Zdravím nové i pravidelné čtenáře! Přátelé, „Note to the Late Brother“ je skutečná událost z mého života. V tomto příběhu není nic smyšleného. Někdy se v životě lidí dějí nevysvětlitelné věci: neuvěřitelné náhody nebo záhadné jevy, které dosud nebyly vysvětleny.
Něco málo o duši
Je dokázáno, že duše zemřelého opouští jeho tělo. Vyprávěly o tom tisíce lidí, kteří zažili klinickou smrt. Během ne více než 3-5 minut po zástavě srdce tito lidé viděli svá těla shora nebo letěli v tunelu.
Můj manžel při složité operaci „pozoroval“ lékaře shora, pak jeho duše letěla chodbou nemocnice. Život byl na pochybách, ale dokázal se vrátit!
Bohužel, po biologické smrti se nikdo nevrací, a proto neexistuje odpověď na otázku: existuje život po smrti?
Dny památky zesnulých
Tělo a duše jsou jedno. Ale tělo je smrtelné, duše ne. Po smrti těla musí duše projít zkouškami – druhem zkoušek. V pravoslaví se tradičně rozlišují dny památky zesnulých: třetí, devátý a čtyřicátý.
Třetí den
Po tři dny je duše zesnulého doprovázená andělem strážným ve světě živých. Po tři dny je duše připoutána k tělu a nebude mít kam jít, pokud bude tělo pohřbeno dříve.
3. den po smrti člověka se obvykle koná pohřeb. Toto má duchovní vztah ke vzkříšení Krista třetího dne po Jeho smrti. Z různých důvodů je povoleno později zemřelého pohřbít. Například 4 nebo 5 dní po smrti.
Devátý den
V andělské hierarchii je devět řad andělů, kteří budou ochránci zesnulých při Nebeském soudu. Andělé jako právníci prosí Boha o milost pro nově zesnulé, jejichž duše ode dne smrti putovala posmrtným životem.
Čtyřicátý den
Podle pravoslavné víry se duše 40. dne, poté, co prošla zkouškami a rozjímá o všech hrůzách a mukách, které čekají na hříšníky v pekle, potřetí předstupuje před Boha (poprvé – třetího dne, podruhé – devátého).
Právě v tuto chvíli se rozhoduje o osudu duše – kde bude muset zůstat až do okamžiku posledního soudu, v pekle nebo v Království nebeském. Proto by se celých čtyřicet dní nemělo plakat, ale upřímně se modlit za duši, za odčinění hříchů zesnulého.
Živí lidé potřebují projít svou pozemskou cestou a nedovolit hřích: nezabíjet, nekrást, necizoložit, nepodstupovat potraty, nezávidět... Přátelé, všichni jsme hříšníci, ale musíme si to pamatovat pro všechny zvěrstva přijde čas zúčtování.
Zpráva zesnulému bratrovi
V roce 2010 zemřel při nehodě můj bratr Vladimír. Úžasný, laskavý a věřící člověk. To časné ráno, kdy neteř ohlásila tragédii, zůstane navždy v paměti. Po hrozné zprávě přišel silný šok, pak slzy a nesnesitelná psychická bolest.
Můj bratr Vladimir Michajlovič Erokhin 1952-2010
Nebylo snadné získat sílu informovat matku o smrti jejího syna. To se nedá říct. Ten rok jí bylo 90 let… „Mami, dneska máme špatné ráno…“. Celým bytem se rozléhal srdcervoucí pláč, pak pláč a sténání... Ti, kteří ztratili své blízké a milované, pochopí, jak těžké je přežít.
Po pohřbu mého bratra jsme s matkou každý večer zapálili svíčku a četli modlitby „Akatist za toho, kdo zemřel“. „Akathist“ by se měl číst nahlas (modlit se) denně po dobu 40 dnů. A modlili jsme se.
Jednoho z těchto večerů, už si přesně nepamatuji, který den (období od 9. do 40.) jsem po modlitbě náhle napsal dopis svému zesnulému bratrovi. Vzala prázdný list papíru a tužku. Text zněl takto: „Malý Johnny, bratře, pokud k nám přijdeš, napiš nám alespoň nějaké znamení…“.
Než jsem šel spát, nechal jsem na stole před bratrovým portrétem lístek a na lístek jsem položil tužku. Druhý den ráno jsem nevěřil svým očím! Znamení zůstalo !!! Ve spodní části textu, ve vzdálenosti tří centimetrů, byla značka tužkou ve formě čárky (5 mm)!
Jak vysvětlit tuto skutečnost?! Jak to mohla duše bez těla udělat? Neuvěřitelný. Tuto poznámku si ponechám.
Vážení přátelé, co si myslíte o tomto případu? Napište do komentářů k článku „Poznámka pro zesnulého bratra: skutečný incident ze života“. Staly se ve vašem životě takové příběhy?