Obsah
Návyky a vzorce chování stanovené v dětství nám často brání vážit si sebe sama, žít plnohodnotný život a být šťastní. Spisovatelka Peg Streepová uvádí pět vzorců chování a myšlení, které je nejlepší co nejdříve opustit.
Opuštění minulosti a nastavení a udržení osobních hranic jsou tři zásadní životní dovednosti, se kterými mají ti, kteří vyrostli v nemilovaných rodinách, často problémy. V důsledku toho si vyvinuli úzkostný typ připoutanosti. Často staví «Velkou čínskou zeď», která jim umožňuje vyhýbat se jakýmkoli konfliktům a raději nic neměnit, jen se nepustit do řešení problému. Nebo se bojí stanovit rozumné hranice kvůli strachu z opuštění a v důsledku toho se drží závazků a vztahů, kterých je čas se vzdát.
Jaké jsou tedy tyto zvyky?
1. Snažit se potěšit ostatní
Z bojácných dětí často vyrostou úzkostliví dospělí, kteří se snaží za každou cenu zachovat klid a mír. Snaží se všem vyhovět, ne dávat najevo nespokojenost, protože se jim zdá, že jakýkoli pokus deklarovat své zájmy povede ke konfliktu nebo rozchodu. Když je něco špatně, obviňují se, a tak dělají, že se nic nestalo. To je ale prohrávací strategie, brání vám v pohybu vpřed a snadno z vás udělá oběť manipulátorů.
Neustále se snažit potěšit někoho, kdo vás uráží, také končí špatně – jen se stanete zranitelnějšími. Podobné principy platí i v osobních vztazích. Chcete-li konflikt vyřešit, musíte o něm otevřeně diskutovat a ne mávat bílou vlajkou a doufat, že se vše nějak vyřeší samo.
2. Ochota snášet urážky
Děti, které vyrůstaly v rodinách, kde byly neustálé urážky normou, ne že by vědomě tolerovaly urážlivé poznámky, často si jich prostě nevšímají. Stávají se vůči takovému zacházení znecitlivěni, zvláště pokud si ještě neuvědomují, jak zkušenosti z dětství formovaly jejich osobnost.
Abyste odlišili urážky od konstruktivní kritiky, věnujte pozornost motivaci mluvčího
Jakákoli kritika namířená na osobnost člověka („Vždycky…“ nebo „Nikdy…“), hanlivé nebo opovržlivé nadávky (hloupý, podivín, líný, brzdič, flákač), výroky směřující k ublížení je urážkou. Tiché ignorování – odmítání odpovědět, jako byste nebyli vyslyšeni, nebo reakce s opovržením či výsměchem na vaše slova – je další forma urážky.
Abyste odlišili urážky od konstruktivní kritiky, věnujte pozornost motivaci mluvčího: chce pomoci nebo ublížit? Důležitý je také tón, kterým jsou tato slova pronesena. Pamatujte, že lidé, kteří se urážejí, často říkají, že chtějí pouze nabídnout konstruktivní kritiku. Pokud se ale po jejich poznámkách cítíte prázdní nebo depresivní, pak byl jejich cíl jiný. A měli byste být upřímní o svých pocitech.
3. Snažit se změnit ostatní
Pokud si myslíte, že se přítel nebo váš partner musí změnit, aby byl váš vztah dokonalý, zamyslete se: možná je tento člověk se vším spokojený a nechce nic měnit? Nemůžete nikoho změnit. Změnit můžeme jen sami sebe. A pokud pro vás partner není vhodný, buďte k sobě upřímní a přiznejte si, že tento vztah pravděpodobně nebude mít budoucnost.
4. Lituje promarněného času
Všichni zažíváme strach ze ztráty, ale někteří jsou obzvláště náchylní k úzkosti tohoto druhu. Pokaždé, když přemýšlíme o tom, zda vztah ukončit nebo ne, vzpomeneme si, kolik peněz, zkušeností, času a energie jsme investovali. Například: "Jsme manželé 10 let, a když odejdu, ukáže se, že 10 let bylo promarněných."
Totéž platí pro romantické nebo přátelské vztahy, práci. Vaše „investice“ samozřejmě nelze vrátit, ale takové myšlenky vám brání v rozhodování o důležitých a nezbytných změnách.
5. Přílišná důvěra v cizí (a vlastní) přehnanou kritiku
To, co o sobě v dětství slyšíme (chvála nebo nekonečná kritika), se stává základem našich hlubokých představ o sobě samých. Dítě, které dostalo dostatek lásky, oceňuje samo sebe a netoleruje pokusy ho zlehčovat nebo urážet.
Zkuste si všimnout jakékoli přehnané kritiky, cizí nebo vlastní.
Nejisté dítě s úzkostným typem připoutání, které muselo často poslouchat hanlivé komentáře o svých schopnostech, „vstřebá“ tyto představy o sobě, stává se sebekritickým. Takový člověk považuje své vlastní nedostatky za důvod všech životních neúspěchů: „Nebyl jsem přijat, protože jsem smolař“, „Nebyl jsem pozván, protože jsem nudný“, „Vztahy se rozpadly, protože není co miluj mě za."
Zkuste si všimnout jakékoli přehnané kritiky, cizí nebo vlastní. A nemusíte jí bezvýhradně věřit. Zaměřte se na své přednosti, argumentujte „vnitřním hlasem“, který vás kritizuje – není to nic jiného než ozvěna těch poznámek, které jste „vstřebali“ v dětství. Nedovolte lidem, se kterými se stýkáte, aby z vás udělali terč posměchu.
Pamatujte, že když si uvědomíte své skryté automatické vzorce, uděláte první krok k důležitým změnám.