Po 12 letech manželství moje žena chtěla, abych vzal jinou ženu na večeři a do kina.
Řekla mi: "Miluji tě, ale vím, že tě miluje jiná žena a chtěla by s tebou trávit čas."
Další žena, kterou moje žena žádala o pozornost, byla moje matka. Již 19 let je vdovou. Ale protože moje práce a tři děti ode mě vyžadovaly všechny síly, mohl jsem ji navštěvovat jen občas.
Ten večer jsem jí zavolal, abych ji pozval na večeři a do kina.
- Co se stalo? Jsi v pořádku? zeptala se hned.
Moje matka je jednou z těch žen, které okamžitě naladí špatné zprávy, pokud telefon zazvoní pozdě.
"Myslel jsem, že by se ti líbilo trávit čas se mnou," odpověděl jsem.
Na vteřinu se zamyslela a pak řekla: "Opravdu to chci."
V pátek po práci jsem pro ni jel a byl jsem trochu nervózní. Když moje auto zastavilo před jejím domem, viděl jsem ji stát ve dveřích a všiml jsem si, že se zdá, že je také trochu znepokojená.
Stála u dveří domu, kabát přehozený přes ramena. Vlasy měla načesané a na sobě měla šaty, které si koupila k poslednímu výročí svatby.
"Řekla jsem svým přátelům, že můj syn se mnou dnes stráví večer v restauraci, a udělalo to na ně velmi silný dojem," řekla a nastoupila do auta.
Šli jsme do restaurace. Sice ne luxusní, ale moc krásné a útulné. Máma mě vzala za paži a šla jako první dáma.
Když jsme si sedli ke stolu, musel jsem jí přečíst jídelní lístek. Matčiny oči teď dokázaly rozeznat jen velké písmo. Po přečtení v polovině jsem vzhlédl a uviděl, že moje matka sedí a dívá se na mě a na rtech jí hraje nostalgický úsměv.
"Když jsi byla malá, četla jsem každé menu," řekla.
"Takže je čas zaplatit laskavost za laskavost," odpověděl jsem.
U večeře jsme si velmi dobře popovídali. Zdá se, že to není nic zvláštního. Právě jsme sdíleli nejnovější události v našich životech. Ale nechali jsme se tak unést, že jsme přišli pozdě do kina.
Když jsem ji přivedl domů, řekla: „Zase s tebou půjdu do restaurace. Pouze tentokrát vás zvu."
Souhlasím.
- Jaký byl tvůj večer? zeptala se mě manželka, když jsem se vrátil domů.
- Velmi dobře. Mnohem lépe, než jsem si představoval, odpověděl jsem.
O několik dní později moje matka zemřela na masivní infarkt.
Stalo se to tak náhle, že jsem neměl šanci pro ni něco udělat.
O pár dní později mi přišla obálka s potvrzením o zaplacení z restaurace, kde jsme s maminkou večeřely. K účtence byl připojen lístek: „Účet za naši druhou večeři jsem zaplatil předem. Pravda je, že si nejsem jistý, jestli s tebou můžu mít večeři. Ale přesto jsem zaplatil za dva lidi. Pro vás a pro vaši ženu.
Je nepravděpodobné, že bych ti kdy mohl vysvětlit, co pro mě znamenala ta večeře pro dva, na kterou jsi mě pozval. Můj synu, miluji tě!"