Proti otravě se však nevyhýbají ani zkušení houbaři. A nejde o profesionální šmrnc, který svého majitele najednou zklamal. Nejčastěji jsou příčinou otrav profesionálními „houbovými odborníky“ kontaminované půdy, na kterých nasbírané houby rostly.
Houbaře toulajícího se lesem možná ani nenapadne, že pod půdou lesní půdy někoho napadlo zřídit samovolné pohřebiště zemědělských hnojiv nebo tam zahrabat radioaktivní odpad. Takové „moudré muže“ vede touha ušetřit za nákladnou likvidaci látek nebezpečných pro zdraví. A protože se nikdo nezabývá výzkumem lesních pozemků na přítomnost radionuklidů, těžkých kovů a pesticidů (a to je nereálné), zcela neškodné houby, motýli a hřiby v sobě hromadí škodlivé látky a stávají se jedovatými.
Obecně platí, že houby mají tendenci „zachránit“ vše, dokonce i mrtvolný jed, pokud je poblíž mrtvé zvíře. Ve většině evropských zemí je proto sběr lesních hub spojen se správní pokutou. A hodně. Takže Evropané, pokud chtějí jíst houby, používají k tomu pěstované druhy. Mohou to být hlíva ústřičná, žampiony, méně často – shiitake nebo lišky. Pěstují se v uzavřených prostorách, kde se neustále odebírají vzorky půdy a provádí se důkladná hygienická a epidemická kontrola produktů.