Obsah
Máma je důležitá v životě každého z nás. Dokáže se však nejen podporovat, stát se oporou a připravovat se na dospělost, ale také se proměnit v monstrum, které uvalí neviditelný zákaz na sexuální život jejího syna. Od psychoterapeutky, sexuoložky, jsme se dozvěděli, která sdělení matek se mohou stát traumatizujícími a jak změnit postoj k nim.
„Udělal jsem pro tebe všechno“, „Vždy jsem ti dal to nejlepší“, „není o čem přemýšlet o holkách, nejdřív se učte“ – na první pohled se tyto fráze zdají neškodné. Často však odhalují tři typy matek: přehnaně chránící, „zabíjející“ a „věčné oběti“.
Takoví rodiče mohou vážně zranit své syny vědomým či nevědomým používáním destruktivních vzorců chování. Psychoterapeutka, sexuoložka Elena Malakhova řekla, co matky motivuje a jak můžeme jejich sdělení „odčarovat“.
1. «Zabíjení» matky
Jak poznat?
Taková žena na první pohled vůbec nevypadá jako monstrum. Aniž si to sama uvědomuje, od dětství staví mocnou zeď, která odděluje jejího syna od přirozené přitažlivosti k opačnému pohlaví. Sexualita synů takových matek je v jednom případě v nerozvinutém, rudimentárním stavu, jde o asexualitu, různé opoždění psychosexuálního vývoje, v druhém případě může jít cestou deformací a deviací.
Matka tohoto typu používá ve výchově vědomé, částečně vědomé nebo nevědomé chování, které ničí psychiku a sexualitu dítěte a je pro něj extrémně toxické. Jde především o verbální, fyzickou agresi, všemožné násilí, vydírání, vyhrožování, nátlak… Paradoxně, když příbuzní a přátelé „nachytají“ moji matku za neslušné činy, ukáže se: je si jistá, že vychovává „skutečného muže. » A při tomto stylu výchovy je něha k ničemu.
Co mám dělat?
Bohužel agresivita až násilí v dětství může vést v pozdějším věku k těžkým poruchám psychiky a sexuality. A tato porušení nejsou vždy přístupná vlastní nápravě. Je dobré, když si syn „zabíjející“ matky v dospělosti svého problému alespoň všimne a včas se obrátí o pomoc na odborníka.
2. Obětavá matka
Jak poznat?
Taková matka žije scénář oběti s myšlenkou „žít pro druhé“. Může ignorovat své vlastní potřeby v očekávání příliš drahé platby od dítěte – příležitosti řídit svůj život. Obvyklá slova v ústech takové matky „Všechno jsem pro tebe udělala, vydržela jsem, trpěla, kdyby ses měla dobře“ jsou ve skutečnosti velkou lží, vymyšlenou k ospravedlnění nevědomé neochoty vážně se zabývat svým životem. Oběť navíc může ocenit jen ten, kdo ji přináší. Je naivní čekat tohle od druhého, zvlášť od dítěte.
Mezi sexuální poruchy u budoucího muže, který v takové rodině vyrostl, patří syndrom úzkostného očekávání sexuálního selhání a masochismus. Jediná věc, kterou může oběť rodič naučit své dítě, je být obětí. Ženy, které je užívají, proto budou s takovými muži systematicky spadat do partnerů.
Co mám dělat?
Muž se musí naučit sledovat vzorce chování své matky a vytvořit si jiný životní scénář. Nejprve v rovině představivosti, pak stále zřetelněji vykreslovat její součásti a nakonec i v praxi (např. na rande se nesnažte vyvolené ve všem zalíbit, ale chovejte se k ní jako k rovnocenné partnerce).
3. Přehnaně chránící matka
Jak poznat?
Jejím cílem je udržet dítě co nejdéle v kojenecké poloze pomocí přehnané ochrany a nadměrné péče ze strachu o jeho dospívání. Taková matka svými výroky a činy dá dítěti všemi možnými způsoby najevo, že je stále malé: „nejprve se uč a pak budeš myslet na dívky“ a tak dále.
Skutečnou tragédií pro takovou matku je vzhled partnera se synem. Přirozené jevy odloučení, které není snadné pro žádnou matku, jsou pro hyperstarostlivou matku prostě nesnesitelné. Nesnaží se je realizovat, zpracovávat, žít, pouze se snaží udržet dítě vedle sebe. V sexualitě synů, kteří se nemohli vymanit ze spoluzávislého vztahu s matkou, lze pozorovat jak sexuální poruchy (poruchy erekce, ejakulace), tak sklony k deviantní sexualitě (např. komplex Madonny a nevěstky).
Co mám dělat?
Když syn vyroste, potřebuje se vymanit ze spoluzávislých vztahů s matkou, oddělit se od ní a žít svůj vlastní život. Toto je dlouhý proces nuceného boje. Syn takové matky se učí reflektovat její manipulace, budovat si vlastní hranice, postupně se stává samostatným, dospělým člověkem, schopným převzít zodpovědnost za svůj život. Někteří zvládnou tuto cestu projít sami, jiní pouze s odborníkem.