Krize tří let

Věk tvrdohlavosti. O krizi tří let

Tříletá krize je jiná než ve věku jednoho měsíce (tzv. novorozenecká krize) nebo jednoho roku (roční krize). Pokud předchozí dva „body zlomu“ mohly proběhnout relativně hladce, první protestní akty ještě nebyly tak aktivní a do oka upoutaly jen nové dovednosti a schopnosti, tak s krizí tří let je situace složitější. Je téměř nemožné to minout. Poslušné tříleté dítě je téměř stejně vzácné jako vstřícný a přítulný teenager. Takové rysy krizového věku, jako je obtížné vychování, konflikty s ostatními atd., se v tomto období poprvé projevují realisticky a plně. Není divu, že krize tří let je někdy nazývána věkem tvrdohlavosti.

V době, kdy vaše miminko oslaví třetí narozeniny (a ještě lépe o půl roku dříve), se vám bude hodit znát celou «kytici» znaků, které určují nástup této krize — tzv. „sedmihvězdičkový“. Když si představíte, co každá složka této sedmihvězdy znamená, můžete úspěšněji pomoci dítěti překonat těžký věk a také udržet zdravý nervový systém – jeho i jeho.

V obecném smyslu znamená negativismus touhu odporovat, dělat opak toho, co se mu říká. Dítě může mít velký hlad nebo si opravdu chce poslechnout pohádku, ale odmítne jen proto, že mu ji nabídnete vy nebo jiný dospělý. Negativismus je třeba odlišit od běžné neposlušnosti. Dítě vás totiž neposlouchá, ne proto, že by chtělo, ale proto, že momentálně nemůže jinak. Odmítnutím vaší nabídky nebo žádosti „hájí“ své „já“.

Když malý tříletý tvrdohlavec vyjádřil svůj vlastní názor nebo o něco požádal, ohne svou linii vší silou. Opravdu chce provedení «žádosti»? Možná. Ale s největší pravděpodobností ne moc, nebo obecně na dlouhou dobu ztracená touha. Ale jak dítě pochopí, že jeho názor je zvažován, že jeho názor je vyslyšen, když to uděláte po svém?

Zatvrzelost je na rozdíl od negativismu obecným protestem proti obvyklému způsobu života, výchovným normám. Dítě je nespokojené se vším, co se mu nabízí.

Malý svéhlavý tříletý chlapec přijímá jen to, pro co se rozhodl a co si sám vymyslel. Jedná se o druh sklonu k nezávislosti, ale hypertrofovaný a neodpovídající možnostem dítěte. Není těžké uhodnout, že takové chování vyvolává konflikty a hádky s ostatními.

Všechno, co bylo dříve zajímavé, známé, drahé, se odepisuje. Oblíbené hračky se v tomto období stávají špatnými, milující babička – ošklivá, rodiče – vzteklí. Dítě může začít nadávat, pojmenovávat (dochází ke znehodnocení starých norem chování), rozbít oblíbenou hračku nebo trhat knihu (přílohy k dříve drahým předmětům se znehodnocují) atd.

Tento stav lze nejlépe popsat slovy slavného psychologa LS Vygotského: "Dítě je ve válce s ostatními, v neustálém konfliktu s nimi."

Donedávna přítulné, tříleté miminko se často promění ve skutečného rodinného despotu. Všem kolem diktuje normy a pravidla chování: čím ho krmit, co si oblékat, kdo smí opustit místnost a kdo ne, co dělat pro jednoho člena rodiny a co pro zbytek. Pokud jsou v rodině ještě děti, despotismus začíná nabývat rysů zvýšené žárlivosti. Z pohledu tříletého buráka totiž jeho bratři či sestry nemají v rodině vůbec žádná práva.

