V tento den, před rokem, jsem přestal jíst maso. Jednoduše řečeno: žádné hovězí, vepřové, kuřecí ani nic, co je obsahuje. Mořské plody jsem nikdy neměl rád, takže nepřipadalo v úvahu, že bych se jich vzdal. Dnes mám veganské výročí!
Nafukovací balonky! Serpentine! Musím světu říct, že jím salát (a pizzu) a čočku (a zmrzlinu)!
Na počest výročí jsme večer vyzkoušeli novou restauraci. Dobře, byla to jen záminka jít ven, ale nějak se mi podařilo přežít vegetariánské chilli. Poté jsem byl schopen udělat i 20 kliků. Dělat si srandu. Nasedl jsem do vyhřátého auta a jel domů.
Po léta jsem jedl spoustu veganských jídel (jako tofu nebo veggie burgery), ale vždy jsem s nimi jedl maso. A před rokem jsem to vzdal úplně. Nejdřív mě Fran nazvala vegetariánkou. "Ne, já prostě nejím maso." Když zůstanu rok, budu si říkat vegetarián.“
Obvykle nerad říkám lidem, že jsem vegetarián. Slyšel jsem nejrůznější vtipy. Jak poznat vegetariána? Neboj, oni ti to řeknou." (Pokud jste uvažovali napsat tento vtip do komentářů, předběhl jsem vás. Už jste jedli?)
Dostávám spoustu otázek. „Chceš maso? Jste neustále unavení? Kde bereš bílkoviny? Dovolujete dětem jíst maso?" (Prsty jsou připraveny vytočit číslo orgánu pro ochranu dětí) Ano, jedí maso. Lilia se v létě snažila chytit racka a tvrdila, že je to pro nás k večeři, takže zatím je určitě masožravka.
Někdy slyším: "Nemám nic proti vegetariánům, pokud nezačnou moralizovat." Ano, chápu, že se nikdo rád nechá poučovat, ale přiznejme si to: někdy lidi urazí i prostá věta „maso fakt nejím“. To, že nemáš rád fazolové burgery, mě nebolí, tak se zblázni, když víš, že nejím žebra. Žijme v míru! Můžu se podělit o hranolky.