Hra se mnou je požadavkem dítěte, aby ho dospělí neustále bavili.
Příklady ze života
Mělo by to 3leté dítě bavit? Chápu, že si s ním potřebuješ hrát, učit se, ale pokud není absolutně čas, dokáže se zabavit. Nebo začne dělat různé špatné věci naschvál, začne se nudit…
Hraček, her je dost, ale hraje si, když má moc dobrou náladu, nebo když mě pořádně naštve a uvědomí si, že už na mě není na co čekat, je potřeba něco udělat sám. Někdy to ale trvá dlouho. A nervy. A tohle není buzerace, jak tomu rozumím…
řešení
Pětiminutové řešení
Někdy zabere uspokojení zájmu dítěte mnohem méně času, než si myslíme. Na toto téma doporučuji přečíst si článek Pětiminutové řešení.
Hry jsou různé
Je jasné, že dospělý může být zaneprázdněn věcmi až po oční bulvy. Dítě ale většinou nepotřebuje strhnout veškerou pozornost své matky na sebe. Stačí, že je maminka nablízku, že ač je zaneprázdněná, občas se vám věnuje. Každopádně je příjemnější hrát si v místnosti, kde je maminka, než si hrát sama v prázdné místnosti.
Jen je potřeba dítě naučit, že když máma pracuje, hrajte si s ní umět, ale pouze v některých hrách, které nevyžadují přílišnou pozornost dospělého. Například sedíte u stolu, něco píšete nebo píšete na počítači. Dítě sedí poblíž a něco kreslí.
Pokud dítě začne hrát žerty a překážet své matce, bude přemístěno do jiné místnosti a bude si muset hrát samo.
Dítě se musí naučit Pravidlo: Někdy se musím zabavit! Viz Pravidla pro dítě
Přidání
V tomto věku a stejně jako v každém jiném je pro dítě velmi důležitá pozornost matky. Samozřejmě ho můžete něčím zaměstnat a jít si za svým, navíc se dítě samo časem naučí zabavit samo. Jen teď už nebude potřebovat maminku. Dítěti se nedá vysvětlit, že dospělí mají problémy, je potřeba sladit čas vyhrazený na dítě a na práci. Dítě se časem naučí zabavit samo, ale přítomnost maminky mu bude jen překážet, teď má svá tajemství, svůj život. Může tam být strach obrátit se na matku, protože je neustále zaneprázdněná, stejně mi nedá čas. V žádném případě by se dítě nemělo učit být samo.
Pavlovi je rok. Byl vždy extrémně nešťastný, plakal několik hodin denně, přestože ho matka neustále bavila novými atrakcemi, které pomohly jen na krátkou dobu.
Rychle jsem souhlasil s rodiči, že se Paul musí naučit jedno nové pravidlo: „Musím se zabavit každý den ve stejnou dobu. Máma si v tuto chvíli dělá po svém. Jak se to mohl naučit? Nebyl mu ještě ani rok. Nemůžeš ho jen tak vzít do pokoje a říct: "Teď si hraj sám."
Po snídani měl zpravidla nejlepší náladu. Maminka se tedy rozhodla vybrat si tentokrát k úklidu kuchyně. Poté, co Paula položila na podlahu a dala mu nějaké kuchyňské náčiní, posadila se, podívala se na něj a řekla: "Teď musím uklidit kuchyň". Dalších 10 minut dělala domácí úkoly. Paul, ačkoli byl poblíž, nebyl středem pozornosti.
Jak se očekávalo, o několik minut později bylo kuchyňské náčiní odhozeno do rohu a Paul se vzlykajícím visel na matčiných nohách a požádal o držení. Byl zvyklý, že všechny jeho touhy byly okamžitě splněny. A pak se stalo něco, co vůbec nečekal. Máma ho vzala a znovu ho položila o kousek dál na podlahu se slovy: "Potřebuji uklidit kuchyň". Paul byl samozřejmě pobouřen. Zvýšil hlasitost ječení a vyšplhal se k matčiným nohám. Máma zopakovala totéž: vzala ho a znovu ho položila o kousek dál na podlahu se slovy: „Potřebuji uklidit kuchyň, zlato. Poté si s vámi budu hrát znovu» (překonaný rekord).
To vše se opakovalo.
Příště, jak bylo domluveno, šla o něco dál. Postavila Paula do arény, stál na dohled. Máma pokračovala v úklidu, přestože ji jeho křik přiváděl k šílenství. Každé 2-3 minuty se k němu otočila a řekla: "Nejdřív musím uklidit kuchyň a pak si s tebou můžu zase hrát." Po 10 minutách veškerá její pozornost opět patřila Paulovi. Byla ráda a hrdá, že to vydržela, i když z úklidu bylo málo.
Totéž udělala i v následujících dnech. Pokaždé si dopředu naplánovala, co bude dělat — uklízet, číst noviny nebo snídat až do konce, postupně se čas prodlužoval na 30 minut. Třetí den už Paul neplakal. Seděl v aréně a hrál. Pak neviděla potřebu ohrádky, ledaže by na ní dítě viselo tak, že se nemohlo hýbat. Paul si postupně zvykal, že v této době není středem pozornosti a křikem ničeho nedosáhne. A nezávisle se rozhodl hrát stále více sám, místo toho, aby jen seděl a křičel. Pro oba byl tento počin velmi užitečný, a tak jsem stejným způsobem zavedl další půlhodinu volného času pro sebe odpoledne.
Mnoho dětí, jakmile zakřičí, okamžitě dostane, co chtějí. Rodiče jim přejí jen to nejlepší. Chtějí, aby se dítě cítilo pohodlně. Vždy pohodlné. Bohužel tato metoda nefunguje. Naopak: děti jako Pavel jsou vždy nešťastné. Hodně pláčou, protože se naučili: "Křičí pozornost." Od raného dětství jsou závislí na rodičích, takže se nemohou rozvíjet a realizovat vlastní schopnosti a sklony. A bez toho není možné najít něco, co se vám líbí. Nikdy nechápou, že rodiče mají také potřeby. Možným řešením je čas strávený v jedné místnosti s mámou nebo tátou: dítě není trestáno, zůstává v blízkosti rodiče, ale přesto nedostává, co chce.
- I když je dítě ještě velmi malé, použijte «I-messages» během «Time Out»: "Musím uklidit." "Chci dokončit snídani." "Musím zavolat." Nemůže to pro ně být příliš brzy. Dítě vidí vaše potřeby a zároveň přicházíte o možnost miminku vyčítat nebo vyčítat.