Pro ty, kteří se rozhodli navždy skoncovat s pojídáním masa, je důležité vědět, že bez dalšího utrpení zvířat dostanou všechny potřebné nutriční složky a zároveň zbaví své tělo všech jedů a toxinů, které se nacházejí v hojnost v mase. . Kromě toho mnoho lidí, zejména těch, kterým není cizí starost o blaho společnosti a stav ekologie životního prostředí, najde ve vegetariánství další důležitý pozitivní moment: řešení problému světového hladu a vyčerpání přírodní zdroje planety.
Ekonomové a zemědělskí experti jsou jednotní v názoru, že nedostatek potravin ve světě je zčásti způsoben nízkou efektivitou chovu hovězího masa, pokud jde o poměr potravinových bílkovin získaných na jednotku využité zemědělské plochy. Rostlinné plodiny mohou přinést mnohem více bílkovin na hektar plodin než živočišné produkty. Jeden hektar půdy osázené obilím tedy přinese pětkrát více bílkovin než stejný hektar používaný pro krmné plodiny v chovu zvířat. Hektar osetý luštěninami dá desetkrát více bílkovin. Navzdory přesvědčivosti těchto čísel je více než polovina veškeré výměry ve Spojených státech osázena krmnými plodinami.
Podle údajů uvedených ve zprávě, Spojených států a světových zdrojů, pokud by všechny výše uvedené oblasti byly využity pro plodiny, které jsou přímo konzumovány lidmi, pak by to z hlediska kalorií vedlo ke čtyřnásobnému zvýšení množství přijatého jídla. Zároveň podle Agentury OSN pro výživu a zemědělství (FAO) více než jeden a půl miliardy lidí na Zemi trpí systematickou podvýživou, přičemž asi 500 milionů z nich je na pokraji hladu.
Podle amerického ministerstva zemědělství bylo 91 % kukuřice, 77 % sójových bobů, 64 % ječmene, 88 % ovsa a 99 % čiroku sklizeného v USA v 1970. letech minulého století krmeno masným dobytkem. Kromě toho jsou hospodářská zvířata nyní nucena jíst rybí krmivo s vysokým obsahem bílkovin; polovina celkového ročního úlovku ryb v roce 1968 šla na krmení hospodářských zvířat. Konečně, intenzivní využívání zemědělské půdy pro uspokojení stále rostoucí poptávky po hovězích produktech vede k vyčerpávání půdy a snižování kvality zemědělských produktů (zejména cereálie) jdoucí přímo ke stolu osoby.
Stejně smutná je statistika, která hovoří o úbytku rostlinné bílkoviny v procesu jejího zpracování na živočišnou bílkovinu při výkrmu masných plemen zvířat. Zvíře potřebuje v průměru osm kilogramů rostlinných bílkovin k produkci jednoho kilogramu živočišných bílkovin, přičemž nejvyšší podíl mají krávy. dvacet jedna ku jedné.
Francis Lappé, odborník na zemědělství a hlad z Institutu pro výživu a rozvoj, tvrdí, že v důsledku tohoto nehospodárného využívání rostlinných zdrojů již není pro lidi ročně k dispozici asi 118 milionů tun rostlinných bílkovin – množství odpovídající 90 procenta světového ročního deficitu bílkovin. ! V tomto ohledu zní více než přesvědčivě slova generálního ředitele zmíněné Agentury OSN pro výživu a zemědělství (FAO) pana Boermy:
"Pokud opravdu chceme vidět změnu k lepšímu ve výživové situaci nejchudší části planety, musíme zaměřit veškeré naše úsilí na zvýšení spotřeby rostlinných bílkovin."
Tváří v tvář faktům o těchto působivých statistikách budou někteří namítat: „Ale Spojené státy produkují tolik obilí a dalších plodin, že si můžeme dovolit mít přebytek masných výrobků a přesto mít značný přebytek obilí na export.“ Pomineme-li mnoho podvyživených Američanů, podívejme se na účinek tolik propagovaného amerického zemědělského přebytku na export.
