Hřib žlutohnědý (Leccinum versipelle)
- Oddělení: Basidiomycota (Basidiomycetes)
- Pododdělení: Agaricomycotina (Agaricomycetes)
- Třída: Agaricomycetes (Agaricomycetes)
- Podtřída: Agaricomycetidae (Agaricomycetes)
- Řád: Boletales (Boletales)
- Čeleď: Boletaceae (hřibovité)
- Rod: Leccinum (Obabok)
- Typ: Leccinum versipelle (hřib žlutohnědý)
- Obabok s jinou pletí
- Hřib červenohnědý
řádek:
Průměr klobouku žlutohnědého hřiba je 10-20 cm (někdy až 30!). Barva se mění od žlutošedé po jasně červenou, tvar je zpočátku kulovitý, ne širší než nohy (tzv. „chelysh“; vypadá, víte, poněkud vybledlý), později konvexní, příležitostně plochý, suchý, masitý . Na přestávce se nejprve zbarví do fialova, poté se změní na modročernou. Nemá žádnou zvláštní vůni ani chuť.
Sporová vrstva:
Barva je bílá až našedlá, póry jsou drobné. U mladých hub je často tmavě šedá, s věkem se rozjasňuje. Trubicová vrstva se snadno oddělí od uzávěru.
Spórový prášek:
Žlutohnědá.
Noha:
Až 20 cm dlouhý, až 5 cm v průměru, celistvý, válcovitý, směrem ke dnu ztluštělý, bílý, na bázi někdy nazelenalý, hluboko v zemi pokrytý podélnými vláknitými šedočernými šupinami.
Šíření:
Hřib žlutohnědý roste od června do října v listnatých a smíšených lesích, tvoří mykorhizu především s břízou. V mladých lesích se vyskytuje v pohádkových počtech, zejména začátkem září.
Podobné druhy:
Pokud jde o počet odrůd hřibů (přesněji počet druhů hub sdružených pod názvem „hřib“), neexistuje konečná jasnost. Vyniká zejména hřib červenohnědý (Leccinum aurantiacum), příbuzný osiky, který se vyznačuje červenohnědými šupinami na stopce, nepříliš širokým záběrem klobouku a mnohem pevnější konstitucí, přičemž žlutohnědý hřib svou texturou připomíná spíše hřib (Leccinum scabrum). Zmíněny jsou i další druhy rozlišující je především podle druhu stromů, se kterými tato houba tvoří mykorhizu, ale zde se zjevně stále mluví o jednotlivých poddruzích Leccinum aurantiacum.
Poživatelnost:
Velký jedlá houba. Mírně horší než bílá.
Všichni milujeme hřiby. Hřib je krásný. I když nemá tak mocnou „vnitřní krásu“ jako bílá (i když stále nějaká je), jeho světlý vzhled a působivé rozměry mohou potěšit každého. Pro mnoho houbařů jsou vzpomínky na první houbu spojeny s hřibem – první opravdovou houbou, nikoli na muchovník a ne na russula. Dobře si pamatuji, jak jsme v roce 83 chodili na houby – namátkou, neznali místa a cestu – a po několika neúspěšných záletech jsme zastavili u skromného mladého lesa na kraji pole. A tam!..