Milovaný je často uražen: jak najít společný jazyk

„Pište stížnosti do písku, tesejte dobré skutky do mramoru,“ řekl francouzský básník Pierre Boiste. Ale je to opravdu tak snadné následovat? To, jak se cítíme ohledně zášti, závisí na našem pohledu na svět, na sebeúctě, přítomnosti komplexů a falešných očekávání a také na vztazích s ostatními.

Zášť ze svého života nemůžeme úplně odstranit, jsou součástí naší bohaté sady emocí. Ale můžete si je uvědomit, pracovat s nimi a použít je jako „kouzelný kop“ k poznání a rozvoji sebe sama.

Urážkou a urážkou se učíme vidět, budovat a bránit hranice toho, co je dovoleno. Začneme si tedy uvědomovat, co je v chování druhých k nám přijatelné a co naopak nepřijatelné.

Kdo má co "bolí"

Zášť funguje jako jakýsi maják: ukazuje, kde přesně člověka „bolí“, zdůrazňuje jeho obavy, postoje, očekávání, komplexy. Mnoho informací o sobě i o druhých získáme, když si všimneme, kdo na co ostře reaguje, koho co uráží.

Pocit není konstruktivní, ale diagnostický. Ve společnosti je zákaz silných „špatných“ emocí relevantní a jejich demonstrace prostřednictvím zášti není vítána – pamatujte na přísloví o uraženém a vodě. Proto se také postoj k uraženému stává negativním.

Zášť nás může rozzlobit. A ona zase dává energii bránit své hranice a hledat spravedlnost. Je však důležité, abychom to dělali způsobem šetrným k životnímu prostředí, kontrolovali projevy zášti — pokud se zmocní emoce, tento pocit nás zcela ovládne a situace se vymkne kontrole.

Co můžete dělat, když často zanevřete na ostatní

• Vypořádejte se s nerealistickými očekáváními. Často očekáváme, že ostatní budou dělat to, co je pro nás výhodné. Často všechna tato přání existují pouze v naší hlavě: nesdílíme je, neoznačujeme je jako něco důležitého. A proto se naše komunikace s ostatními mění v „hádání“. Dívka například očekává, že se muž na rande vždy objeví s kyticí, ale bere to jako samozřejmost a nemluví o tom. Jednoho krásného dne přijde bez květin, její očekávání nejsou oprávněná — objeví se zášť.
• Musíte se naučit mluvit otevřeně o věcech, které jsou pro vás důležité, vyjednávat s partnerem, přáteli, příbuznými. Čím více opomenutí, tím více důvodů k urážce.
• Zkuste si uvědomit, jaká potřeba je v tuto chvíli zakryta záští, protože se za ní často „skrývá“ nějaká nenaplněná potřeba. Například starší matka je pohoršena svou dcerou, kterou zřídkakdy volá. Za tímto odporem se ale skrývá potřeba sociálních kontaktů, které mámě kvůli důchodu chybí. Tuto potřebu můžete naplnit i jinak: pomoci mamince najít aktivity a nové známosti ve změněném prostředí. A pravděpodobně zmizí zášť vůči dceři.

Co můžete dělat, když vás milovaný člověk často uráží?

• Pro začátek, klidně, otevřeně, bez zápalu vášně, zkuste popsat, co v této situaci cítíte a vidíte. Je lepší používat „I-výroky“, tedy mluvit svým jménem, ​​bez obviňování, hodnocení partnera a nálepkování. Mluvte o svých pocitech, ne o jeho. Například místo: „Neustále se stahuješ do sebe, jak je to jen možné…“ — můžeš říct: „Zlobím se, když z tebe musím tahat slova“, „Cítím se špatně, když pokaždé tak dlouho čekám. začneš se mnou znovu mluvit…“
• Přemýšlejte: co pro vás jeho urážka znamená? Proč na ni tak reaguješ? Co vám dává takovou reakci na stížnosti? Koneckonců na určité chování, slova druhých, jen emocionálně nereagujeme, zatímco ostatní si pilně nevšímáme.
• Pokud se situace s rozhořčením neustále opakuje, zjistěte, jakou potřebu se člověk snaží tímto způsobem uspokojit. Často lidem chybí pozornost, uznání, sociální interakce. Pokud má partner možnost uzavřít tyto potřeby jiným způsobem, zášť nebude relevantní. Zkuste společně přijít na to, jak toho dosáhnout.
• Přijměte, že vy a daná osoba máte různé stupně citlivosti na zraňující situace. To, co vám připadá normální, může být pro někoho pobuřující. Každý z nás má své vlastní představy o hranicích toho, co je dovoleno, ao morálních zásadách. Možná víte o některých bolestivých tématech pro tohoto člověka, kterých byste se před ním neměli dotýkat.
• Mluvit a zase mluvit. Zjistěte, jak on vidí situaci – možná vám něco uniklo. V žádném případě se vaše názory a postřehy nemohou 100% shodovat.

Zpravidla, pokud si přejete, můžete najít příležitost si otevřeně promluvit, ale zároveň nezranit city člověka a vysvětlit, že se na to, co se stalo, díváte jinak. Vyjasnění situace nemusí nutně znamenat omluvu a přiznání viny. Je to o diskuzi, otevřené interakci, o důvěře a hledání řešení, které uspokojí oba.