Obsah
Mohli bychom žít šťastně až do smrti a být spokojeni sami se sebou. Jsme zdraví, máme rodinu a přátele, střechu nad hlavou, stabilní příjem. Můžeme něco udělat, někdo nebo něco naplňuje život smyslem. Proč se tedy tráva přes ulici zdá zelenější? A proč jsme sami se sebou tak nešťastní?
„Pokud nemůžete situaci změnit, změňte k ní svůj postoj“ se snadněji řekne, než udělá. Výzkumníci z pozitivní psychologie identifikovali deset důvodů, proč se mnozí z nás necítí šťastní, když mohou.
1. Vysoká očekávání
Nepodložené naděje a velká očekávání slouží k medvědí službě: když něco nejde podle plánu, jsme naštvaní. Sníme například o duchovní dovolené s rodinou, ale dostaneme večer, který má k ideálu daleko. Jeden z příbuzných je mimo mísu a situace se stává napjatou.
2. Pocit výjimečnosti
Zdravé sebevědomí je dobré. Ten, kdo se považuje za výjimečného, je však později nejčastěji zklamán: ostatní neuznávají jeho jedinečnost a chovají se k němu jako ke všem ostatním.
3. Falešné hodnoty
Problém je, že je bereme jako pravdivé, jediné správné. Být posedlý penězi a jednoho dne si uvědomit, že peníze nejsou všechno, je rána, kterou ne každý unese.
4. Usilujte o více
Rychle si zvykneme na to, čeho jsme dosáhli, a chceme víc. Na jedné straně vybízí k neustálému usilování vpřed a stanovování nových cílů. Na druhou stranu se zapomínáme radovat z dosaženého, čímž ztrácíme sebevědomí.
5. Naděje vkládané do druhých
Máme tendenci čekat, až budeme „šťastní“, a přesuneme odpovědnost za štěstí na partnera, rodinu nebo přátele. Tím se nejen stáváme závislými na druhých, ale také riskujeme, že budeme zklamáni, když se ukáže, že mají jiné priority.
6. Strach ze zklamání
Strach z pádu vám brání jít vpřed, strach z neúspěchu vám nedovolí usilovat o štěstí, ať už jde o hledání toho pravého partnera nebo práci snů. Kdo nic neriskuje, samozřejmě nemůže nic ztratit, ale tím předem vylučujeme jakoukoli šanci na výhru.
7. Špatné prostředí
Mnoho z nás komunikuje hlavně s pesimisty a postupem času si dobré zprávy začínají užívat stále méně. Když se okolí dívá na svět přes tmavé brýle a při jakékoli příležitosti vydává kritické poznámky, pozitivní pohled na věc není snadný.
8. Falešná očekávání
Někteří lidé si myslí, že štěstí a spokojenost je přirozený stav, ve kterém můžete zůstat, jak dlouho chcete. To není pravda. Štěstí je pomíjivé. Když to bereme jako samozřejmost, přestáváme si toho vážit.
9. Víra, že život se skládá z „kapel“
Někteří lidé věří, že po dobrém vždy následuje zlo. Za bílým — černým, za sluncem — stínem, za smíchem — slzami. Poté, co dostali nečekaný dar osudu, začnou úzkostlivě čekat na řadu neúspěchů, což znamená, že si nemohou užít své štěstí. To snižuje kvalitu života.
10. Zanedbávání svého úspěchu
Často si svých úspěchů nevážíme, odmítáme je: „Ano, nic, jen štěstí. Je to čistá náhoda." Přisuzujeme-li úspěch vnějším faktorům, snižujeme tím své schopnosti.
Pokud si vážíme vlastní práce, pamatujeme si, čeho jsme již dosáhli a s čím jsme se vyrovnali, pomáhá nám to čelit novým výzvám klidněji. Bude jich hodně, ale nejsou důvodem k nespokojenosti.
Zdroj: Zeit.de