Láska nás činí zranitelnými. Otevřeme se milovanému člověku, necháme ho přes všechny obrany, takže je schopen nám ublížit jako nikdo jiný. O to obtížnější je vyrovnat se se zkušenostmi, které dodávají blízcí. Pro takové případy nabízíme cvičení.
V každém významném vztahu, ať už je to přátelství, láska nebo rodina, dochází k bolestným zážitkům. Bohužel, „dobré“ a „špatné“ emoce jdou vždy ruku v ruce. Člověk, se kterým komunikujeme, začne dříve nebo později alespoň něco zklamat, otravovat, pohoršovat. A co bolestivé zážitky? Opít se jimi? Boj? Nechat je vládnout nám?
Australský psycholog Ras Harris, autor knihy Jak zlepšit vztahy. Od mýtů k realitě“ a tvůrce původní metody psychologické flexibility nabízí alternativu — jím vyvinutou techniku „Jméno“, která je založena na přijetí vlastních pocitů a uvědomění.
Krok 1: Upozornění
Ve skutečnosti, čím silnější jsou emoce, tím obtížnější je se s nimi vypořádat. Nejprve se naše reakce na ně změní ve zvyk a přestaneme si jich všímat. Za druhé, když zažíváme silné emoce, naše mysl je nedokáže rozpoznat.
Zde přichází vhod všímavé dýchání.
- Nejprve vyprázdněte plíce vzduchem co nejplnším výdechem. Poté je nechte znovu naplnit vzduchem, začněte zdola a pohybujte se nahoru.
- Všimněte si, jak se vzduch naplňuje a opouští vaše plíce. Je dobré, když si zároveň při dýchání říkáte: „Opouštím myšlenky a emoce“, „Tento příběh už mě neovlivňuje.“
- Rozšiřte vědomí z dechu do těla a pokuste se identifikovat místo, kde cítíte nejsilnější emoce. Nejčastěji je to čelo, lícní kosti, krk, hrdlo, ramena, hrudník, břicho.
- Všimněte si, kde emoce začínají a kde končí. Kde jsou hranice vašich emocí? Je to na povrchu nebo uvnitř? Je stacionární nebo mění své umístění? jaká je teplota? Má teplá nebo studená místa? Vnímejte co nejvíce detailů, jako byste byli zvídavým vědcem, který se s takovým fenoménem ještě nesetkal.
Krok 2: Rozpoznejte
Dalším krokem je otevřeně přiznat přítomnost těchto emocí. Řekněte si: "Toto je hněv" nebo "Toto je nechuť." Neříkejte „jsem naštvaný“ nebo „nemám rád“, protože v tomto případě se ztotožňujete s emocí, kterou prožíváte, a tím ji posilujete.
Zkuste si uvědomit, že nejste svými emocemi, stejně jako nejste svými myšlenkami.
Emoce a myšlenky přicházejí a odcházejí, pohybují se vámi jako mraky plující po obloze. To nejste vy! Řekněte: "Tady jsem já, tady je můj hněv," všimněte si, jak vám to umožňuje trochu ustoupit od této emoce. Ještě jednodušší způsob je pojmenovat emoce jedním slovem: „hněv“, „vina“, „strach“, „smutek“.
Uznání je důležitým krokem k přijetí. Znamená to, že se vracíte do skutečného světa. Při uznávání svých emocí nevynášejte žádné soudy ani soudy. Se slovy "Co cítím, je hrozné!" budete tlačit na to, abyste se této emoci vyhnuli, místo abyste ji přijali.
Krok 3: Vytvořte prostor
Když prožíváme bolestivé emoce, naše pozornost se zužuje a místo toho, abychom dali prostor svým prožitkům, snažíme se je zahnat hlouběji dovnitř nebo je od sebe odtlačit. Je to jako zavřít splašeného koně do malé stodoly, kde začne ničit vše kolem.
Pokud ji ale vypustíte na pole, kde může volně pobíhat, brzy plýtvá energií a uklidní se, aniž by způsobila nějakou újmu. Pokud dáme dostatek prostoru emocím, jejich energie se vyčerpá, aniž by nám to způsobilo velké potíže.
- Zhluboka se nadechněte. Představte si, že vdechovaný vzduch se dostane k emoci, kterou prožíváte, a obalí ji a pak se ve vás otevře určitý volný prostor, do kterého se vejdou bolestivé zážitky.
- Podívejte se, jestli můžete nechat své negativní emoce ovládnout tento prostor. Nemusí se vám líbit, jací jsou. Jednoduše jim dovolíte být v tomto prostoru. To není chytrý trik, jak se zbavit negativních emocí, ale prostě způsob, jak se s nimi vyrovnat. Bude snazší dokončit tento krok, když si řeknete něco jako: «Otevírám se» nebo «Tady je volné místo», nebo řeknete delší frázi jako: «Tyto emoce se mi nelíbí, ale mám místo pro to."
- Pokračujte ve vědomém dýchání, obalovat své emoce vdechovaným vzduchem a postupně se otevírat, vytvářet pro ně stále více prostoru.
Tento krok můžete dělat jak dlouho chcete, minutu nebo 20 minut. S praxí to však zvládnete za 10 sekund.
Krok 4: Zvyšte povědomí
Musíme jít vstříc světu kolem nás, navázat s ním kontakt. Když jsme dělali první kroky, zaměřili jsme pozornost na emoce. Nyní je čas podívat se na to, co nás obklopuje. Buďte si vědomi všeho, co můžete vidět, slyšet, dotknout se, ochutnat.
Rozhlédni se. Kde jsi? Co děláš, s kým. Co vidíš, slyšíš, dotýkáš se? Otevřete se světu. Zeptejte se sami sebe: „Co je v souladu s mými hodnotami, co bych chtěl právě teď dělat?
A pokud existuje něco, co byste mohli udělat hned teď, aniž byste to odkládali na později, udělejte to!
Ras Harris doporučuje provádět tuto techniku 5-10krát denně, i když velmi krátce, například na 30 sekund – minutu. A pokud máte čas a náladu na práci, můžete se jí věnovat 5-15 minut. Když nasbíráte dostatek zkušeností, budete je moci použít přímo uprostřed konfliktu, bez ohledu na to, jak urážlivé věci říká váš partner.
Samozřejmě vás občas konflikty vtáhnou natolik, že na nějaké procvičování nebude čas. Nic vám ale nebrání to udělat po hádce. To je mnohem zdravější přístup, než hýčkat svou zášť a stahovat se do sebe, donekonečna rolovat v hlavě všechno nepříjemné, co váš partner řekl nebo udělal.