Proč je pro některé lidi těžké požádat o pomoc?

Sophie byla potěšena, když byla převedena na novou pozici. Měla možnost uplatnit v praxi marketingové znalosti získané během studia MBA. Už v prvním týdnu práce si ale uvědomila, že sama se vším nezvládne. Neustále se po ní něco vyžadovalo a ona si uvědomovala, že životně potřebuje pomoc a podporu svého nového přímého nadřízeného. Ale místo toho, aby mu vysvětlila situaci, dál se sama potýkala s problémy, které se hromadily víc a víc.

James se připravoval k pohybu. Týden každý den po práci třídil věci do krabic. Na konci týdne byl vyčerpaný. Blížil se den stěhování, ale nedokázal se přimět někoho ze svých přátel požádat o pomoc.

Každý občas potřebuje pomoc. Pro většinu je snadné o to požádat, ale pro některé je to velký problém. Takoví lidé se snaží nedostat do situací, kdy se potřebujete zeptat ostatních. Důvodem tohoto strachu je bolestivá touha po nezávislosti, kvůli které jakákoliv potřeba spoléhat se na jinou osobu způsobuje nepohodlí.

Často mluvíme o skutečném strachu, dosahujícím až fobii. Nutí člověka zůstat v kokonu, kde se cítí soběstačný, ale nemůže růst a rozvíjet se.

Jak vám bolestná touha po nezávislosti brání v realizaci sebe sama?

1. Brání nám využít pomoc, kterou dostávají ostatní. Automaticky se tak ocitáme v prohrávající pozici.

2. Izoluje nás od ostatních, cítíme se sami.

3. Brání nám to rozvíjet vztahy s druhými, protože plnohodnotné, hluboké vztahy mezi lidmi jsou postavené na vzájemné podpoře a důvěře.

Kde se v nich vyvinula touha být za každou cenu nezávislá, proč se tak bojí spoléhat na ostatní?

Sophii je 13 let. Po špičkách přejde ke spící matce, bojí se, že se bude zlobit, když ji probudí. Ale nezbývá jí nic jiného, ​​než ji vzbudit, aby podepsala povolení k tomu, aby Sophie mohla příští den kempovat se třídou. Sophie několik minut tiše pozoruje, jak její matka spí, a aniž by se ji odvážila rušit, také po špičkách odešla.

Jamesovi je 13 let. Vyrůstá ve veselé, aktivní a milující rodině. Od rána do večera se nekonečně mluví o rodinných plánech, nadcházejících fotbalových zápasech a domácích úkolech. Jamesovi rodiče a sourozenci nemají čas na dlouhé rozhovory od srdce k srdci, takže nevědí, jak je mít. Nejsou si proto příliš vědomi svých vlastních emocí a skutečných pocitů a myšlenek svých blízkých.

Proč se Sophie bojí vzbudit matku? Možná je její matka alkoholička, která se opila a usnula, a když se probudí, její reakce může být nepředvídatelná. Nebo možná pracuje ve dvou zaměstnáních, aby uživila rodinu, a pokud ji Sophie probudí, nebude si moci pořádně odpočinout. Nebo je možná nemocná nebo v depresi a Sophie se trápí pocitem viny, že ji musí o něco žádat.

Je pozoruhodné, že konkrétní podrobnosti o Sophiiných rodinných poměrech nejsou tak důležité. V každém případě si z této situace čerpá stejné ponaučení: neobtěžujte ostatní, abyste naplnili jejich potřeby a požadavky.

Mnozí by Jamesovu rodinu záviděli. Jeho příbuzní však dítěti předají zprávu, která zní asi takto: vaše emoce a potřeby jsou špatné. Je třeba je skrývat a vyhýbat se jim.

Zprávy, které jako děti dostáváme, na nás mají vliv, i když je nikdo přímo nevyslovil. Sophie a James si neuvědomují, že jejich životy jsou ovládány strachem, že normální, zdravá část jejich osobnosti (jejich emocionální potřeby) bude náhle odhalena. Bojí se o něco požádat lidi, kteří jsou pro ně důležití, v domnění, že by je to mohlo vyděsit. Bojíte se, že se budete cítit slabý nebo dotěrný, nebo se tak bude zdát ostatním.

4 kroky k překonání strachu, který vám brání získat pomoc

1. Uznejte svůj strach a vnímejte, jak vám brání dovolit ostatním, aby vám pomáhali a podporovali vás.

2. Zkuste se smířit s tím, že vaše vlastní potřeby a potřeby jsou zcela normální. Jste člověk a každý člověk má své potřeby. Nezapomínejte na ně, nepovažujte je za bezvýznamné.

3. Pamatujte, že ti, kterým na vás záleží, chtějí, abyste se na ně mohli spolehnout. Chtějí tam být a pomáhat vám, ale s největší pravděpodobností je rozčiluje vaše odmítnutí způsobené strachem.

4. Zkuste konkrétně požádat o pomoc. Zvykněte si spoléhat na ostatní.

O autorovi: Jonis Webb je klinický psycholog a psychoterapeut.