Grégoire: „Moje žena si myslí, že jsem skutečný táta slepice“

Grégoire, slepice táta v čele smíšené rodiny

Vaše nové album „Poésies de notrefance“ * právě vyšlo. Proč tyto básně zhudebňovat?

Jednoho dne se můj 12letý nevlastní syn snažil naučit L'Albatros od Baudelaira. Donutil jsem ho poslouchat CD „Léo Ferré chante Baudelaire“. Za 10 minut znal text nazpaměť a pochopil, že poezie není jen pár slov na papíře, ale často ten nejkrásnější způsob vyjádření. Toto album jsem udělal i pro svého syna Paula, kterému jsou 2 a půl roku. Samozřejmě je ještě malý a zatím je to pro něj jen „tatínkova hudba“. Ale až bude starší, chtěla bych, aby měl chuť číst poezii. 

Připomnělo vám nahrávání tohoto disku vaše dětství?

Báseň „Když moje sestra a já“ od Théodora de Banville mi připomněla ty, které jsem se naučil ke Dni matek. A všechny tyhle skvělé klasiky od Jeana de La Fontainea, Maurice Carêmea, Luca Bérimonta... mi připomínají vůně křídy, poskoka, hřiště, žádné vážné nesmysly. Zkrátka doba nerozvážnosti. Kromě toho bylo toto album osvěžující přestávkou, protože všechny texty jsou pozitivní a lehké. Vyjadřují velmi jednoduché a přitom zásadní hodnoty. A pak jsem také zůstal velkým dítětem! Mám hravou stránku. Poker, deskové hry, Playstation… To vše mě moc baví a rád trávím čas se svým synem hraním vláčku, autíček, beru ho na kolotoč…

Změnilo vás otcovství?

Změnilo to vlastně všechno. Teď už můj život není jen o mně. Uvědomuji si také zodpovědnost, která z toho plyne. Dnes, když dělám album, poslouchám ho jinak a říkám si, že až si to Paul a Léopoldine (moje 9měsíční dcera) poslechnou, nechci, aby byli za něco takového a onoho trapní. A otcovství také posílilo mou touhu zapojit se do sdružení, které se starají o děti, jako je sdružení ELA, jehož jsem sponzorem, nebo Rêves d'enfance. 

jaký jsi táta?

Moje žena by vám řekla, že jsem papá slepice! To je pravda ! Ale jsem také táta zpěvák, dorty… Vlastně jsem docela v pohodě. Ale kolem domu samozřejmě platí pravidla a děti nic nezmůžou. Taky moc ráda vařím. K narozeninám mi moje žena dokonce dala... odšťavňovač! Od té doby testuji spoustu ovocných šťáv. Paul miluje svůj vymačkaný pomerančový džus každé ráno! A v poledne mu připravuji oběd: ricotta-špenátové těstoviny, rýže-parmezán-rajčata... Chci mu představit dobré produkty, jednoduché, ale autentické chutě. A mám štěstí, líbí se mu všechno. Stal se dokonce milovníkem rokfortu! Díky objevování široké palety chutí si pak může vybrat, čemu dává přednost. V hudbě je to stejné. Nutíme ho poslouchat styly, které se nám líbí. Jde od Boba Dylana k Beethovenovi. Když slyší „Let it be“, už poznává Beatles! Momentálně poslouchá moje poslední album a opakovaně písně Chantal Goya. 

Zaujal jste snadno své místo otce?

Zpočátku to nebylo jednoduché, protože vztah mezi miminkem a matkou je velmi silný. Ale po každém porodu jsem každé své dítě týden hlídala. Moje žena si vzala dovolenou, aby si odpočinula. Tato setkání jeden na jednoho byly zásadní momenty, které mi pomohly se s nimi spojit.

Jak se vám daří skloubit život umělce a rodinný život?

Nesmiřuji se, je to na prvním místě můj rodinný život. Snažím se trávit co nejvíce času se svými dětmi. Kdykoli je to možné, pracuji doma: nahrávám melodie ve svém nahrávacím studiu a rozhovory pořádám během spánku. Pokud jedu na výlet do 3 hodin jízdy, vracím se večer. A na turné beru Paula s sebou. Využívám této příležitosti, protože v tuto chvíli ještě nechodí do školy. V září ale nastoupil do školky. On je super šťastný, já se toho rozchodu trochu děsím... ale to by mělo být ok, ze začátku bude chodit jen ráno. Doma je vždy živo, se třemi teenagery mé ženy a našimi dvěma malými dětmi. Velcí fandí těm malým. Nepotřebujeme chůvy a to jim dává zodpovědnost. A o prázdninách, idem, je trávíme s rodinou. 

Máte nějaký rodinný rituál?

Ano, a je to nezbytné! Každý večer čtu Paulovi příběh. Momentálně je závislý na dobrodružstvích Barbapapy a Monsieur et Madame. Pak mu moje žena přinese svou deku, obejme ho a on okamžitě usne.

*Hraj dál, moje hlavní společnost.