Erdelteriér má dlouhou, plochou lebku obklopenou malými ušima ve tvaru V. Kohoutková výška je u psů 58 až 61 cm a u fen 56 až 59 cm. Srst je tvrdá, hustá a říká se, že je „drátová“. Srst je černá nebo šedá v horní části krku a v úrovni horní části ocasu. Ostatní části těla jsou opálené.

Erdelteriér je Mezinárodní kynologickou federací zařazen mezi velké a středně velké teriéry. (1)

Erdelteriér pravděpodobně pochází z hrabství Yorkshire v Anglii. Za svůj název vděčí údolí řeky Aire. Byl by to výsledek křížení teriéra s vydřím psem popř otterhound v polovině 1800. století. Plemeno teriéra používaného ke křížení je stále diskutováno. Psi z tohoto křížení byli používáni dělníky Yorkshire ke sledování krys. V tomto regionu se dokonce až do 1950. let XNUMX. století pořádaly závody v lovu hlodavců.

Léta šlechtění obdařila erdelteriéra mimořádným vkusem. Tato pozoruhodná schopnost byla využívána po celém světě pro pomoc při výzkumu a zejména Červený kříž ve válečných oblastech. Ruská a britská armáda ho také používala jako vojenského psa.

Erdelteriéři jsou inteligentní a aktivní. Rychle se nudí a je důležité je zabavit, jinak mohou vykazovat destruktivní chování. Jsou obecně společenští a velmi hraví. Jsou extrémně odvážní a nejsou agresivní.

Airedales milují být v akci a vždy mají zájem o rodinnou zábavu. Milují dovádění s dětmi a i přes svou přátelskou povahu jsou výbornými hlídacími psy.

Airedale teriér je zdravý pes a podle průzkumu zdraví čistokrevných psů z roku 2014 britského Kennel Clubu více než polovina studovaných zvířat nebyla postižena žádnou chorobou. Hlavními příčinami úmrtí byly rakovina (typ neuveden) a selhání ledvin. (3) Tito psi mají také určitou predispozici ke vzniku nádorů a zejména kožních melanomů, nádorů močového měchýře a také močové trubice.

Mohou být také, stejně jako ostatní čistokrevní psi, náchylní k rozvoji dědičných chorob. Zmínit lze zejména dysplazii kyčle, vrozenou dislokaci lokte, pupeční kýlu nebo deformující spondylitidu. (3-5)

Coxofemorální dysplázie

Koxofemorální dysplazie je dědičné onemocnění kyčle. Kloub je malformovaný a s věkem abnormální posun kosti v kloubu způsobuje bolestivé opotřebení kloubu, slzy, lokalizovaný zánět a osteoartritidu.

Rentgenový snímek kyčle se používá k vizualizaci kloubu za účelem stanovení diagnózy a také k posouzení závažnosti dysplazie.

Podávání protizánětlivých léků pomáhá snižovat artrózu a bolest, ale v nejtěžších případech je možné provést operaci nebo instalaci kyčelní protézy.

K výraznému zlepšení pohodlí psa většinou stačí dobrá medikace. (3-4)

Vrozená dislokace lokte

Vrozená dislokace lokte je poměrně vzácný stav. Jeho příčiny nejsou známy, ale genetický původ je možný. Nemoc je charakterizována posunem radia a ulny v kloubu, spojeným s ?? k poškození vazů.

Klinické příznaky se objevují již za čtyři až šest týdnů a rentgenový snímek může potvrdit diagnózu. Později se může vyvinout i artróza. Léčba pak spočívá v navrácení kloubu do fyziologické (tj. „normální“) polohy chirurgickým zákrokem s následnou imobilizací lokte. (3-4)

Pupeční kýla

Kýla je způsobena vnitřními orgány vyčnívajícími mimo jejich přirozenou dutinu. Pupeční kýla je vrozená vada, která tvoří 2 % kýl u psů. Je to dáno nedomykavostí břišní stěny v úrovni pupku. Vnitřnosti proto vystupují pod kůži.

Pupeční kýla se objevuje u štěňat do 5 týdnů a může spontánně vymizet, pokud je otvor malý. Nejčastěji se kýla vyvine v kýlní lipom, tedy masu tuku. To zabraňuje průchodu střevní kličkou a omezuje riziko komplikací. V tomto případě je nepříjemnost spíše estetická.

Velká kýla může zahrnovat játra, slezinu a střevní kličky. V tomto případě bude prognóza rezervovanější.

V případě pupeční kýly je pro diagnózu dostačující palpace a umožňuje posoudit velikost posledně jmenované a orgánů, které vyčnívají. Operace uzavře otvor a nahradí vnitřní orgány. (3-4)

Deformující spondylitida

Občas se u erdelteriéra objeví deformující spondylitida. Jde o zánětlivé onemocnění, které postihuje páteř a je charakterizováno tvorbou kostních výrůstků v „papouščím zobáku“. Výrůstky jsou pro psa velmi bolestivé a vysilující.

Rentgen dokáže zobrazit papouškovy zobáky k potvrzení diagnózy. Léčba je primárně zaměřena na snížení zánětu a osteoartrózy způsobené onemocněním. O eutanazii lze uvažovat, pokud je bolest příliš intenzivní a nelze ji ovládat. (3-4)

Pravidelné, zábavné cvičení a dostatek času s rodinou jsou nezbytné pro štěstí erdelteriérů.