Druhá strana krize

Výše uvedené rysy tříleté krize mohou mnohé šťastné rodiče kojenců nebo dvouletých dětí zmást. Všechno však samozřejmě není tak děsivé. Tváří v tvář takovým projevům si musíte pevně pamatovat, že vnější negativní znaky jsou pouze odvrácenou stranou pozitivních změn osobnosti, které tvoří hlavní a hlavní význam jakéhokoli kritického věku. V každém vývojovém období má dítě zcela speciální potřeby, prostředky, způsoby interakce se světem a chápání sebe sama, které jsou přijatelné pouze pro daný věk. Poté, co si odsloužili, musí ustoupit novým — úplně jiným, ale jediným možným ve změněné situaci. Vznik nového nutně znamená chřadnutí starého, odmítání již osvojených modelů chování, interakce s vnějším světem. A v obdobích krize více než kdy jindy dochází k obrovské konstruktivní práci na rozvoji, prudkým, výrazným posunům a změnám v osobnosti dítěte.

Bohužel pro mnoho rodičů „dobrota“ dítěte často přímo závisí na stupni jeho poslušnosti. Během krize byste v to neměli doufat. Změny, které se odehrávají uvnitř dítěte, zlomový bod jeho duševního vývoje, přece nemohou projít bez povšimnutí, aniž by se projevily v chování a vztazích s ostatními.

"Hle kořen"

Hlavní náplní každé věkové krize je vznik novotvarů, tj. vznik nového typu vztahu mezi dítětem a dospělými, přechod z jednoho druhu činnosti na jiný. Například při narození miminka dochází pro něj k adaptaci na nové prostředí, k utváření reakcí. Novotvary krize jednoho roku — tvorba chůze a řeči, vznik prvních protestních činů proti „nežádoucím“ činům dospělých. Pro krizi trvající tři roky je podle výzkumu vědců a psychologů nejdůležitějším novotvarem vznik nového smyslu „já“. "Já sám."

Během prvních tří let svého života si malý človíček zvyká na okolní svět, zvyká si na něj a projevuje se jako samostatná duševní bytost. V tomto věku přichází okamžik, kdy dítě jakoby zobecňuje všechny zkušenosti svého raného dětství a na základě svých skutečných úspěchů si vytváří postoj k sobě samému, objevují se nové charakteristické rysy osobnosti. V tomto věku stále častěji můžeme od dítěte slyšet zájmeno „já“ místo jeho vlastního jména, když mluví o sobě. Zdálo se, že až donedávna se vaše dítě při pohledu do zrcadla na otázku "Kdo je to?" hrdě odpověděl: "Toto je Rom." Nyní říká: „To jsem já“, chápe, že je to on, kdo je vyobrazen na jeho vlastních fotografiích, že toto je jeho, a ne nějaké jiné miminko, ze zrcadla se usmívá špinavá tvář. Dítě si začíná uvědomovat sebe jako samostatnou osobu, se svými touhami a vlastnostmi se objevuje nová forma sebeuvědomění. Pravda, vědomí „já“ tříletého batolete je stále jiné než naše. Ještě se neodehrává na vnitřní, ideální rovině, ale má charakter nasazený navenek: hodnocení vlastního úspěchu a jeho srovnání s hodnocením ostatních.

Dítě si začíná uvědomovat své «já» pod vlivem rostoucí praktické samostatnosti. Proto je „já“ dítěte tak úzce spojeno s pojmem „já sám“. Postoj dítěte k okolnímu světu se mění: nyní je dítě poháněno nejen touhou učit se nové věci, ovládat činy a behaviorální dovednosti. Okolní realita se stává sférou seberealizace malého badatele. Dítě už zkouší své ruce, zkouší možnosti. Prosazuje se, a to přispívá ke vzniku dětské hrdosti — nejdůležitějšího podnětu k seberozvoji a sebezdokonalování.

