Pro mnohé z nás je být sám se svými myšlenkami skutečnou výzvou. Jak se chováme a na co jsme připraveni, pokud jen nějak uniknout z vnitřního dialogu?
Obvykle, když říkáme, že nic neděláme, myslíme tím, že děláme maličkosti, zabíjíme čas. Ale v doslovném smyslu nečinnosti se mnozí z nás snaží vyhýbat, protože pak zůstáváme sami se svými myšlenkami. To může způsobit takové nepohodlí, že naše mysl začne okamžitě hledat jakoukoli příležitost, jak se vyhnout vnitřnímu dialogu a přejít na vnější podněty.
Úraz elektrickým proudem nebo odraz?
Dokazuje to řada experimentů, které provedla skupina psychologů z Harvardské univerzity a Virginské univerzity.
V prvním z nich byli studenti - účastníci požádáni, aby strávili 15 minut o samotě v nepohodlné, řídce zařízené místnosti a o něčem přemýšleli. Zároveň dostali dvě podmínky: nevstát ze židle a neusnout. Většina studentů poznamenala, že je pro ně obtížné se na něco soustředit, a zhruba polovina přiznala, že samotný experiment jim byl nepříjemný.
Ve druhém experimentu dostali účastníci mírný elektrický šok v oblasti kotníku. Byli požádáni, aby ohodnotili, jak bolestivé to bylo a zda jsou ochotni zaplatit malou částku, aby již tuto bolest nepociťovali. Poté museli účastníci strávit čas sami, stejně jako v prvním experimentu, s jedním rozdílem: pokud by si přáli, mohli znovu zažít elektrický šok.
Být sám se svými myšlenkami způsobuje nepohodlí, z tohoto důvodu okamžitě popadneme své smartphony v metru a ve frontách
Výsledek ohromil i samotné výzkumníky. Zůstali sami, mnozí, kteří byli ochotni zaplatit za to, aby nebyli zabiti elektrickým proudem, se dobrovolně podrobili této bolestivé proceduře alespoň jednou. Mezi muži bylo takových lidí 67 %, mezi ženami 25 %.
Podobné výsledky byly získány v experimentech se staršími lidmi, včetně 80letých. "Být sám pro mnoho účastníků způsobilo takové nepohodlí, že si dobrovolně ublížili, jen aby se odvrátili od svých myšlenek," uzavřeli vědci.
Proto, kdykoli zůstaneme sami a nemáme co dělat – ve vagónu metra, ve frontě na klinice, čekáme na let na letišti – okamžitě popadneme své pomůcky, abychom zabili čas.
Meditace: Odolejte agresivnímu proudu myšlení
To je také důvod, proč se mnohým nedaří meditovat, píše vědecký novinář James Kingsland ve své knize The Mind of Siddhartha. Když totiž sedíme v tichu se zavřenýma očima, naše myšlenky začnou volně bloudit a přeskakovat z jedné na druhou. A úkolem meditujícího je naučit se všímat si vzhledu myšlenek a nechat je odejít. Jen tak můžeme uklidnit svou mysl.
„Lidé jsou často naštvaní, když se jim ze všech stran říká o povědomí,“ říká James Kingsland. "Nicméně to může být jediný způsob, jak odolat agresivnímu proudu našich myšlenek." Pouze tím, že se naučíme vnímat, jak létají tam a zpět, jako kuličky v pinballu, je můžeme nezaujatě pozorovat a zastavit tento tok.
Význam meditace zdůrazňují i autoři studie. „Bez takového výcviku,“ uzavírají, „člověk pravděpodobně upřednostní jakoukoli činnost před reflexí, dokonce i takovou, která mu škodí a které by se logicky měl vyhýbat.