Záhadná vražda, zavádějící důkazy, akční vyšetřování... Klasické detektivky miluje téměř každý. Proč? Na tuto otázku pomáhá odpovědět mediátor a autor kulturní historie David Evans. Tajemství nás podle něj stejně jako dětské pohádky odvádí od strachu k jistotě.
Všichni milujeme příběhy a mnohé z nás většinou přitahují záhadné vraždy a příběhy o smrti a chaosu.
Mediátor a autor knih David Evans s odkazem na statistiky vydavatelského průmyslu poznamenává, že v roce 2018 čtenáři upřednostňovali záhady vražd – prodej takové literatury vedl s výraznou marží. "Ale jiné beletristické knihy mají spoustu zločinů, vražd a chaosu," komentuje. V čem jsou detektivky jiné?
Evans začíná svou analýzu zvažováním rysů žánru. Jaká je jeho specifika?
Ve skutečnosti by každá klasická detektivka měla obsahovat šest prvků:
1. Vražda. Prvním požadavkem na detektivku je vražda. Někdo je zabit na začátku příběhu a tato událost je motorem, který pohání zbytek příběhu. Vyvolává to velkou otázku, která se musí ve finále vyřešit.
2. Zabiják. Pokud byl někdo zabit, kdo to udělal?
3. Detektiv. Někdo se zavazuje vyřešit zločin a postavit vraha před soud.
V literatuře a kinematografii existuje široká, téměř neomezená škála lidí, kteří přebírají roli „detektiva“. To je stará panna slečna Marplová a excentrický Hercule Poirot, pastor ve středních letech otec Brown a mladý pohledný vikář Sidney Chambers, tlustý muž Nero Wolfe, který neopouští svůj dům a aktivní právník Perry Mason, intelektuál a pohledný Erast Fandorin a „král detektivů“ Nat Pinkerton, dívka – dospívající Flavia de Luce a zkušený detektivní inspektor Barnaby… A to nejsou všechny možnosti!
Když dojdeme k rozuzlení, naše reakce by měla být: „Ach, samozřejmě! Teď to vidím taky!"
S detektivkami se my čtenáři nejčastěji ztotožňujeme. Nejsou to superhrdinové. Často mají chyby a zažívají vnitřní konflikty, útrapy a někdy i velké nebezpečí, díky kterému se zdá, že se jim nepodaří najít vraha.
4. Okolnosti a souvislosti. Stejně jako v případě výběru detektiva je zde rozsah téměř neomezený. Akce se může odehrávat na pozadí stepí nebo hlučné metropole, v zasněženém evropském vnitrozemí nebo na rajském ostrově v oceánu. V dobré klasické detektivce je však důležitá uvěřitelnost. Čtenář musí věřit v realitu světa, do kterého je ponořen. Žádný magický realismus, zdůrazňuje David Evans.
5. Proces. Naprosto uvěřitelný musí být i proces, kterým detektiv identifikuje vraha. Žádná kouzla ani triky. V klasické detektivce vyskakují stopy neustále, ale spisovatel či scénárista je s šikovností kouzelníka odvádí do stínu nebo je činí nejednoznačnými.
A když dojdeme k rozuzlení, naše reakce by měla být asi tato: „Ach, samozřejmě! Teď to vidím taky!" Poté, co je vše odhaleno, je vytvořena hádanka — všechny detaily jsou spojeny do jediného logického obrázku, který by nám měl být jasný. Při rozkrývání záhady, jak se zápletka vyvíjela, jsme se snažili využít všech indicií a dokonce vydedukovat předběžnou verzi vývoje událostí, ale právě v tu chvíli nás autor upozornil na klamavou nápovědu a poslal nás na špatnou cestu.
6. Důvěra. Podle autora jde o nejdůležitější aspekt klasické detektivky, žánru tak archetypálního jako Hrdina cesta.
Je to cesta od strachu k jistotě
Obecně řečeno, příběh začíná, když se stane něco hrozného, což způsobí zmatek, nejistotu a strach, když se postižení snaží přijít na to, jak reagovat. Pak se objeví někdo významný, kdo se ujme vyřešení zločinu, ať už je to profesionální detektiv nebo ne.
Podle Davida Evanse se od té chvíle vyšetřovatel zločinu rozhodne „udělat si výlet“. A díky tomu se on nebo oni stávají našimi náhradníky: spolu s nimi se my sami vydáváme na cestu.
Před několika lety odvedli psychologové důležitou práci. Naznačovali, že pohádky čtené dětem mají blahodárný vliv na jejich citový život. Ukázalo se, že pohádky dětem pomáhají zvládat strachy a traumata a méně se o ně starají.
Milujeme záhady vražd, protože tyto příběhy vždy končí vykoupením.
A klasické detektivky zase mohou působit jako „pohádky pro dospělé“.
Žijeme ve světě plném válek, násilí a katastrof. Naději nám ale mohou dát detektivní knihy a filmy věnované řešení záhad a vražd. Vyprávějí příběhy, které začínají hroznými událostmi, ale pak spojují úsilí lidí, z nichž mnozí jsou připraveni riskovat a využít, aby se značným úsilím porazili zlo.
Milujeme záhady vražd, protože tyto příběhy vždy končí vykoupením, dávají naději a pomáhají přejít od strachu k jistotě.
O autorovi: David Evans je prostředníkem a autorem knih o kulturní historii.