Každý rodič se jistě nejednou setkal se situací, kdy bylo rychlejší a pohodlnější pro dítě něco udělat: obléknout ho, nakrmit, vzít na správné místo. Do určitého věku to šlo „beztrestně“, ale do tří let může zvýšená samostatnost dosáhnout hranice, kdy bude pro miminko životně důležité, aby se o to všechno pokusilo samo. Pro dítě je přitom důležité, aby jeho samostatnost brali okolí vážně. A pokud dítě necítí, že je bráno v úvahu, že jeho názor a touhy jsou respektovány, začne protestovat. Vzbouří se proti starému rámci, proti starému vztahu. To je přesně věk, kdy se podle slavného amerického psychologa E. Ericksona začíná formovat vůle a vlastnosti s ní spojené — nezávislost, nezávislost.

Samozřejmě je zcela špatné dát tříletému dítěti právo na úplnou nezávislost: koneckonců, když už ve svém mladém věku hodně zvládlo, dítě si ještě plně neuvědomuje své schopnosti, neví, jak vyjadřovat myšlenky, plánovat. Je však důležité vnímat změny probíhající u dítěte, změny v jeho motivační sféře a postoji k sobě samému. Pak mohou být zmírněny kritické projevy charakteristické pro rostoucího člověka v tomto věku. Vztahy mezi dítětem a rodičem by měly nabrat kvalitativně nový směr a měly by být založeny na respektu a trpělivosti rodičů. Mění se i přístup dítěte k dospělému. To už není jen zdroj tepla a péče, ale také vzor, ​​ztělesnění správnosti a dokonalosti.

Pokus popsat jedním slovem to nejdůležitější, co se v důsledku tříleté krize získá, to můžeme nazvat podle badatelky dětské psychologie MI Lisiny hrdostí na úspěchy. Jedná se o zcela nový komplex chování, který je založen na postoji, který se u dětí v raném dětství vyvinul k realitě, k dospělému jako vzoru. Stejně jako postoj k sobě samému, zprostředkovaný vlastními úspěchy. Podstata nového behaviorálního komplexu je následující: za prvé, dítě začíná usilovat o dosažení výsledku své činnosti - vytrvale, cílevědomě, navzdory obtížím a selháním. Za druhé je to touha předvést své úspěchy dospělému, bez jehož souhlasu tyto úspěchy do značné míry ztrácejí hodnotu. Za třetí, v tomto věku se objevuje zvýšený pocit vlastní hodnoty - zvýšená zášť, emocionální výbuchy kvůli maličkostem, citlivost na uznání úspěchů ze strany rodičů, babiček a dalších významných a důležitých lidí v životě dítěte.

Pozor: tříletý

Je třeba vědět, co je to krize tří let a co stojí za vnějšími projevy malého vrtoše a rváče. To vám koneckonců pomůže vytvořit si správný postoj k tomu, co se děje: dítě se chová tak nechutně ne proto, že by samo bylo „špatné“, ale prostě proto, že ještě neumí jinak. Pochopení vnitřních mechanismů vám pomůže být k dítěti tolerantnější.

V obtížných situacích však ani porozumění nemusí stačit k tomu, abychom se vyrovnali s «rozmary» a «skandály». Proto je lepší se na případné hádky předem připravit: jak se říká «učí se těžce, boj je snadný».

