Podnikání je ekosystém, nikoli bitevní pole

Jeffrey James už roky vede rozhovory s nejúspěšnějšími generálními řediteli světa, aby se dozvěděl jejich tajemství managementu, říká Inc.com. Ukázalo se, že ti nejlepší z nejlepších zpravidla dodržují následujících osm pravidel.

1. Podnikání je ekosystém, nikoli bitevní pole

Běžní šéfové vidí byznys jako konflikt mezi firmami, odděleními a skupinami. Shromažďují působivé „voje“, aby porazili „nepřátele“ tváří v tvář konkurentům a získali „území“, tedy zákazníky.

Prominentní šéfové vidí podnikání jako symbiózu, kde různé společnosti spolupracují, aby přežily a prosperovaly. Budují týmy, které se snadno přizpůsobí novým trhům, a budují partnerství s jinými společnostmi, zákazníky a dokonce i konkurenty.

2. Společnost je komunita, nikoli stroj

Běžní šéfové vnímají firmu jako stroj, v němž zaměstnanci hrají roli koleček. Vytvářejí rigidní struktury, nastavují pevná pravidla a poté se snaží udržet kontrolu nad výsledným kolosem zatahováním za páky a otáčením kola.

Velcí šéfové vidí podnik jako soubor individuálních nadějí a snů, které všechny směřují k většímu společnému cíli. Inspirují zaměstnance k tomu, aby se věnovali úspěchu svých spolupracovníků, potažmo celé společnosti.

3. Vedení je služba, nikoli kontrola

Linioví manažeři chtějí, aby zaměstnanci dělali, co se jim řekne. Nesnesou iniciativu, a tak budují prostředí, kde ze všech sil vládne mentalita „počkej, co řekne šéf“.

Velcí šéfové určují směr a pak se ujmou toho, že zaměstnancům poskytnou zdroje, které potřebují k úspěchu. Dávají rozhodovací pravomoc podřízeným, což týmu umožňuje vytvořit si vlastní pravidla a zasahovat pouze v nouzových situacích.

4. Zaměstnanci jsou vrstevníci, ne děti

Běžní šéfové vnímají podřízené jako infantilní a nevyzrálá stvoření, kterým nelze za žádných okolností věřit a které je třeba držet na uzdě.

Velcí šéfové jednají s každým zaměstnancem, jako by to byl ten nejdůležitější člověk ve firmě. O dokonalost je třeba usilovat všude, od nakládacích doků až po správní rady. Zaměstnanci na všech úrovních tak přebírají odpovědnost za svůj osud do vlastních rukou.

5. Motivace pochází z vize, ne ze strachu.

Obyčejní šéfové jsou si jisti, že strach – z vyhození, zesměšňování, zbavení výsad – je důležitou součástí motivace. V důsledku toho zaměstnanci a vedoucí oddělení otupí a bojí se činit riskantní rozhodnutí.

Skvělí šéfové pomáhají zaměstnancům vidět lepší budoucnost a způsob, jak být součástí této budoucnosti. Zaměstnanci díky tomu pracují s větším nasazením, protože věří v cíle firmy, jejich práce je opravdu baví a samozřejmě vědí, že se o odměnu podělí s firmami.

6. Změna přináší růst, ne bolest

Běžní šéfové považují jakoukoli změnu za další výzvu a hrozbu, kterou je třeba řešit, až když je společnost na pokraji krachu. Podvědomě podkopávají změny, dokud není příliš pozdě.

Velcí šéfové vidí změnu jako nezbytnou součást života. Neváží si změny kvůli změně, ale vědí, že úspěch je možný pouze tehdy, když zaměstnanci společnosti využijí nové nápady a nové přístupy k podnikání.

7. Technologie otevírá nové možnosti, a to nejen nástroj pro automatizaci

Běžní šéfové zastávají zastaralý názor, že IT technologie jsou potřeba pouze pro zvýšení kontroly a předvídatelnosti. Instalují centralizovaná softwarová řešení, která obtěžují zaměstnance.

Vynikající šéfové vidí technologii jako způsob, jak inspirovat kreativitu a zlepšit vztahy. Přizpůsobují systémy svých back office práci se smartphony a tablety, protože jsou to zařízení, na která jsou lidé zvyklí a chtějí je používat.

8. Práce by měla být zábava, ne dřina

Obyčejní šéfové jsou přesvědčeni, že práce je nutné zlo. Upřímně věří, že zaměstnanci nenávidí práci, a tak si podvědomě přisuzují roli utlačovatele a zaměstnance – oběti. Každý se podle toho chová.

Velcí šéfové považují práci za něco, co by mělo být příjemné, a proto věří, že hlavním úkolem lídra je dosadit lidi na místa, kde budou skutečně šťastní.