Psychologie

Agresi lze ovládat silou, alespoň v některých situacích. Ve správném prostředí může společnost omezit násilnou trestnou činnost zastrašováním potenciálních pachatelů s vyhlídkou na nevyhnutelný trest. Ne všude však dosud takové podmínky vytvořeny nebyly. V některých případech jsou potenciální zločinci přesvědčeni, že budou moci uniknout spravedlnosti. Přitom i když se jim nepodaří vyhnout se zaslouženému trestu, pak je jeho těžké následky ponesou ještě dlouho i po spáchání násilí na oběti, které jim přineslo pocit zadostiučinění, a jako v důsledku toho jejich agresivní chování dostane další posílení.

Samotné použití odstrašujících prostředků tedy nemusí stačit. V některých případech je samozřejmě společnost povinna použít sílu, ale zároveň se musí snažit omezit projevy agresivních sklonů svých členů. K tomu použijte speciální korekční systém. Psychologové navrhli několik různých způsobů použití.

Katarze: Snížení násilných motivací prostřednictvím agresivních výbuchů

Tradiční etická pravidla neumožňují otevřený projev agrese a dokonce požitek z jejího spáchání. Potlačování agrese začíná rodičovským požadavkem být tišší, nenamítat, nehádat se, nekřičet a nezasahovat. Když je agresivní komunikace v určitých vztazích, ať už nahodilých nebo trvalých, zablokována nebo potlačena, lidé uzavírají nečestné dohody, které narušují realitu. Agresivní pocity, pro které je vědomý projev v průběhu běžných vztahů zakázán, se náhle projeví jiným způsobem v aktivní a nekontrolované podobě. Když propuknou nahromaděné a skryté pocity odporu a nepřátelství, domnělá «harmonie» vztahu je náhle narušena (Bach & Goldberg, 1974, s. 114-115). Viz →

Hypotéza katarze

Tato kapitola se zaměří na důsledky agrese – chování, jehož cílem je někomu nebo něčemu ublížit. Agrese se projevuje buď verbální nebo fyzickou urážkou a může být skutečná (facka) nebo smyšlená (střílení fiktivního protivníka hračkou pistolí). Mělo by být jasné, že i když používám koncept «katarze», nesnažím se aplikovat «hydraulický» model. Jediné, co mám na mysli, je snížit nutkání k agresi, nevybíjet hypotetické množství nervové energie. Pro mě a mnoho dalších (ale zdaleka ne všechny) výzkumníky-psychoterapeuty tedy pojem katarze obsahuje myšlenku, že jakákoli agresivní akce snižuje pravděpodobnost následné agrese. Tato část zkoumá otázky, zda katarze skutečně nastává, a pokud ano, za jakých okolností. Viz →

Následky skutečné agrese

I když imaginární agrese nesnižuje agresivní sklony (kromě případů, kdy agresora dostane do dobré nálady), za určitých podmínek reálnější formy útoku na pachatele sníží touhu mu v budoucnu ublížit. Mechanismus tohoto procesu je však poměrně složitý a než jej pochopíte, měli byste se seznámit s některými jeho funkcemi. Viz →

Rozvoj nových způsobů chování

Pokud je vysvětlení navržené v předchozí části správné, pak lidé, kteří si uvědomují svůj vzrušený stav, nebudou omezovat své jednání, dokud nebudou přesvědčeni, že nepřátelské nebo agresivní chování v dané situaci je špatné a může svou agresi potlačit. Někteří jednotlivci však nejsou ochotni zpochybňovat své právo útočit na jiné lidi a jen stěží se dokážou zdržet reakce na provokativní akce. Pouhé poukazování takových mužů a žen na jejich nepřijatelnou agresivitu nebude stačit. Je třeba je naučit, že je často lepší být přátelský než vyhrožovat. Může být také užitečné vštípit jim dovednosti sociální komunikace a naučit je ovládat své emoce. Viz →

Výhody spolupráce: Zlepšení rodičovské kontroly problémových dětí

První učební plán, na který se podíváme, vytvořili Gerald Patterson, John Reid a další v Centru sociálního učení Oregon Research Institute. Kapitola 6, o vývoji agresivity, analyzovala různé výsledky získané těmito vědci v procesu zkoumání dětí, které vykazují antisociální chování. Jak si však jistě vzpomenete, tato kapitola zdůrazňovala roli, kterou ve vývoji takto problémových dětí hraje nesprávné jednání rodičů. Podle vědců z Oregonského institutu se v mnoha případech otcové a matky kvůli nevhodným výchovným metodám sami podíleli na utváření agresivních sklonů u svých dětí. Často se například ukázalo, že jsou příliš nedůslední ve svých pokusech ukáznit chování svých synů a dcer – byli na ně příliš vybíraví, ne vždy podporovali dobré skutky, ukládali tresty, které neodpovídaly závažnosti provinění. Viz →

Snížená emoční reaktivita

Navzdory užitečnosti programů behaviorální intervence pro některé agresivní jedince, které je učí, že mohou dosáhnout požadovaných výsledků tím, že budou spolupracovat a jednat přátelským a společensky schváleným způsobem, stále existují tací, kteří jsou neustále připraveni používat násilí primárně kvůli svému zvýšená podrážděnost a neschopnost sebeovládání. V současné době se vyvíjí stále větší počet psychologických tréninkových programů s cílem změnit tento druh emoční reaktivity. Viz →

Co může ovlivnit pachatele, kteří jsou uvězněni?

Dosud jsme mluvili o postupech přeučování, které lze a již využívají u lidí, kteří se nedostávají do otevřeného konfliktu se společností, jinými slovy neporušují její zákony. Ale co ti, kteří spáchali násilný trestný čin a skončili za mřížemi? Lze je naučit ovládat své násilnické sklony jinými prostředky než hrozbou trestu? Viz →

Shrnutí

Tato kapitola analyzuje některé nerepresivní psychologické přístupy k odvrácení agrese. Zástupci první z uvažovaných vědeckých škol tvrdí, že omezení podráždění je příčinou mnoha lékařských a sociálních nemocí. Psychiatři, kteří zastávají takové názory, povzbuzují lidi, aby svobodně vyjádřili své pocity a dosáhli tak katarzního účinku. Aby bylo možné adekvátně analyzovat tento úhel pohledu, je nutné nejprve získat jasnou představu o pojmu „volný projev podráždění“, který může mít různé významy. Viz →

Část 5. Vliv biologických faktorů na agresi

Kapitola 12

Touha po nenávisti a ničení? Jsou lidé posedlí instinktem násilí? Co je to instinkt? Kritika tradičního pojetí instinktu. Dědičnost a hormony. „Zrozeni k probuzení pekla“? vliv dědičnosti na agresivitu. Pohlavní rozdíly v projevech agrese. Vliv hormonů. Alkohol a agrese. Viz →

Napsat komentář