Rorschach a další: jak nám mohou být užiteční?

Není snad nikdo, kdo by nikdy neslyšel o Rorschachově testu. Zvláště poté, co byla stejnojmenná postava použita v populárních komiksech a poté ve filmu a počítačové hře.

«Rorschach» je hrdina v masce, na které se neustále pohybují proměnlivé černobílé skvrny. Tuto masku nazývá svou „pravou tváří“. Do masové kultury tedy proniká myšlenka, že za vzhledem (chováním, postavením), který společnosti prezentujeme, se může skrývat něco jiného, ​​mnohem bližšího naší podstatě. Tato myšlenka přímo souvisí s psychoanalytickou praxí a teorií nevědomí.

Švýcarský psychiatr a psycholog Hermann Rorschach vytvořil na začátku XNUMX století svou „metodu inkoustových skvrn“, aby zjistil, zda existuje souvislost mezi kreativitou a typem osobnosti. Brzy se ale test začal používat pro hlubší, včetně klinických studií. Byl vyvinut a doplněn dalšími psychology.

Rorschachův test je série deseti symetrických skvrn. Jsou mezi nimi barevné a černobílé, «ženské» a «mužské» (podle typu obrázku, nikoli podle toho, pro koho jsou určeny). Jejich společným znakem je nejednoznačnost. Není v nich vložen žádný «původní» obsah, takže umožňují každému vidět něco vlastního.

Zásada nejistoty

Celá testovací situace je postavena tak, aby dala testovanému co největší volnost. Otázka položená před ním je poněkud vágní: „Co by to mohlo být? Jak to vypadá?

Jde o stejný princip, jaký se používá v klasické psychoanalýze. Jeho tvůrce Sigmund Freud uložil pacienta na pohovku a on sám byl umístěn mimo dohled. Pacient ležel na zádech: tato bezbranná pozice přispěla k jeho regresi, návratu k dřívějším dětským pocitům.

Neviditelný analytik se stal «projekčním polem», pacient na něj směřoval své obvyklé emocionální reakce – například zmatek, strach, hledání ochrany. A protože neexistoval žádný předchozí vztah mezi analytikem a pacientem, bylo jasné, že tyto reakce byly vlastní osobnosti samotného pacienta: analytik pomohl pacientovi si jich všimnout a uvědomit si je.

Stejně tak nám neurčitost skvrn umožňuje vidět v nich ty obrazy, které již dříve v našem mentálním prostoru existovaly: tak funguje mechanismus psychologické projekce.

Princip projekce

Projekci také poprvé popsal Sigmund Freud. Tento psychologický mechanismus nám umožňuje vidět ve vnějším světě to, co ve skutečnosti pochází z naší psychiky, ale není v souladu s naším sebeobrazem. Své vlastní představy, motivy, nálady tedy přisuzujeme druhým… Pokud se nám ale podaří zachytit účinek projekce, můžeme to „vrátit sobě“, přivlastňovat si své pocity a myšlenky již na vědomé úrovni.

„Byl jsem přesvědčený, že se na mě všechny dívky kolem dívají chtivě,“ říká 27letý Pavel, „dokud si ze mě kamarád neudělal legraci. Pak jsem si uvědomil, že je ve skutečnosti chci, ale stydím se přiznat si tuto příliš agresivní a všeobjímající touhu.

Podle principu projekce inkoustové skvrny «fungují» tak, že člověk na ně při pohledu na ně promítá obsah svého nevědomí. Zdá se mu, že vidí prohlubně, vybouleniny, šerosvit, obrysy, formy (zvířata, lidé, předměty, části těl), které popisuje. Na základě těchto popisů vytváří testovací profesionál předpoklady o zkušenostech mluvčího, jeho reakcích a psychologické obraně.

Princip interpretace

Hermanna Rorschacha zajímalo především propojení vnímání s individualitou člověka a možnými bolestnými zážitky. Věřil, že jím vymyšlené neurčité skvrny způsobují „ekforii“ — tedy vytahují z nevědomí obrazy, které lze použít k pochopení toho, zda má člověk tvůrčí schopnosti a jak koreluje orientace na svět a orientace na sebe v jeho charakter.

Někteří například popsali statické skvrny z hlediska pohybu („služky stlaly postel“). Rorschach to považoval za znak živé představivosti, vysoké inteligence a empatie. Důraz na barevnou charakteristiku obrazu ukazuje na emocionalitu v pohledu na svět a ve vztazích. Rorschachův test je ale pouze částí diagnózy, která je sama o sobě zahrnuta do složitějšího terapeutického nebo poradenského procesu.

„Nenáviděla jsem déšť, změnilo se to pro mě v mučení, bála jsem se překročit louži,“ vzpomíná 32letá Inna, která se s tímto problémem obrátila na psychoanalytika. — Při testování se ukázalo, že jsem vodu spojovala s mateřským principem a mým strachem byl strach z vstřebání, navracení do stavu před narozením. Postupem času jsem se začal cítit dospělejší a strach zmizel.“

Pomocí testu můžete vidět sociální postoje a vzorce vztahů: co je pro pacienta charakteristické v komunikaci s druhými lidmi, nevraživost nebo dobrá vůle, zda je nastaven na spolupráci nebo soupeření. Ale ani jeden výklad nebude jednoznačný, všechny jsou prověřeny v další práci.

Výsledky testu by měl interpretovat pouze odborník, protože příliš ukvapené nebo nepřesné interpretace mohou být na škodu. Specialista prochází dlouhým psychoanalytickým výcvikem, aby se naučil rozpoznávat struktury a symboly nevědomí a korelovat s nimi odpovědi získané během testování.