Polovina veškerého amerického exportu zemědělských produktů končí v žaludcích krav, ovcí, prasat, kuřat a dalších masných plemen zvířat, což následně výrazně snižuje jeho bílkovinnou hodnotu a zpracovává je na živočišné bílkoviny, dostupné pouze omezenému okruhu již dobře živení a bohatí obyvatelé planety, schopní za to zaplatit. Ještě nešťastnější je skutečnost, že vysoké procento masa zkonzumovaného v USA pochází ze zvířat krmených krmivem chovaných v jiných, často nejchudších zemích světa. USA jsou největším světovým dovozcem masa, nakupují přes 40 % veškerého hovězího masa ve světovém obchodu. V roce 1973 tak Amerika dovezla 2 miliardy liber (asi 900 milionů kilogramů) masa, což, ačkoliv je to pouze sedm procent z celkové spotřeby masa ve Spojených státech, je přesto velmi významným faktorem pro většinu exportujících zemí, které nesou břemeno velkou zátěž potenciální ztrátou bílkovin.
Jak jinak poptávka po mase, vedoucí ke ztrátě rostlinných bílkovin, přispívá k problému světového hladu? Podívejme se na potravinovou situaci v nejvíce znevýhodněných zemích na základě práce Francise Lappeho a Josepha Collinse „Food First“:
„Ve Střední Americe a Dominikánské republice se třetina až polovina veškerého vyrobeného masa vyváží do zahraničí, především do Spojených států. Píše to Alan Berg z Brookings Institution ve své studii o světové výživě většina masa ze Střední Ameriky „neskončí v břiše Hispánců, ale v hamburgerech restaurací rychlého občerstvení ve Spojených státech“.
„Nejlepší půda v Kolumbii se často používá k pastvě a většina sklizně obilí, která v posledních letech výrazně vzrostla v důsledku „zelené revoluce“ 60. let, je krmena hospodářským zvířatům. Také v Kolumbii pozoruhodný růst drůbežářského průmyslu (primárně poháněný jednou obří americkou potravinářskou korporací) donutil mnoho farmářů opustit tradiční lidské potravinářské plodiny (kukuřici a fazole) k výnosnějším čiroku a sójovým bobům používaným výhradně jako krmivo pro ptáky. . V důsledku těchto změn nastala situace, kdy nejchudší vrstvy společnosti byly ochuzeny o své tradiční potraviny – kukuřici a luštěniny, které zdražily a byly vzácné – a zároveň si nemohly dovolit luxus svého tzv. tzv. náhražka – drůbeží maso.
„V zemích severozápadní Afriky dosáhl vývoz skotu v roce 1971 (první v řadě let ničivého sucha) více než 200 milionů liber (asi 90 milionů kilogramů), což je nárůst o 41 procent oproti stejným údajům za rok 1968. V Mali, jedné ze skupiny těchto zemí, byla plocha pěstování podzemnice olejné v roce 1972 více než dvojnásobná než v roce 1966. Kam se poděly všechny ty arašídy? Nakrmit evropský dobytek."
„Před několika lety začali podnikaví obchodníci s masem letecky přepravovat dobytek na Haiti, aby byl vykrmován na místních pastvinách a poté reexportován na americký trh s masem.
Po návštěvě Haiti Lappe a Collins píší:
„Obzvláště nás zasáhl pohled na chudinské čtvrti žebráků bez půdy schoulené podél hranic obrovských zavlažovaných plantáží používaných ke krmení tisíců prasat, jejichž osudem je stát se klobásami pro Chicago Servbest Foods. Většina haitského obyvatelstva je přitom nucena vyklučit lesy a rozorávat kdysi zelené horské svahy ve snaze vypěstovat si alespoň něco pro sebe.
Masný průmysl také způsobuje nenapravitelné škody na přírodě prostřednictvím takzvané „komerční pastvy“ a nadměrné pastvy. Odborníci sice uznávají, že tradiční kočovná pastva různých plemen hospodářských zvířat nezpůsobuje významné škody na životním prostředí a je přijatelným způsobem využití okrajových pozemků, tak či onak nevhodných pro plodiny, nicméně systematická pastva v kotcích zvířat jednoho druhu může vést k nevratné poškození cenné zemědělské půdy a její úplné odhalení (všudypřítomný jev v USA, který způsobuje hluboké obavy o životní prostředí).
