Jen to chci říct pro mě neexistuje rozdělení zvířat na přátele - kočky a psi a jídla – krávy, slepice, prasata. Všichni mají stejná práva, jen na to ten člověk na chvíli zapomněl. Ale určitě si vzpomene. Pochybujícím skeptikům, kteří jsou připraveni vznést námitky proti mé optimistické naději, okamžitě připomenu, že kdysi bylo otroctví normou věcí a žena byla považována pouze za věc. Takže možné je všechno. Ale v tomto článku nechám své názory stranou a budu psát o lidech, kteří dávají celý svůj život, svůj čas a laskavost, aby zachránili domácí mazlíčky před chladem, krutostí lidí…
Potřeba mazlíčků podle mě zmizela v okamžiku, kdy se člověk nastěhoval do betonových bytových domů. Kočky nemají kde jinde chytat myši, místo psů jsou tu vrátní a kombinační zámky. Zvířátka se stala ozdobou a někteří lidé se je čas od času rozhodnou změnit: a tak místo „najednou dospělá znuděná kočka“ je tu „roztomilé malé NOVÉ koťátko“ atd.
Realita je taková, že existují divoká zvířata a jsou tu domácí. Domácí mazlíčci jsou také masožravci a je třeba je krmit. Takový je paradox. Mimochodem, žijící v soukromém domě, kočka dostává své vlastní jídlo a není problém, jak krmit domácího mazlíčka. Většina z těch, kdo čtou tyto řádky, ale pravděpodobně bydlí ve výškové budově. Bylo by fajn nemít mazlíčky vůbec a přesunout řešení problému na bedra někoho jiného. Ale hlavní je, že my, ti, kteří nejíme živé bytosti, je milujeme všechny – jak krávy, tak psy! A jednoho dne na své cestě určitě potkáte opuštěné štěně. Samozřejmě to nemůžeš překonat. Musíme šetřit. Těch krav a telat je škoda, ale ne vždy se běžnému obyvateli města podaří vzít a jít na jatka a odvézt si odtamtud býka. A sebrat kočku nebo psa z ulice je skutečná cílená pomoc. Takto mají vegetariáni a vegani domácí mazlíčky, kteří potřebují specifické jídlo. U psů je to mimochodem o něco jednodušší: jsou všežravci. Se zástupci kočky je to složitější. Mnoho majitelů řeší problémy krmením svých zvířat speciální veganskou stravou na bázi rostlinných bílkovin. Je ale jasné, že takové jídlo není vhodné pro každého masožravce. A přesto je problém řešitelný. Můj osobní názor: zvířata by se měla vrátit do přírody. Ne ve smyslu – vyhoďte všechny mazlíčky na ulici! Zde, stejně jako v případě odmítání živočišné potravy, je potřeba rozpoznat problém a vydat se správnou cestou. Ale rozumem plně chápu, že to na dvě kliknutí nezvládnete. Potřebuji čas. Člověk navíc vyšlechtil spoustu dekorativních druhů s třesoucíma se nohama, které lesy a volná prostranství nejspíš vůbec nepotřebují. Jsou více zvyklí na čtyři stěny. Nicméně tvrdit, že život je zařízen tak a tak, nelze nic změnit, je poněkud naivní. Je potřeba něco udělat! Například postupně snižujte počet domácích mazlíčků. A k tomu potřebujeme zákony a vědomí lidí!
V Čeljabinské oblasti jsou připraveni bojovat za práva zvířat. Jen v jednom krajském středisku je pět oficiálně registrovaných veřejných organizací ochránců zvířat, asi 16 neregistrovaných miniútulků: lidé dočasně chovají zvířata na chatách, na zahradách, v bytech. A také – tisíce dobrovolníků, kteří připevňují zvířata bez domova, zachraňují je před problémy. Nově navíc ve městě funguje pobočka Centra pro život a život Vita. Nyní jsou všichni tito lidé připraveni se spojit a vyzvat úřady k vytvoření zákona o právech zvířat v regionu. Zástupci různých struktur ochrany zvířat hovoří o své vizi problému a způsobech jeho řešení. Myslím, že zkušenost statečných jihouralských dívek (jejich aspirace budou inspirovat další aktivisty, aby podnikli vlastní kroky ke zlepšení života domácích mazlíčků.
