Dítě nevyroste v člověka samo, to rodiče dělají z dítěte člověka. Dítě se rodí bez zkušeností ze současného života, je téměř čistým nositelem informací, který si teprve začíná zapisovat a vysvětlovat vše, co se kolem něj děje. A právě rodiče já jsou prvními lidmi, které malý človíček zafixuje, a pro většinu lidí jsou to jejich rodiče, kteří se pro dítě stávají a zůstávají těmi nejdůležitějšími lidmi na celý život.
Rodiče poskytují dítěti podmínky pro přežití a pohodlí. Rodiče uvádějí dítě do světa a vysvětlují mu téměř všechna pravidla tohoto světa. Rodiče učí své dítě s energií. Rodiče stanoví životní zásady a první cíle dítěte. Rodiče se pro něj stávají referenční skupinou, pomocí které porovnává svůj život, a když vyrosteme, stále vycházíme (nebo odpuzujeme) z rodičovské zkušenosti, kterou jsme se naučili. Vybíráme si manžela nebo manželku, vychováváme děti, budujeme svou rodinu na základě zkušeností získaných s rodiči.
Rodiče navždy zůstávají v mysli dítěte a poté i dospělého ve formě obrázků a ve formě vzorců chování. V podobě postoje, jak k sobě, tak k druhým, v podobě výčitek naučených z dětství, strachů a navyklé bezmoci či navyklého sebevědomí, radosti ze života a rázného chování.
To učí i rodiče. Například táta naučil dítě klidně, bez skřípání, čelit životním potížím. Táta ho naučil chodit spát a vstávat včas, cvičit, polévat se studenou vodou, zvládat svá „chci“ a „nechci“ pomocí „musím“. Dal příklad, jak promyslet činy a překonat nepohodlí nových začátků, zažít „vysoko“ z dobře vykonané práce, pracovat každý den a být užitečný. Pokud dítě vychovával takový táta, je nepravděpodobné, že by dítě mělo potíže s motivací a vůlí: hlas otce se stane vnitřním hlasem dítěte a jeho motivací.
Rodiče se doslova stávají součástí osobnosti a vědomí člověka. V každodenním životě si ne vždy v sobě všimneme této svaté trojice: „Jsem máma a táta“, ale vždy v nás žije a chrání naši integritu a naše psychické zdraví.
Ano, rodiče jsou různí, ale ať už jsou jakkoli, byli to oni, kdo nás stvořil tak, jak jsme vyrůstali, a pokud si nevážíme svých rodičů, nerespektujeme ani produkt jejich kreativity — sebe. Když nectíme správně své rodiče, nectíme především sami sebe. Pokud se hádáme s rodiči, hádáme se především sami se sebou. Pokud jim nevzdáváme náležitou úctu, nepřikládáme si důležitost, nevážíme si sami sebe, ztrácíme svou vnitřní důstojnost.
Jak udělat krok k inteligentnímu životu? Musíte pochopit, že v každém případě budou vaši rodiče vždy s vámi. Budou ve vás žít, ať se vám to líbí nebo ne, a proto je lepší žít s nimi v lásce. Láska k rodičům je mír ve vaší duši. Odpusťte jim to, co je třeba odpustit, a staňte se takovými nebo těmi, o kterých vaši rodiče snili, že vás uvidí.
A na změnu rodičů už je asi pozdě. Rodiče jsou jen lidé, nejsou dokonalí, žijí tak, jak umí a dělají, co mohou. A pokud se jim nebude dařit lépe, udělejte to sami. S jejich pomocí jste přišli na tento svět a tento svět stojí za vděčnost! Život proto stojí za vděčnost – nejlépe to udělej sám. Můžeš!