Lappé a Collins tvrdí, že komerční chov zvířat v Africe, zaměřený především na vývoz hovězího masa, „se rýsuje jako smrtelná hrozba pro vyprahlé polosuché země Afriky a jejich tradiční vymírání mnoha živočišných druhů a úplná ekonomická závislost na tak vrtošivém mezinárodní trh s hovězím masem. Nic ale nemůže zastavit zahraniční investory v jejich touze utrhnout si kousek ze šťavnatého koláče africké přírody. Food First vypráví příběh o plánech některých evropských korporací otevřít mnoho nových chovů dobytka na levných a úrodných pastvinách v Keni, Súdánu a Etiopii, které využijí všech výdobytků „zelené revoluce“ ke krmení dobytka. Dobytek, jehož cesta leží na jídelním stole Evropanů…
Kromě problémů s hladem a nedostatkem potravin představuje chov hovězího velkou zátěž pro další zdroje planety. Každý zná katastrofální situaci s vodními zdroji v některých regionech světa a to, že se situace v zásobování vodou rok od roku zhoršuje. Dr. Aaron Altschul ve své knize Protein: Its Chemistry and Politics uvádí spotřebu vody pro vegetariánský způsob života (včetně zavlažování polí, praní a vaření) kolem 300 galonů (1140 litrů) na osobu a den. Přitom pro ty, kteří dodržují komplexní stravu, která kromě rostlinné stravy zahrnuje i maso, vejce a mléčné výrobky, což s sebou nese i využívání vodních zdrojů pro výkrm a porážku hospodářských zvířat, toto číslo dosahuje neuvěřitelných 2500 galonů ( 9500 litrů!) den (ekvivalent pro „lakto-ovo-vegetariány“ by byl uprostřed mezi těmito dvěma extrémy).
Další prokletí chovu hovězího spočívá ve znečištění životního prostředí, které má původ na masných farmách. Dr. Harold Bernard, zemědělský expert z United States Environmental Protection Agency, napsal v článku v Newsweek, 8. listopadu 1971, že koncentrace kapalného a pevného odpadu v odtoku z milionů zvířat chovaných na 206 farmách ve Spojených státech uvádí „… desítky a někdy i stokrát vyšší než podobné ukazatele pro typické odpadní vody obsahující lidský odpad.
Dále autor píše: „Když se takto nasycené odpadní vody dostanou do řek a nádrží (což se v praxi často stává), vede to ke katastrofickým následkům. Množství kyslíku obsaženého ve vodě prudce klesá, zatímco obsah čpavku, dusičnanů, fosforečnanů a patogenních bakterií překračuje všechny přípustné limity.
Je třeba zmínit také odpadní vody z jatek. Studie odpadu z balení masa v Omaze zjistila, že jatka vysypávají více než 100 liber (000 kilogramů) tuku, řeznického odpadu, výplachů, střevního obsahu, bachoru a výkalů z dolních střev do kanalizace (a odtud do řeky Missouri). denně. Odhaduje se, že podíl živočišného odpadu na znečištění vody je desetkrát větší než veškerý lidský odpad a třikrát průmyslový odpad dohromady.
Problém světového hladu je nesmírně složitý a mnohorozměrný a my všichni tak či onak, vědomě či nevědomě, přímo či nepřímo, přispíváme k jeho ekonomickým, sociálním a politickým složkám. Vše výše uvedené však neznamená, že pokud bude poptávka po mase stabilní, budou zvířata nadále konzumovat mnohonásobně více bílkovin, než vyprodukují, znečišťovat životní prostředí svým odpadem, vyčerpávat a otravovat planetu. neocenitelné vodní zdroje. . Odmítnutí masité potravy nám umožní znásobit produktivitu osetých ploch, vyřešit problém zásobování lidí potravinami a minimalizovat spotřebu přírodních zdrojů Země.