Přinášet vítězství a dobro
Veronika od dětství pomáhala zvířatům, jak mohla, dokonce se s klukama prala, pokud urazili naše menší brášky! V dospělosti její lhostejnost vyústila ve vážný případ na ochranu domácích mazlíčků. Veronika Varlamová je vedoucí největšího psího útulku na jižním Uralu „Žiju!“. K dnešnímu dni je ve vesnici Sargazy, kde se nachází „školka“, asi 300 zvířat. Kočky zde prakticky nejsou, podmínky nejsou určeny pro tyto mazlíčky, v podstatě všechny výběhy jsou na ulici. Pokud se zástupci kočičí rodiny dostanou k dobrovolníkům, okamžitě se je snaží přichytit, v extrémních případech je dávají za přeexponování domů
Tuto zimu měl sirotčinec potíže. Následkem havárie vypukl na území požár, jedno štěně uhynulo. Ruský lid skutečně spojuje pouze společný smutek. Pokud v době míru přichází pomoc zvířatům bez domova a dobrovolníkům v omezeném množství, pak vypálený přístřešek přijel zachránit celý kraj!
„Ty cereálie, co jsi tenkrát přinesl, jíme dodnes,“ usmívá se Veronika. Nyní jsou těžké časy pryč, útulek byl obnoven, dokonce zrekonstruován. Na území se objevila karanténní místnost, nyní tam žijí štěňata. V bloku je navíc vana, kde si můžete zvíře umýt, staví se budova pro trvalé bydliště zaměstnanců. V souvislosti s rozšířením je útulek připraven poskytnout přístřeší … lidem! Veronika pomáhá nejen svým mladším bratrům, ale i spoluobčanům: dívka je dobrovolnicí sociálního hnutí, které poskytuje pomoc ukrajinským uprchlíkům. Na jihovýchod Ukrajiny už byly vypraveny dva obrovské kamiony z Čeljabinsku s oblečením, jídlem a léky. Uprchlíkům, kteří dorazili na jižní Ural, je také poskytována pomoc s bydlením a prací. Nyní Veronica a útulek "Jsem naživu!" jsme připraveni vzít do osady rodinu z Ukrajiny s veterinárním vzděláním, aby lidé mohli bydlet a pracovat v jeslích.
„Lásku ke zvířatům mi vštípil dědeček, je pro mě příkladem. Dědeček žil ve svém domě na hranici s Bashkirií, kde měl neustále koně, pobíhali psi, “říká Veronika. – Dědeček dojel do Berlína, hned nato šel do rusko-japonské války v roce 1945. Byl to on, kdo mi dal jméno Veronika, tedy „přenášející vítězství“!
Nyní, v životě, Veronica přináší nejen vítězství, ale také laskavost a lásku k našim menším bratrům – psům a kočkám. I když někdy může být velmi obtížné udržet klid. Každý útulkový pes má svůj příběh, z nichž některé jsou jako scénář k nejděsivějšímu hororu všech dob. Takže pes Count byl nalezen na jezeře, soudě podle jeho stavu, byl zbit a vyhozen, aby zemřel na ulici. Dnes už se lidí nebojí, rád se nechá pohladit.
Veronica našla Caesara na čerpací stanici, měl kulky.
