě přikrývky: „Přísně ke světovým stranám, jen tudy a ne jinak!“ – Cítil jsem se ve snu, našel ochranné symbolické amulety a začal zpívat. A to vše ve mně zapnulo a posílilo pocit porodního proudu – mocných vibrací procházejících tělem, které mě nutí k pohybu a tanci. Pravděpodobně jsem ve skutečnosti nemohl být tak ponořen do pocitu porodního proudu, ale stále mi naskakuje husí kůže v žaludku, když si vzpomenu na vibrace, které jsem během ponoru zažil. Když jsem se probudila, pocit proudění dělohou se nahromadil a vedl mě celý den. Navzdory nemocničnímu prostředí to byl úžasný sen, protože jsem se v něm zmocnila, přijala zodpovědnost za své činy, propracovala se a uvědomila si strach z porodu v nemocnici. Ve snu jsem uvolnil energii porodního proudu, odstranil svorky zrozené ze strachu. Předtím jsem měla vždy určitý strach z porodnic, což mě vlastně přimělo rodit dítě doma a pak pomáhat jiným ženám. Věděla jsem, že nemám dostatek egocentrismu, abych hájila své zájmy a přirozenost procesu v porodnici. Proto jsem se v duchu sklonila před silou ducha žen, které zvládly porodit docela dobře v oficiálních zdech porodnic – odpoutat se od okolního světa a soustředit se na slavnostní událost, blokující povyk a neosobní přístup. se svatostí této události. Ne každý dokáže při porodu v porodnici ve svých tvůrčích energiích rozpustit agresivní zásahy do osobního prostoru. Není náhodou, že žena má silné sociální dovednosti, které jí umožňují sebevědomě komunikovat v týmu a přitom neztrácet kontakt se svou duchovní podstatou. Tato schopnost je nezbytná k tomu, aby dobře porodila. Chrání ji „sebestřednost“, která u ženy není od přírody agresivní, ale je flexibilní a kreativní, která svou nezkrotnou sebedůvěrou dává vzniknout a odhaluje nové trendy ve světě.