Co o sobě víme? O tom, jak přemýšlíme, jak je strukturováno naše vědomí, jakými způsoby bychom mohli najít smysl? A proč s využitím výdobytků vědy a techniky tak málo důvěřujeme vědeckým poznatkům? Rozhodli jsme se položit filozofovi Danilu Razeevovi skutečně globální otázky.
psychologie: Kde hledat smysl moderního člověka? Pokud máme potřebu smyslu, v jakých oblastech a jakými způsoby jej můžeme pro sebe najít?
Danil Razeev: První, co mě napadne, je kreativita. Může se projevovat v nejrůznějších podobách a sférách. Znám lidi, jejichž kreativita se projevuje v pěstování pokojových rostlin. Znám ty, jejichž kreativita se projevuje v útrapách při vytváření hudebního díla. U některých k tomu dochází při psaní textu. Zdá se mi, že smysl a kreativita jsou neoddělitelné. To, co mám na mysli? Smysl je přítomen tam, kde je více než pouhá mechanika. Jinými slovy, význam nelze redukovat na automatizovaný proces. Současný filozof John Searle1 přišel s dobrým argumentem, který se dotýká rozdílu mezi sémantikou a syntaxí. John Searle věří, že mechanická kombinace syntaktických konstrukcí nevede k vytváření sémantiky, ke vzniku významu, zatímco lidská mysl funguje právě na sémantické úrovni, generuje a vnímá významy. O této otázce se již několik desetiletí vede rozsáhlá diskuse: je umělá inteligence schopna vytvářet význam? Mnoho filozofů tvrdí, že pokud neporozumíme pravidlům sémantiky, zůstane umělá inteligence navždy pouze v rámci syntaxe, protože nebude mít prvek generování významu.
„Smysl existuje tam, kde je více než pouhá mechanika, nelze to zredukovat na automatizovaný proces“
Kteří filozofové a jaké filozofické myšlenky jsou podle vás pro dnešního člověka nejrelevantnější, nejživější a nejzajímavější?
D. R.: Záleží na tom, co se myslí dnešním člověkem. Existuje řekněme univerzální pojetí člověka, člověka jako zvláštního druhu živých bytostí, které kdysi v přírodě vznikly a pokračují ve svém evolučním vývoji. Hovoříme-li o dnešním člověku z tohoto pohledu, pak se mi zdá, že bude velmi užitečné obrátit se na americkou školu filozofů. Johna Searlea jsem již zmínil, mohu jmenovat Daniela Dennetta (Daniel C. Dennett)2od Davida Chalmerse3, australský filozof, který je nyní na New York University. Je mi velmi blízký směr ve filozofii, který se nazývá „filosofie vědomí“. Ale společnost, za kterou mluví američtí filozofové v USA, je jiná než společnost, ve které žijeme v Rusku. Bystrých a hlubokých filozofů je u nás mnoho, nebudu jmenovat konkrétní jména, možná to nebude znít úplně správně. Obecně se mi ale zdá, že etapa profesionalizace v ruské filozofii ještě neskončila, čili hodně ideologie v ní zůstává. Ani v rámci vysokoškolského vzdělávání (a u nás, stejně jako ve Francii, musí každý student absolvovat kurz filozofie) nejsou studenti a postgraduální studenti vždy spokojeni s kvalitou vzdělávacích programů, které jsou jim nabízeny. Zde nás čeká ještě velmi dlouhá cesta k pochopení, že filozofování by nemělo být spojeno s prací pro stát, pro církev nebo skupinu lidí, kteří po filozofech vyžadují, aby vytvářeli a ospravedlňovali jakési ideologické konstrukce. V tomto ohledu podporuji ty lidi, kteří obhajují filozofii bez ideologického tlaku.
V čem se zásadně lišíme od lidí předchozích epoch?
D. R.: Zkrátka s námi přišla éra technogenního člověka, tedy člověka s „umělým tělem“ a „rozšířenou myslí“. Naše tělo je více než biologický organismus. A naše mysl je něco víc než mozek; je to rozvětvený systém, který se skládá nejen z mozku, ale také z velkého množství objektů, které jsou mimo biologické tělo člověka. Používáme zařízení, která jsou rozšířením našeho vědomí. Jsme oběťmi – nebo plody – technických zařízení, gadgetů, zařízení, která za nás plní obrovské množství kognitivních úkolů. Musím se přiznat, že před pár lety jsem měl velmi nejednoznačný vnitřní zážitek, když jsem si najednou uvědomil, že si nepamatuji, kolik je šest až devět hodin. Představte si, nemohl bych tuto operaci provést ve své hlavě! Proč? Protože jsem dlouho spoléhal na rozšířenou mysl. Jinými slovy, jsem si jistý, že nějaké zařízení, řekněme iPhone, mi tato čísla vynásobí a dá mi správný výsledek. V tom se lišíme od těch, kteří žili před 50 lety. Pro člověka před půlstoletím byla znalost násobilky nutností: pokud neuměl vynásobit šest devíti, pak prohrál v konkurenčním boji ve společnosti. Je třeba poznamenat, že filozofové mají také globálnější představy o ideologických postojích člověka, který žil v různých dobách, například o člověku fusis (přirozeném člověku) ve starověku, náboženském člověku ve středověku, experimentálním člověku v moderní době a tuto sérii završuje moderní člověk, kterého jsem nazval „technogenní člověk“.
"Naše mysl se skládá nejen z mozku, ale také z velkého množství objektů, které jsou mimo biologické tělo člověka."
Ale pokud jsme zcela závislí na gadgetech a ve všem se spoléháme na technologie, musíme mít kult vědění. Jak to, že tolik lidí ztratilo důvěru ve vědu, jsou pověrčiví, snadno manipulovatelní?
D. R.: To je otázka dostupnosti znalostí a řízení informačních toků, tedy propagandy. Neznalý člověk se snáze ovládá. Pokud chcete žít ve společnosti, kde vás každý poslouchá, kde každý plní vaše příkazy a příkazy, kde každý pracuje pro vás, pak vás nezajímá společnost, ve které žijete, aby byla společností vědění. Naopak vás zajímá, aby to byla společnost nevědomosti: pověr, fám, nepřátelství, strachu… Na jedné straně je to problém univerzální a na druhé straně problém konkrétní společnosti. Když se třeba přestěhujeme do Švýcarska, uvidíme, že jeho obyvatelé uspořádají referendum při jakékoli, i z našeho pohledu nejbezvýznamnější příležitosti. Sedí doma, přemýšlejí o nějakém zdánlivě jednoduchém problému a rozvíjejí svůj vlastní úhel pohledu, aby pak dospěli ke konsenzu. Kolektivně využívají své intelektuální schopnosti, jsou připraveni činit zodpovědná rozhodnutí a neustále pracují na zvyšování úrovně osvěty ve společnosti.
1 J. Searl «Znovuobjevování vědomí» (Idea-Press, 2002).
2 D. Dennett «Typy psychiky: na cestě k porozumění vědomí» (Idea-Press, 2004).
3 D. Chalmers „Vědomá mysl. In Search of a Fundamental Theory“ (Librokom, 2013).