– Zrovna jsem šel do státu, celý čistý, v halence. Vidím psa ve velmi špatném stavu, chodí po všech prosit o jídlo, i když ho sám nemůže pořádně žvýkat, má zkroucenou celou čelist. No, o jakých zkouškách bychom mohli mluvit? Koupil jsem mu nějaké koláče, zavolal jsem mu, skočil přímo ke mně, celý se na mě držel. – Poté, co Veronica odvezla psa na bezpečné místo, zamířila na zkoušku, samozřejmě se zpožděním.
– Na zkoušku přicházím celá v psích slinách, špinavá, ani se mě neptali, dali jen trojku, – směje se Veronika. "O tom, co dělám, opravdu nemluvím." Ale moji přátelé už vědí: když přijdu pozdě, znamená to, že někoho zachraňuji!
V otázce záchrany zvířat je podle Veroniky hlavní do jisté míry chladný, odtažitý přístup k situaci, jinak to prostě vzdáte a nebudete moci nikomu pomoci. „Vyvinul jsem si v sobě odolnost vůči stresu, když mi zemře pes v náručí, snažím se to nebrat osobně, jen vím, že teď musím zachránit 10 psů na jednoho mrtvého! To učím ty, kteří se mnou v útulku pracují.
Mimochodem, stálí dobrovolníci, kteří se spolu s Veronikou ponoří do všech problémů útulku, jsou jen čtyři.
I zvířata mají svá práva
Podle Veroniky Varlamové jsou lidé, kteří vyhazují své mazlíčky na ulici, a ještě více šmejdy, zločinci. Měli by být potrestáni nikoli na správní, ale na trestní úrovni.
– Onehdy mi volá žena, vzlyká do telefonu: na hřišti se právě narodila štěňata! Jak se ukázalo, dívka žijící na tomto dvoře měla štěně, která nevěděla, co se štěňaty dělat, nechala je na dvoře! Jak to můžeme ovlivnit? Bylo by hezké zorganizovat nějakou četu, navázat spolupráci s orgány vnitřních věcí, abychom takového vetřelce přivedli na policii, – říká ochránce zvířat.
Abychom však takové lidi dostali před soud, je zapotřebí legislativní rámec. S tím souhlasí i další dobrovolníci Čeljabinské oblasti. Všichni souhlasí s tím, že na jižním Uralu je potřeba zákon o právech zvířat. Od 90. let Rusko nebylo schopno přijmout jediný zákon, který by zvířata chránil. Známá ochránkyně zvířat Brigitte Bardot se již několikrát obrátila na ruského prezidenta s žádostí o urychlení přijetí dokumentu na ochranu zvířat. Pravidelně se objevují informace, že se takový zákon připravuje, ale mezitím trpí tisíce zvířat.
Пpředstavitelka čeljabinské veřejné organizace „Šance“ Olga Shkoda zatím určitě pokud nebude přijat zákon na ochranu zvířat, neslezeme ze země. „Je nutné pochopit, že celý problém je v nás samých, v lidech. Se zvířaty se zachází jako s věcmi: Dělám, co chci, “říká aktivista za práva zvířat.
Nyní na území země ve vztahu k právům zvířat existují samostatné nařízení, nařízení. Tedy podle § 245 trestního zákoníku špatné zacházení s zvířat se trestá pokutou až osmdesát tisíc rublů. Pokud se takového jednání dopustí skupina osob, pak může pokuta dosáhnout až tří set tisíc. V obou případech může pachatelům hrozit i zatčení na dobu šesti měsíců až dvou let. Ochránci zvířat tvrdí, že ve skutečnosti tento zákon nefunguje. Nejčastěji lidé zůstávají nepotrestáni nebo platí malé pokuty až do 1 rublu.
