Obsah
Kapitola 12 se stručně dotýká dvou témat, která nebyla dříve probírána a která mohou být pro čtenáře zvláště zajímavá.
Nejprve se budu zabývat vlivem biologických faktorů na agresi. Přestože se tato kniha zaměřuje na psychologické procesy a faktory v bezprostředních současných a/nebo minulých situacích, musíme se shodnout na tom, že agrese u lidí a jiných zvířat je také způsobena fyziologickými procesy v těle a mozku.
Bylo již provedeno mnoho studií o úloze, kterou hrají biologické determinanty. Další kapitola však bude velmi selektivní a dotkne se jen malé části našich znalostí o vlivu fyziologie na agresi. Po krátkém zvážení myšlenky agresivních instinktů zkoumám vliv dědičnosti na sklony lidí k násilí a poté zkoumám možný vliv pohlavních hormonů na různé projevy agresivity.
Kapitola končí stručným přehledem toho, jak může alkohol ovlivnit páchání násilí. Tato kapitola se zabývá především otázkami metodologie. Mnoho myšlenek a předpokladů zde uvedených je založeno na laboratorních experimentech prováděných s dětmi a dospělými.
Další úvahy jsou věnovány logice používané výzkumníky provádějícími experimenty na lidském chování.
Touha po nenávisti a ničení?
V roce 1932 vyzvala Společnost národů Alberta Einsteina, aby vybral vynikajícího člověka a vyměnil si s ním názory na nejpalčivější problémy naší doby. Společnost národů chtěla diskusi zveřejnit, aby usnadnila tuto komunikaci mezi dnešními intelektuálními vůdci. Einstein souhlasil a nabídl diskusi o příčinách mezinárodních konfliktů. Vzpomínka na monstrózní masakr první světové války byla stále živě uchována v paměti vědce a věřil, že není důležitější otázka než „hledání nějakého způsobu, jak zachránit lidstvo před hrozbou války“. Velký fyzik jistě nečekal jednoduché řešení tohoto problému. S podezřením, že v lidské psychologii se skrývá bojovnost a krutost, obrátil se s žádostí o potvrzení své hypotézy na zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda. Viz →
Jsou lidé posedlí instinktem násilí? Co je to instinkt?
Abychom pochopili koncept instinktivní touhy po agresi, musíme si nejprve ujasnit význam pojmu „pud“. Toto slovo se používá zcela odlišnými způsoby a není vždy možné s jistotou říci, co přesně se myslí, když se mluví o instinktivním chování. Někdy slyšíme, že člověk pod vlivem náhlé situace „jednal instinktivně“. Znamená to, že reagoval geneticky naprogramovaným způsobem, nebo že na neočekávanou situaci reagoval bez přemýšlení? Viz →
Kritika tradičního pojetí instinktu
Hlavním problémem tradičního pojetí instinktu je nedostatek dostatečného empirického základu. Zvířecí behavioristé vážně zpochybnili řadu Lorenzových silných tvrzení o agresivitě zvířat. Vezměte si zejména jeho poznámky o automatickém potlačování agrese u různých živočišných druhů. Lorenz uvedl, že většina zvířat, která mohou snadno zabít jiné členy svého druhu, má instinktivní mechanismy, které rychle zastaví jejich útoky. Lidem takový mechanismus chybí a my jsme jediný druh, který se vyhubil. Viz →
Vliv dědičnosti na agresivitu
V červenci 1966 zavraždil duševně vyšinutý mladý muž jménem Richard Speck v Chicagu osm zdravotních sester. Hrozný zločin přitáhl pozornost celé země, tisk tento incident podrobně popsal. Veřejnosti se dostalo do povědomí, že Speck měl na paži tetování „Zrození k probuzení pekla“.
Nevíme, zda se Richard Speck skutečně narodil s kriminálními sklony, které ho neúprosně vedly ke spáchání tohoto zločinu, nebo zda «násilné geny», které ho nějak motivovaly k zabíjení, pocházejí od jeho rodičů, ale chci se zeptat na obecnější otázku: existuje nějaká dědičná predispozice k násilí? Viz →
Pohlavní rozdíly v projevech agrese
Rozdíly v projevech agrese u zástupců obou pohlaví se v posledních letech staly předmětem diskusí. Mnohé čtenáře možná překvapí, že se na toto téma vedou spory. Na první pohled se zdá zřejmé, že muži jsou náchylnější k násilným útokům než ženy. Navzdory tomu se mnoho psychologů domnívá, že rozdíl není tak zřejmý a někdy není vůbec patrný (viz například: Frodi, Macalay & Thome, 1977). Podívejme se na studie těchto rozdílů a pokusme se určit roli pohlavních hormonů při stimulaci agrese. Viz →
Účinek hormonů
Pohlavní hormony mohou ovlivnit agresivitu zvířete. Stačí se podívat na to, co se stane, když je zvíře kastrováno. Divoký hřebec se promění v poslušného koně, z divokého býka se stane pomalý vůl, z hravého psa se stane usedlý mazlíček. Může dojít i k opačnému efektu. Když je kastrovanému samci injekčně podán testosteron, jeho agresivita se opět zvýší (klasickou studii na toto téma provedla Elizabeth Beeman, Beeman, 1947).
Možná lidská agrese, stejně jako agrese zvířat, závisí na mužských pohlavních hormonech? Viz →
Alkohol a agrese
Posledním tématem mého krátkého přehledu o vlivu biologických faktorů na agresi je vliv alkoholu. Již dlouho je známo, že jednání lidí se po požití alkoholu může dramaticky změnit, že alkohol může, slovy Shakespeara, „ukrást jim mysl“ a možná je dokonce „proměnit ve zvířata“.
Statistiky kriminality odhalují jasný vztah mezi alkoholem a násilím. Například ve studiích vztahu mezi intoxikací a vraždami lidí hrál alkohol roli u poloviny nebo dvou třetin všech vražd zaznamenaných americkou policií v posledních letech. Alkoholické nápoje také ovlivňují různé druhy antisociálního chování, včetně domácího násilí. Viz →
Shrnutí
V této kapitole jsem se zabýval několika způsoby, jak biologické procesy ovlivňují agresivní chování. Začal jsem analýzou tradičního konceptu agresivního pudu, konkrétně jeho užitím v psychoanalytické teorii Sigmunda Freuda a v poněkud podobných formulacích, které předložil Konrad Lorenz. Navzdory skutečnosti, že pojem „pud“ je extrémně vágní a má řadu různých významů, Freud i Lorentz považovali „agresivní instinkt“ za vrozený a spontánně generovaný impuls ke zničení člověka. Viz →
Kapitola 13
Standardní experimentální postup. Některé argumenty na podporu laboratorních experimentů. Viz →