1) Klid, jen klid

Hlavní projevy krize, znepokojující rodiče, obvykle spočívají v takzvaných «afektivních výbuchech» — záchvaty vzteku, slzy, rozmary. Samozřejmě se mohou vyskytovat i v jiných, „stabilních“ obdobích vývoje, ale pak se to děje mnohem méně často a s menší intenzitou. Doporučení pro chování v takových situacích budou stejná: nedělejte nic a nerozhodujte se, dokud nebude miminko zcela klidné. Ve třech letech už své dítě znáte dostatečně dobře a pravděpodobně máte v zásobě několik způsobů, jak své dítě uklidnit. Někdo je zvyklý takové výbuchy negativních emocí prostě ignorovat nebo na ně reagovat co možná nejklidněji. Tato metoda je velmi dobrá, pokud … funguje. Existuje však mnoho miminek, které jsou schopny „bojovat v hysterii“ po dlouhou dobu, a jen málo matčin srdce tento obrázek vydrží. Proto může být užitečné dítě „litovat“: obejmout, položit ho na kolena, poplácat po hlavě. Tato metoda obvykle funguje bezchybně, ale neměli byste ji zneužívat. Koneckonců, dítě si zvykne na to, že jeho slzy a rozmary jsou následovány „pozitivním posilováním“. A jakmile si na to zvykne, využije této příležitosti k získání další «porce» náklonnosti a pozornosti. Nejlepší je zastavit začínající záchvat vzteku pouhým přepnutím pozornosti. Ve věku tří let jsou děti velmi vnímavé ke všemu novému a nová hračka, kreslený film nebo nabídka na něco zajímavého může zastavit konflikt a ušetřit vám nervy.

2) Pokusy a chyby

Tři roky jsou vývojem nezávislosti, prvním pochopením toho, „co jsem a co v tomto světě myslím“. Přece chcete, aby z vašeho miminka vyrostl zdravý člověk s přiměřeným sebevědomím, sebevědomí. Všechny tyto vlastnosti jsou dány právě tady a teď – prostřednictvím zkoušek, úspěchů a omylů. Nechte své dítě dělat chyby hned před vašima očima. To mu pomůže vyhnout se mnoha vážným problémům v budoucnu. Ale k tomu musíte vy sami ve svém dítěti, včerejším dítěti, vidět nezávislou osobu, která má právo jít svou vlastní cestou a být pochopen. Zjistilo se, že pokud rodiče omezují projevy samostatnosti dítěte, trestají nebo zesměšňují jeho pokusy o samostatnost, pak je vývoj malého človíčka narušen: a místo vůle, nezávislosti, vzniká zvýšený pocit studu a nejistoty.

Samozřejmě, že cesta svobody není cestou shovívavosti. Definujte si ty hranice, za které dítě nemá právo jít. Například si nemůžete hrát na vozovce, nemůžete přeskakovat spánek, nemůžete chodit lesem bez klobouku atd. Tyto hranice musíte za všech okolností dodržovat. V jiných situacích dejte dítěti svobodu jednat podle své vlastní mysli.

3) Svoboda volby

Právo na vlastní rozhodnutí je jedním z hlavních znaků toho, jak svobodně se v dané situaci cítíme. Stejné vnímání reality má i tříleté dítě. Většina negativních projevů krize tří let od „sedmi hvězd“ popsaných výše je výsledkem skutečnosti, že dítě necítí svobodu ve svých vlastních rozhodnutích, činech a činech. Samozřejmě pustit tříleté batole do „volného letu“ by bylo šílené, ale musíte mu dát příležitost, aby se rozhodovalo sami. To umožní dítěti formovat vlastnosti nezbytné v životě a vy se budete moci vyrovnat s některými negativními projevy krize tří let.

Říká dítě na všechno „ne“, „nebudu“, „nechci“? Tak to nenuťte! Nabídněte mu dvě možnosti: kreslit fixy nebo tužkami, chodit po dvoře nebo v parku, jíst z modrého nebo zeleného talíře. Ušetříte si nervy a dítě si užije a bude mít jistotu, že jeho názor je brán v úvahu.

To dítě je tvrdohlavé a vy ho nemůžete nijak přesvědčit? Pokuste se „uspořádat“ takové situace v „bezpečných“ podmínkách. Například když nikam nespěcháte a můžete si vybrat z více možností. Koneckonců, pokud se dítěti podaří obhájit svůj názor, získá důvěru ve své schopnosti, význam svého vlastního názoru. Tvrdohlavost je počátkem rozvoje vůle, dosažení cíle. A je ve vaší moci nasměrovat to tímto směrem a neudělat z toho zdroj „oslích“ charakterových rysů na celý život.