V Čeljabinsku, říká Olga Škoda, existovaly pouze dva precedenty, kdy člověk dostal termín za týrání zvířat. V jednom z nich vyšel muž, který hodil pudla z osmého patra a po krátkém odpykání za to... zabil člověka. O vztahu mezi šikanou našich menších bratrů a vraždou člověka se mluví již dlouho, dokonce byla provedena řada studií, které ukázaly, že všichni maniaci, sadisté, vrazi, zpravidla začínají své „aktivity“ sofistikovaným týráním zvířat. O tom hovořil i velký ruský spisovatel Lev Tolstoj. Patří mu slova „AchOd zabití zvířete k zabití člověka je jeden krok.“
Často, když lidé vidí, že je zvíře v nesnázích, nechtějí převzít iniciativu, snaží se přenést odpovědnost na jiného člověka.
„Volají nám a říkají, že viděli, jak je zvíře týráno, žádají nás, abychom něco udělali. Obvykle jim říkáme: musíme jít a napsat prohlášení na policii o skutečnosti, že došlo k porušení. Pak ten člověk většinou odpovídá: „Nepotřebujeme problémy,“ říká Olga Škoda.
Dobrovolná bojovnice za práva zvířat Alena Sinitsyna na vlastní náklady vyhledává pro zvířata bez domova nové majitele, sterilizuje je a umisťuje na přeexponování, za což často žádají peníze. Ví, že za nás nikdo nic neudělá.
- Pokud vidíte zvíře v nesnázích, máte soucit, jednejte na vlastní pěst! Žádná speciální záchranná služba pro zvířata neexistuje! Neměli byste doufat, že někdo přijde a problém vyřeší,“ říká dobrovolník. Na pomoc mohou přijít pouze specialisté z Gorekozentru, kteří zvířata likvidují jako odpad.
Domácí i venkovní
„Zvířata bez domova jsou výsledkem našeho nezodpovědného přístupu k našim menším bratrům. Vzala jsem to, hrála, unavila – vyhodila jsem to na ulici, – říká Olga Škoda.
Ochránkyně zvířat zároveň zdůrazňuje, že existují domácí a pouliční zvířata, která se již objevila v důsledku lidské „činnosti“. „Ne každý se dá ubytovat, je tu zvíře, které je zvyklé žít na ulici, v bytě je mu to nepříjemné,“ říká Olga. Zvířata bez domova na území města jsou zároveň přirozeným ekosystémem města, chrání nás před výskytem lesní zvěře, před nakažlivými hlodavci, ptáky. Sterilizace může podle Škody částečně vyřešit problém: „Analyzovali jsme situaci na čtyřech vnitroblokech města, kde byla zvířata sterilizována a vypouštěna zpět, výsledkem je, že v těchto místech se populace zvířat za dva roky snížila o 90 %. .“
Ochránci zvířat nyní potřebují místo, kde by vytvořili bezplatný sterilizační bod, kde by se zvířata mohla po chirurgickém zákroku přizpůsobit. „Mnoho majitelů je připraveno zvíře sterilizovat, ale cena ho děsí,“ říká Olga Škoda. Ochránci zvířat doufají, že se vedení města sejde na půli cesty, přidělí takový pokoj zdarma. Vše si zatím musí dělat na vlastní náklady, pomoc poskytuje řada klinik, které organizacím na ochranu zvířat poskytují výhody na očkování a sterilizaci. Zvířata, která takoví dobrovolníci přisají, vždy projdou všemi nezbytnými fázemi – vyšetřením lékařem, ošetřením proti blechám, červům, očkování, sterilizaci. Stejná pravidla musí dodržovat i jednotliví dobrovolníci. Shromáždit ve svém bytě celou smečku psů a koček není laskavost, ale nezákonnost, říkají ochránci zvířat.
– Kdykoli je to možné, beru si zvířata do bytu na přeexponování, samozřejmě, zvykám si, ale hlavou chápu, že je třeba je přichytit, nelze je sbírat všechna! – říká Veronika Varlamová.
Odvrácenou stranou mince je nebezpečí zvířat pro samotné lidi, zejména kousnutí vzteklých jedinců. Tato situace opět pramení z lstivého přístupu lidí k povinnostem vůči svým mazlíčkům.
