Creutzfeldt-Jakobova choroba je jednou z prionových chorob. Jde o vzácná onemocnění charakterizovaná degenerací centrálního nervového systému a také se jim říká subakutní přenosné spongiformní encefalopatie (TSE). Jsou způsobeny akumulací v mozku normálního, ale špatně konformovaného proteinu, prionového proteinu (1). Creutzfeldt-Jakobova nemoc se bohužel vyznačuje rychlým a fatálním průběhem a také absencí léčby. Ve Francii je každoročně 100 až 150 případů (2).

Nemoc často začíná nespecifickými poruchami, jako je nespavost nebo úzkost. Postupně se dostavují poruchy paměti, orientace a jazyka. Projevuje se to pak psychiatrickými poruchami a také cerebelární ataxií (nestabilita při nehybném stání a při chůzi, která je doprovázena omračováním podobným opilosti). Existují také typické léze v centrálním nervovém systému (floridní plaky, amyloidová ložiska PrPres obklopená vakuolami).

Postižena jsou obě pohlaví, ale s vysokou frekvencí u mladých dospělých.

Spolehlivý diagnostický test bohužel neexistuje. Elektroencefalogram (EEG) může identifikovat relativně specifické poruchy mozkové aktivity. MRI odhaluje specifické abnormality v určitých oblastech mozku (bazální ganglia, kůra), pro které existuje jen málo diferenciálních diagnóz.

Pokud všechny tyto klinické a paraklinické prvky umožňují stanovit diagnózu Creutzfeldt-Jakobovy choroby, je to jen pravděpodobná diagnóza: ve skutečnosti pouze vyšetření mozkové tkáně, prováděné častěji po smrti, umožňuje potvrdit diagnóza.

Creutzfeld-Jakobova choroba je jedinou lidskou nemocí, která může mít genetickou příčinu (v důsledku mutace v genu kódujícím prionový protein, přičemž nejčastější je mutace E200K), infekční příčinu (sekundární v důsledku kontaminace) nebo sporadickou formu ( náhodný výskyt, bez mutace nebo expozice exogennímu prionu).

Sporadická forma je však nejběžnější: představuje 85% všech subakutních přenosných spongiformních encefalopatií (TSE) diagnostikovaných každý rok. V tomto případě se onemocnění obvykle objeví po 60 letech a postupuje po dobu asi 6 měsíců. Když je nemoc genetická nebo infekční, příznaky jsou dřívější a postupují pomaleji. V infekčních formách může být inkubační doba extrémně dlouhá a přesáhnout 50 let.

Prionový protein (PrPc) je fyziologický protein, který se u mnoha druhů nachází velmi konzervativním způsobem. V mozkových neuronech se prionový protein může stát patogenním změnou své trojrozměrné konformace: velmi těsně se složí, což z něj činí hydrofobní, málo rozpustný a odolný vůči degradaci. Potom se nazývá prionový protein „Prrapc“. PrPsc se navzájem agregují a vytvářejí usazeniny, které se množí uvnitř i vně mozkových buněk, narušují jejich funkci a mechanismy přežití.

V této abnormální formě je prionový protein také schopen přenášet svou konformační anomálii: při kontaktu s PrPsc normální prionový protein zase přijímá abnormální konformaci. Toto je dominový efekt.

Riziko přenosu mezi jednotlivci

Interindividuální přenos prionových chorob je možný transplantací tkáně nebo po podání růstových hormonů. Nejrizikovější tkáně pocházejí z centrálního nervového systému a oka. V menší míře může abnormální prion přenášet také mozkomíšní mok, krev a některé orgány (ledviny, plíce atd.).

Riziko jídla

 Přenos priónu z dobytka na člověka prostřednictvím konzumace kontaminovaných potravin byl podezřelý v roce 1996, během dramatické krize „šílených krav“. Ve Spojeném království již několik let postihuje stáda epidemie bovinní spongiformní encefalopatie (BSE) 3. Šíření této prionové choroby, která každoročně postihla desítky tisíc zvířat, bylo nepochybně způsobeno používáním zvířecí moučky, vyrobené z jatečně upravených těl a nedostatečně dekontaminovanou. O jeho původu se však stále diskutuje.

Dnes neexistuje žádná specifická léčba prionových chorob. Jediné léky, které lze předepsat, jsou ty, které mohou zmírnit nebo omezit různé příznaky onemocnění. Lékařská, sociální a psychologická podpora je pacientům a jejich rodinám poskytována národní jednotkou podpory CJD. Hledání léků zaměřených na prevenci přeměny PrPc, podporu eliminace abnormálních forem proteinu a omezení jeho šíření je nadějné. Zajímavý olovo se zaměřuje na PDK1, jeden z buněčných mediátorů zapojených během infekce. Jeho inhibice by umožnila jednak inhibovat fenomén přeměny podporou štěpení PrPc, jednak zmírnit důsledky jeho replikace na přežití neuronů.