Za zmínku také stojí technika „dělejte opak“, kterou někteří rodiče znají. Matka, unavená z nekonečných „ne“, „nechci“ a „nechci“, začne své dítě energicky přesvědčovat o opaku toho, čeho se snaží dosáhnout. Například «za žádných okolností nechoď spát», «nesmíš spát», «nejez tuto polévku». U malého tvrdohlavého tříletého dítěte tato metoda často funguje. Nicméně, vyplatí se to používat? I zvenčí to vypadá velmi neeticky: dítě je stejný člověk jako vy, ale svým postavením, zkušenostmi, znalostmi ho klamete a manipulujete. Kromě problematiky etiky zde můžeme připomenout ještě jeden bod: krize slouží rozvoji jedince, formování charakteru. Naučí se takto neustále «podváděné» dítě něco nového? Rozvine v sobě potřebné vlastnosti? O tom lze jen pochybovat.

4) Jaký je náš život? Hra!

Zvýšená nezávislost je jedním z rysů tříleté krize. Dítě chce dělat všechno samo, zcela nepřiměřené jeho vlastním touhám a možnostem. Naučit se korelovat „mohu“ a „chci“ je úkolem jeho rozvoje v blízké budoucnosti. A bude s tím neustále a za různých okolností experimentovat. A rodiče svou účastí na takových experimentech mohou skutečně pomoci dítěti krizi rychleji překonat, učinit ji méně bolestivou pro miminko samotné i pro všechny kolem něj. To lze provést ve hře. Byl to její velký psycholog a odborník na vývoj dítěte Eric Erickson, který jej srovnal s „bezpečným ostrovem“, kde se dítě může „rozvíjet a testovat svou nezávislost, nezávislost“. Hra se svými speciálními pravidly a normami, které odrážejí sociální vazby, umožňuje miminku otestovat svou sílu ve „skleníkových podmínkách“, získat potřebné dovednosti a nahlédnout hranice svých schopností.

Ztracená krize

Všeho je dobré s mírou. Je skvělé, když kolem tří let zaznamenáte u miminka známky počínající krize. Ještě lepší je, když po nějaké době s úlevou poznáte své milující a vstřícné dítě, které už trochu dospělo. Jsou však situace, kdy «krize» — se všemi jejími negativy, tvrdohlavostí a dalšími potížemi — přijít nechce. Rodiče, kteří nikdy neslyšeli a nepřemýšleli o žádných vývojových krizích, se jen radují. Bezproblémové dítě bez nálady — co by mohlo být lepší? Maminky a otcové, kteří si uvědomují důležitost vývojových krizí a u svého tří až tříapůlletého miminka nepozorují žádné známky „věku zatvrzelosti“, se však začínají bát. Existuje názor, že pokud krize probíhá pomalu, nepostřehnutelně, znamená to zpoždění ve vývoji afektivní a volní stránky osobnosti. Proto osvícení dospělí začínají pozorovat dítě se zvýšenou pozorností, pokusit se najít alespoň nějaký projev krize „od nuly“, podnikat výlety k psychologům a psychoterapeutům.

Na základě speciálních studií však bylo zjištěno, že existují děti, které ve třech letech téměř nevykazují žádné negativní projevy. A pokud se najdou, projdou tak rychle, že si jich rodiče ani nemusí všimnout. Nemá cenu si myslet, že to nějak negativně ovlivní duševní vývoj, případně formování osobnosti. V rozvojové krizi totiž není hlavní, jak postupuje, ale k čemu vede. Hlavním úkolem rodičů v takové situaci je proto sledovat vznik nového chování u dítěte: formování vůle, nezávislost, hrdost na úspěchy. Odborníka se vyplatí kontaktovat pouze v případě, že toto vše u svého dítěte stále nenajdete.