Obsah
„To, co zažíváme, když jsme zamilovaní, může být normální stav. „Láska ukazuje člověku, jaký by měl být,“ napsal Čechov. "Láska začíná tím, že člověk klame sám sebe, a končí tím, že klame druhého," nesouhlasil s ním Wilde. Co to tedy je – návrat k normálu nebo sladké zajetí iluzí? Věda na tuto otázku neodpovídá. Je ale známo, na jaké fáze se proces zamilovanosti do druhého člověka dělí.
Romantická láska je známá odnepaměti, mluvili o ní filozofové a básníci skládali básně. Láska se neřídí zákony rozumu a logiky, dokáže nás pozvednout do výšin euforie a pak z těch nejnepatrnějších důvodů svrhnout do propasti zoufalství.
Často se zamilujeme právě tehdy, když to absolutně neplánujeme, a naši přátelé a příbuzní často nedokážou pochopit, proč jsme se zamilovali do tohoto konkrétního člověka.
„A přesto věda postupně chápe tajemství zamilovanosti, stejně jako vysvětlila mnoho přírodních jevů, které se kdysi zdály stejně nepředvídatelné a záhadné,“ komentuje neurovědkyně Lucy Brownová.
Výzkumy ukazují, že proces zamilovanosti se obvykle skládá ze sedmi fází.
1. Původ pocitu
Zamilovanost se rodí ve chvíli, kdy pro vás člověk najednou získá velmi zvláštní význam. A nezáleží na tom, jestli jste ho znali před mnoha lety nebo se potkali před pár hodinami, všechny vaše myšlenky jsou nyní zaměřeny na něj. Ať se vám to líbí nebo ne, už teď se zamilujete.
2. Obsedantní myšlenky
Vkrádají se vaše první obsedantní myšlenky o lásce. Přehráváte si dialog znovu a znovu v hlavě, vzpomínáte, jak byla večer oblečená, nebo obdivujete jeho úsměv.
Když čtete knihu, říkáte si, jestli by se mu líbila. A jak by vám poradila vyřešit váš problém se šéfem? Každé setkání s tímto člověkem, spontánní nebo plánované, se pro vás stává důležitou událostí, kterou si pak pamatujete a analyzujete.
Zpočátku se tyto myšlenky objevují jen příležitostně, ale postupem času se stanou skutečně posedlými. Mnoho lidí myslí na své blízké 85 % až 100 % času. Obvykle tyto myšlenky nezasahují do každodenního života, pouze pro něj vytvářejí příjemné zázemí. Někdy ale dokážou ovládnout vaši mysl natolik, že začnou odvádět pozornost od práce nebo studia.
3. Vytvoření jasného obrazu
Předpokládá se, že milenci idealizují předmět své lásky, aniž by si všimli jeho nedostatků. Výzkum ale ukazuje, že to není tak úplně pravda. Ve třetí fázi zamilovanosti si vytváříte jasnou představu nejen o přednostech potenciálního partnera, ale také o jeho nedostatcích. Přestává pro vás být jakýmsi magickým stvořením, chápete, že je to obyčejný živý člověk. Jeho nedostatky však spíše zlehčujete nebo je považujete za roztomilé výstřednosti.
4. Přitažlivost, naděje a nejistota
Když máte jasnou představu o předmětu lásky, začnete k němu být ještě více přitahováni, cítíte naději i nejistotu a doufáte, že s ním nebo s ní navážete vztah.
Všechno, co se mezi vámi děje, vyvolává silné emoce: sebemenší souhlas z jeho strany – a vám se zdá, že vaše city jsou vzájemné, sebemírnější kritika vás uvrhne do zoufalství a i krátké odloučení vyvolává úzkost. Jste odhodláni překonat jakékoli překážky na cestě lásky.
5. Hypománie
V určitém okamžiku můžete zažít stav zvaný hypománie. Pocítíte příval energie, na chvíli se sníží potřeba jídla a spánku. Pravděpodobné jsou ale i vedlejší účinky – návaly horka, třes, koktání, pocení, bušení srdce, neobratné pohyby.
6. Žárlivost a silná motivace jednat
Máte stále větší touhu získat přízeň této osoby. Objeví se iracionální žárlivost, začnete „hlídat“ předmět své lásky a snažíte se od něj odtlačit své potenciální konkurenty. Bojíte se odmítnutí a zároveň vás přepadá silná touha být se svým milovaným.
7. Pocit bezmoci
Možná, že v určité chvíli vaše silné pocity vystřídá pocit naprosté bezmoci. Zpočátku můžete propadnout zoufalství, ale postupně začnou obsedantní touhy slábnout a vy sami budete překvapeni, že jste se zachovali tak iracionálně.
Pravděpodobně si stále opravdu chcete vybudovat vztah s touto osobou, ale už chápete, že k tomu nemusí nutně dojít. Znovu získáte schopnost myslet logicky a jednat pragmaticky.
„Je pozoruhodné, že i když se častěji zamilováváme do těch, které považujeme za fyzicky atraktivní, sex zde hraje velmi malou roli,“ vysvětluje Lucy Brown. – Ano, chceme se s tímto člověkem milovat, ale mnohem více toužíme po citové intimitě. Ze všeho nejvíc si chceme zavolat, dopisovat si a trávit čas s tímto člověkem.
O autorovi: Lucy Brown je neurovědkyně.