Obsah
Co si bohyně Hekaté vybere — svobodnou vášeň nebo zákon? Život nebo nesmrtelnost? Proč William Blake zobrazil mocnou bohyni tak osamělou a ztracenou? Naši odborníci se na obraz podívají a řeknou nám, co vědí a cítí.
Britský básník a malíř William Blake (1757–1827) namaloval Hekate v roce 1795. Je vystavena v Tate Gallery v Londýně. Římané nazývali Hekaté „bohyní tří cest“, všemocnou vládkyní všeho, co se v těchto směrech děje. Byla zobrazena v podobě tří postav spojených zády. Tři její hlavy se sebevědomě dívaly dopředu, každá svým směrem.
Na obraze Williama Blakea je Hecate zobrazena v rozporu s kánonem: postavy jsou od sebe odděleny. Dva jsou proti sobě a třetí se obecně dívá někam do strany.
1. Ústřední postava
Maria Revyakina, historička umění: „Mystiku díla podtrhuje ponurá barevnost, bizarní hra linií a narušení tradiční perspektivy a kompozice. Pouze hlavní postava se zdá být skutečnou entitou a vše ostatní jakoby žije svým vlastním odděleným životem v jiném světě.
Andrey Rossokhin, psychoanalytik: „V tomto porušení kánonu vidím jasné odmítnutí moci nad vesmírem. Odmítnutí (nebo neschopnost?) ukázat směr.
2. Mužské ruce a nohy
Maria Revyakina: „Pozornost přitahují mužské ruce a mohutné nohy Hekate: mužnost v tomto případě působí jako symbol síly a moci. Za zasněným ženským vzhledem se skrývá obrovská síla, která zjevně děsí i samotnou hrdinku.
Andrey Rossokhin: „Hlavní postava Hekate připomíná démona Vrubela – stejná póza, stejná bisexualita, kombinace muže a ženy. Démon je ale nesmírně vášnivý, připravený k pohybu a tady cítím určitou depresi a obrovské vnitřní napětí. Na tomto obrázku není žádná síla, zdá se, že jeho síla je blokována.
3. Pohled
Maria Revyakina: «Pohled Hekaté je obrácen dovnitř, je osamělá až vyděšená, ale zároveň arogantní a sobecká. Zjevně ji neuspokojuje osamělost a svět kolem ní, plný strachu, ale Hecate chápe, že musí splnit své vlastní poslání.
Andrey Rossokhin: «Hekateina ruka leží na knize (8), to je určitě Bible, jako by uváděla zákon, morálku. Ale zároveň je její tvář odvrácena od Bible opačným směrem. S největší pravděpodobností se dívá na hada, který ji jako vábivý had (6) chce svést.
4. Postavy za zády
Maria Revyakina: „Postavy za nimi jsou spíše jakési beztvaré a bezpohlavní stvoření, barva jejich vlasů kontrastuje s barvou vlasů hrdinky, což je symbolické. Tmavá barva vlasů byla spojena s myslí, mystikou, porozuměním kosmu, zatímco světlá barva vlasů byla spojena s praktičností, zemitostí a chladem. Střet duality a trojice na tomto obrázku není náhodný. Umělec nám tak ukazuje Hekate jako osamělou, zranitelnou entitu ve své rozporuplnosti a jednotě zároveň.
Andrey Rossokhin: „Dvě nahé postavy, které představují další dvě hypostaze bohyně, jsou podmíněné Adam a Eva. Rádi by se potkali, spojili ve vášni, ale dělí je Hekaté, která neví, co má dělat. Podívali se dolů a neodvážili se na sebe podívat. Jejich ruce jsou bezmocně spuštěny nebo dokonce odstraněny za zády. Genitálie jsou uzavřené. A přitom sama Hekaté, dovolte mi, abych vám to připomněla, se dívá do očí pokušitele a drží ruku na Bibli. Zdá se, že je paralyzovaná, nemůže si vybrat jedno nebo druhé."
5. Vedlejší postavy
Maria Revyakina: „Na levé straně obrázku vidíme sovu (5), která byla ve starověku považována za symbol moudrosti, ale později se stala symbolem temnoty a zla. Had (6) je zákeřný a mazaný, ale zároveň je moudrý, nesmrtelný, má znalosti. Sova i had jsou napjatí. Klidný je pouze osel (7), jehož podoba je spojena s poznáním osudu. Zdálo se, že rezignoval a podřídil se Hekaté (z mytologie víme, že Zeus dal Hekaté moc nad osudem). Jeho klid kontrastuje s celkovým napětím."
Andrey Rossokhin: „Existuje zřejmý konflikt mezi tělem a duchem, vášní a zákazem, pohanstvím a křesťanstvím. Hekaté, falická žena s kolosální všemohoucností, zde nabývá lidských rysů, začíná být sváděna sexualitou, ale není schopna volby ani ve prospěch své božské síly, ani ve prospěch pozemských radostí. Oči sovy (5) mají stejný načervenalý lesk jako hadí. Sova připomíná malé dítě zaujaté sexuálními fantaziemi, jehož oči jsou vzrušením široce otevřené. Drak (9), který létá s křídly roztaženými v pozadí, je jako přihlížející superego. Hlídá Hekate a je připraven ji sežrat, pokud se rozhodne stát smrtelnou ženou. Pokud znovu získá moc bohyně, drak pokorně odletí.
Hlas nevědomí
Andrey Rossokhin: "Vnímám ten obrázek jako Blakeův sen." A všechny obrazy vnímám jako hlasy jeho nevědomí. Blake ctil Bibli, ale zároveň zpíval o lásce, oproštěné od dogmat a zákazů. S tímto konfliktem v duši žil vždy a zvláště ve věku, kdy maloval obraz. Blake neví, jak najít rovnováhu, jak spojit pohanskou sílu, sexualitu, svobodu citů s křesťanským právem a morálkou. A obrázek tento konflikt co nejvíce odráží.
Je charakteristické, že největší postavou je zde osel (7). Na obrázcích Narození Krista je vždy přítomen vedle jesliček, kde leží Ježíšek, a proto ho vnímám jako křesťanský symbol. Podle Blakea měl Kristus harmonizovat tělo i duši, dát místo sexualitě. A proto jsem v jeho narození viděl něco rozhodného, radostného. Ale na obrázku není taková harmonie. K vyřešení konfliktu nedošlo ani v životě umělce, ani později.