Tendence fotografovat vše za sebou: jídlo, památky, sebe – mnozí to považují za závislost. Nyní mají ti, kteří rádi zveřejňují své fotografie na sociálních sítích, na toto obvinění důstojnou odpověď. Američanka Christine Deal dokázala, že i obrázek večeře zveřejněný na Instagramu (extrémistická organizace zakázaná v Rusku) nás dělá šťastnějšími.
Kdysi bylo fotografování drahé potěšení. Nyní k pořízení snímku stačí chytrý telefon, místo na paměťové kartě a trpělivost kamaráda, který je nucen sledovat focení šálku cappuccina.
„Často nám říkají, že neustálé fotografování nám brání vnímat svět v plné síle,“ říká Kristin Diehl, Ph.D., profesorka na University of Southern California (USA), „existuje tvrzení, že fotografie narušují vědomí, a čočka se stává překážkou mezi námi a skutečným světem.“
Christine Deal provedla sérii devíti experimentů1, která zkoumala emoce fotografujících lidí. Ukázalo se, že proces fotografování dělá lidi šťastnějšími a umožňuje živěji prožívat daný okamžik.
„Zjistili jsme, že když fotíte, vidíte svět trochu jinak,“ vysvětluje Christine Deal, „protože vaše pozornost se předem soustředí na věci, které chcete zachytit, a proto si je uchovat v paměti. To vám umožní plně se ponořit do toho, co se děje, a získat maximum emocí.
Hlavní pozitivní emoce přináší proces plánování fotografie
Například cestování a poznávání. V jednom experimentu Christine Diehl a její kolegové posadili 100 lidí do dvou dvoupatrových zájezdových autobusů a vzali je na prohlídku nejmalebnějších míst Philadelphie. V jednom autobuse byla zakázána vjezd vozidel, zatímco ve druhém dostali účastníci digitální fotoaparáty a byli požádáni, aby během prohlídky fotografovali. Podle výsledků ankety se výlet mnohem více líbil lidem z druhého autobusu. Navíc se cítili do procesu zapojeni více než jejich kolegové z prvního autobusu.
Kuriózní je, že efekt funguje i při nudných studijních cestách po archeologických a vědeckých muzeích. Právě na prohlídku takových muzeí vědci vyslali skupinu studentů, kteří dostali speciální brýle s čočkami, které sledují směr jejich pohledu. Subjekty byly požádány, aby vyfotily, co chtějí. Po experimentu všichni žáci přiznali, že se jim exkurze velmi líbily. Po analýze dat autoři studie zjistili, že účastníci déle zírali na věci, které plánovali zachytit na kameru.
Christine Diehl spěchá, aby potěšila ty, kteří rádi fotí oběd na Instagram (extrémistická organizace zakázaná v Rusku) nebo sdílejí snídani na Snapchat. Účastníci byli požádáni, aby během každého jídla udělali alespoň tři snímky svého jídla. To jim pomohlo vychutnat si jídlo více než těm, kteří jedli jednoduše.
Podle Christine Diehl nás nepřitahuje proces natáčení nebo dokonce „lajky“ od přátel. Plánování budoucího záběru, sestavování kompozice a prezentace hotového výsledku nám dává pocit štěstí, vědomého života a radosti z toho, co se děje.
O prázdninách tedy nezapomeňte na sociální sítě. Není tam kamera? Žádný problém. "Foťte duševně," radí Christine Diehl, "funguje to stejně dobře."
1 K. Diehl et. al. „Jak focení zvyšuje požitek ze zážitků“, Journal of Personality and Social Psychology, 2016, № 6.