Nejprve jasné věci. Pokud jsou děti již dospělé, ale ještě se samy neuživí, určují jejich osud jejich rodiče. Pokud se to dětem nelíbí, mohou poděkovat svým rodičům za příspěvek, který od rodičů dostali, a odejít si budovat vlastní život, bez nároku na rodičovskou pomoc. Na druhou stranu, pokud dospělé děti žijí důstojně, s hlavou na ramenou a s respektem k rodičům, moudří rodiče mohou delegovat rozhodování o hlavních otázkách života svých dětí na ně.
Všechno je jako v podnikání: když moudrý ředitel řídí záležitosti majitele, proč by se měl majitel vměšovat do jeho záležitostí. Formálně se ředitel podřizuje majiteli, fakticky o všem rozhoduje samostatně. Tak je to i s dětmi: když rozumně vládnou svému životu, rodiče jim do života nelezou.
Ale jiné jsou nejen děti, ale i rodiče. V životě prakticky neexistují černobílé situace, ale pro zjednodušení označím dva případy: rodiče jsou moudří a ne.
Pokud jsou rodiče moudří, pokud je za to považují děti i jejich okolí, pak je děti vždy poslechnou. Bez ohledu na to, jak jsou staré, vždy. Proč? Protože moudří rodiče od svých dospělých dětí nikdy nebudou vyžadovat to, co po nich již není možné požadovat jako dospělých, a vztah moudrých rodičů a již zcela dospělých dětí je vztahem vzájemné úcty. Děti se ptají na názor svých rodičů, rodiče se v reakci na to ptají na názor dětí — a požehnej jejich výběru. Je to jednoduché: když děti žijí chytře a důstojně, rodiče už jim nezasahují do života, ale pouze obdivují jejich rozhodnutí a pomáhají jim v obtížných situacích lépe promyslet všechny detaily. Proto děti vždy poslouchají své rodiče a vždy s nimi souhlasí.
Děti si svých rodičů váží a při vytváření vlastní rodiny předem myslí na to, aby jejich volba vyhovovala i jejich rodičům. Rodičovské požehnání je nejlepší zárukou síly budoucí rodiny.
Moudrost však někdy rodiče zradí. Jsou situace, kdy rodiče už pravdu nemají a pak se jejich děti jako plně dospělí a zodpovědní lidé mohou a mají rozhodovat zcela samostatně.
Zde je případ z mé praxe, dopis:
„Dostal jsem se do složité situace: stal jsem se rukojmím své milované matky. Krátce. Jsem Tatar. A moje matka je kategoricky proti pravoslavné nevěstě. Na první místo nestaví moje štěstí, ale to, jaké to pro ni bude. já jí rozumím. Ale ani svému srdci to neřekneš. Tato otázka se objevuje pravidelně, po čemž nejsem rád, že ji znovu vyvolávám. Začne si vše vyčítat, mučit se slzami, nespavostí, říkat, že už nemá syna a tak dále v tom duchu. Je jí 82 let, je blokádou Leningradu, a když vidí, jak se trápí ve strachu o své zdraví, otázka znovu visí ve vzduchu. Kdyby byla mladší, trval bych na svém a třeba práskl dveřmi, stejně by souhlasila, když viděla svá vnoučata. Takových případů je mnoho a v našem prostředí, které jí opět není příkladem. Zasáhli i příbuzní. Bydlíme spolu v třípokojovém bytě. Byl bych rád, kdybych potkal tatéra, ale bohužel. Kdyby byl z její strany souhlas, jen kdyby byl syn šťastný, protože štěstí rodičů je, když jsou šťastné jejich děti, možná když jsem na začátku „hledal“ svou spřízněnou duši, potkal bych Tatara. Ale když jsem začal pátrat, možná moje oči nepotkají Tatarku… Ano, a jsou tam pravoslavné dívky, rád bych ve vztahu pokračoval, jednu z nich jsem si vybral. Z jejich strany taková otázka neexistuje. Je mi 45 let, dostal jsem se do bodu, odkud není návratu, můj život je každým dnem naplněn čím dál tím větší prázdnotou… Co mám dělat?
Rodiče by se neměli vměšovat do milostných záležitostí dětí!
stáhnout video
Situace není jednoduchá, ale odpověď je jistá: v tomto případě se musíte rozhodnout sami a neposlouchat matku. Máma se mýlí.
45 let je věk, kdy by rodinně založený muž už rodinu mít měl. Je nejvyšší čas. Je jasné, že za jinak stejných okolností, pokud je na výběr mezi Tatarkou (zřejmě to znamená dívkou vychovanou více v tradicích islámu) a ortodoxní dívkou, je správnější vybrat si dívku, se kterou mají bližší hodnoty a zvyky. Tedy tatér.
V tomto dopise mi chybí láska — láska k dívce, se kterou bude autor dopisu žít. Muž myslí na svou matku, je k matce připoután a stará se o její zdraví — to je správné a vynikající, ale myslí na dívku, která by už mohla být jeho manželkou, porodit mu děti? Myslí na děti, které už možná běhají a lezou mu na klíně? Svou budoucí ženu a své děti musíte milovat již předem, myslet na ně ještě dříve, než je potkáte naživo, připravte se na toto setkání roky dopředu.
Rodiče dospělých dětí — pečovat nebo kazit život?
stáhnout zvuk
Mohou rodiče zasahovat do života svých dětí? Čím chytřejší jsou rodiče a děti, tím více je to možné a tím méně je to nutné. Chytří rodiče mají opravdu dost životních zkušeností na to, aby viděli mnoho věcí dopředu, s velkým předstihem, takže vám mohou říct, kam jít studovat, kde pracovat a dokonce i s kým byste měli svůj osud spojit a s kým ne. Samotné chytré děti jsou rády, když jim to všechno chytří rodiče říkají, respektive v tomto případě rodiče nezasahují do života dětí, ale podílejí se na životě dětí.
Bohužel, čím problematičtější a hloupější rodiče a děti jsou, tím méně by takoví rodiče měli zasahovat do života dětí a tím více je potřeba… chtít pomáhat jim! Hloupá a netaktní pomoc rodičů ale vyvolává jen protestní a ještě hloupější (ovšem ze vzdoru!) rozhodnutí dětí.
Zvlášť, když se samy děti již dávno staly dospělými, samy si vydělávají peníze a žijí odděleně…
Když k vám do bytu přijde postarší žena, která nemá oslnivou mysl a začne vás učit, jak by měl váš nábytek vypadat a koho byste měli potkávat a koho ne, sotva ji budete vážně poslouchat: budete se usmívat, měnit téma a brzy na tento rozhovor zapomeňte. A právem. Ale pokud je tato starší žena vaší matkou, pak se z nějakého důvodu tyto rozhovory stanou dlouhými, těžkými, s křiky a slzami… „Mami, to je posvátné!“? — Ovšem, posvátné: děti by se měly starat o své již staré rodiče. Pokud se děti staly chytřejšími než jejich rodiče, a to se naštěstí často stává, pak by děti měly své rodiče vzdělávat, bránit jim upadnout do stařeckého negativismu, pomáhat jim věřit v sebe, vytvářet jim radost a starat se o významy svých žije. Rodiče potřebují vědět, že jsou stále potřební, a moudré děti se mohou ujistit, že své rodiče opravdu potřebují v nadcházejících letech.