– V Rusku je jedna povinná vakcína pro zvířata – proti vzteklině, přičemž státní veterinární stanice vyčleňuje na bezplatné očkování pouze jeden měsíc z 12! Často je lidem také nabídnuto, aby si před očkováním udělali nějaké testy, které jsou nejčastěji hrazené, říká Olga Škoda. Čeljabinská oblast byla zároveň v posledních několika letech stacionárně nepříznivým územím pro vzteklinu zvířat. Od začátku roku 2014 je v kraji evidováno 40 případů.
Právo + informace
Koordinátorka Centra pro ochranu práv zvířat VITA-Čeljabinsk Olga Kalandina je přesvědčena, že problém nezodpovědného zacházení se zvířaty lze globálně vyřešit pouze s pomocí zákona a správné propagandy:
-Musíme bojovat s příčinou, ne s následkem. Všimněte si, jaký paradox: MAZLÍČKY BEZ DOMOVA! Všechny se objevují kvůli třem hlavním faktorům. Jde o takzvaný amatérský chov, kdy věří, že „kočka musí porodit“. Obvykle jsou připojeni dva nebo tři, zbytek se připojí k řadám zvířat bez domova. Druhým faktorem je tovární byznys, kdy jsou „závadná“ zvířata vyhazována do ulic. Potomci pouličních zvířat jsou třetím důvodem.
Podle Olgy Kalandiny by se do zákona na ochranu práv zvířat mělo promítnout několik zásadních bodů – jde o povinnost majitelů sterilizovat svá zvířata, odpovědnost chovatelů ve vztahu ke svým mazlíčkům.
Střílení zvířat ale podle Kalandiny vede k opačnému výsledku – je jich víc:zvířata, kolektivní mysl je vysoce rozvinutá: čím více zvířat je zastřeleno, tím rychleji se populace obnoví. Slova Olgy potvrzují i oficiální čísla. Podle statistik za rok 2011 zastřelil čeljabinský Gorekotsentr 5,5 tisíce psů, v roce 2012 již 8 tisíc. Příroda přebírá vládu.
Paralelně s tím je podle lidskoprávní aktivistky potřeba provádět informační práci, že je prestižní vzít si zvíře z útulku.
– Všichni ochránci zvířat, kteří pomáhají domácím mazlíčkům, jsou lidé hodní respektu, veškerý svůj čas tráví tím, aby pomáhali našim menším bratrům, ale musíme pochopit, že takový cílený přístup může změnit životy jednotlivých zvířat, obecně problém interakce mezi zvířaty a lidé ve městě nerozhodují, říká Olga Kalandina. Koordinátor Čeljabinského „VITA“ se domnívá, že pokud zákon o ochraně práv zvířat ještě nebyl přijat na celoruské úrovni, mají obyvatelé Čeljabinské oblasti plné právo a příležitost dosáhnout implementace takového dokumentu na úrovni jednoho kraje. Pokud se tak stane, precedens se stane příkladem pro ostatní subjekty v zemi.
„Nyní aktivně sbíráme podpisy pod petici hejtmanovi za podmínky držení volně žijících zvířat. Letos na podzim plánujeme připravit podobný dokument o právech domácích mazlíčků,“ vypráví Olga o plánech organizace.
Jekatěrina SALAHOVÁ (Čeljabinsk).
Olga Kalandina hájí práva volně žijících zvířat. Říjen 2013 Spolu s ochránci zvířat je připravena pomáhat domácím mazlíčkům.
Přístřešek "Jsem naživu!"
Přístřešek "Jsem naživu!"
Přístřešek "Jsem naživu!"
Mazlíčkem Veronicy Varlamové je stafordšírský teriér Bonya. Bývalá paní Boni ji opustila a přestěhovala se do jiného města. Posledních sedm let žije štáb s Veronikou, která ujišťuje, že svého mazlíčka za žádných okolností neopustí, protože jde o člena rodiny!