Obsah
„Hlava rodiny“, „O všem rozhoduje naše žena“, „Zeptám se manžela, co řekne“ … Kdo by měl být vůdcem ve dvojici? Není na čase přehodnotit zastaralé stereotypy a poučit se z těch rodin, kde není hlavní, nebo spíše hlavní je všechno? Co obecně drží šťastný pár pohromadě po mnoho let? Obchodní kouč Radislav Gandapas má recept, ověřený osobní zkušeností.
Každá rodina je nejen zdrojem inspirace a radosti, ale také hlavním zdrojem konfliktů a problémů, je přesvědčen obchodní kouč a odborník na leadership Radislav Gandapas. Právě rodinné rozbroje jsou na prvním místě v žebříčku hlavních příčin krizí.
Na druhém místě jsou konflikty v profesní sféře. „Ve chvílích slabosti má člověk instinktivní touhu zbavit se zdroje problémů, to znamená přerušit vztahy, odejít z práce. Ale je to vždy jediný způsob, jak to vyřešit? — vyzývá k přemýšlení obchodního kouče.
Sbírejte obecné dojmy
Dost často spolu páry zůstávají i přes zjevné neshody. S největší pravděpodobností ještě nedosáhli kritického bodu.
„Jsem přesvědčen, že ani společné jmění, ani společné děti nezabrání rozchodu partnerů, pokud krize vyvrcholí,“ pokračuje Radislav Gandapas. — V případě rozvodu a „vojenských akcí“, které jej doprovázejí, partneři ničí společný majetek. Obytný prostor se vyměňuje za méně tekutý a pohodlný. V procesu soudního sporu není neobvyklé, že podnik, který vzkvétal v partnerství, zemře. A ani přítomnost dětí nezastaví každého a otcové zpravidla odcházejí, shazujíce břemeno, a děti zůstávají se svými matkami.
Co tedy bude pár držet pohromadě? „Neshromažďujte společný majetek, nikdy to nezachránilo manželství. Sbírejte obecné dojmy! radí obchodní kouč. To je přesně to, co on sám ve vztazích dělá a je velmi hrdý na to, že má „čtyři děti od 4 do 17 let a všechny od jedné milované ženy“.
Život velké rodiny je plný rutiny, a proto Radislav s manželkou Annou několikrát do roka vymýšlejí dobrodružství pro celou rodinu a tráví spolu povinné dny a děti nechávají u babiček. Dokonce se rozhodli vzít se právě proto, aby se stali další společnou jasnou událostí v životě, ačkoli v té době již měli dvě děti a nebylo pochyb o tom, že budou spolu.
Byla to krásná víceúrovňová hra s výletem na lodi a slavnostní nabídkou k sňatku, ve které se bavili všichni – novomanželé, příbuzní i přátelé zapojení do telefonického flash mobu, který vymyslel ženich (64 hovorů se slovy « Anya, řekni » Ano » přijala nevěstu na několik hodin chůze podél řeky).
Společné dojmy a sdílené emoce jsou přesně to, co spojuje dva samostatné lidi do páru, a už vůbec ne společný životní prostor nebo razítko do pasu.
„Tohle je svatba a výlet, a když má dítě teplotu pod 40 a vy se v noci řítíte s manželkou z jedné kliniky na druhou a hledáte toho správného lékaře,“ vysvětluje Radislav. — Nezáleží na tom, jakým tónem – pozitivním nebo negativním – jsou dojmy zabarveny, důležité je, aby byly společné.
Pokud jsme do sebe vrostli milionem společných událostí a prožitých emocí, těžko se rozcházíme. A pokud v manželství nejsou běžné historky, tak není co zachraňovat: manželka se stará o děti, on vydělává, a když se vrátí domů, dál si telefonuje o kšeftech. Nebo říká, že je unavený, žádá, aby se ho nedotýkal, sám se nají a jde se dívat na televizi do kanceláře a tam usne. Mají dva paralelní životy, nemají co ztratit.“
Pamatujte, že vůdce je aktivní pozice
Expert na vedení si je jistý, že moderní rodina potřebuje horizontální hierarchii.
„Na jednu stranu je to oxymoron, protože slovo „hierarchie“ naznačuje, že je někdo někomu podřízen,“ vysvětluje svůj postoj obchodní kouč. — Na druhou stranu moderní rodina dvou společensky aktivních partnerů, kteří se chtějí co nejvíce projevit, znamená rovné soužití. Pokud by přesto někdo z dvojice trval na vertikální hierarchii, pak bude jedna strana nucena podřídit své zájmy té druhé.
Jsou odbory, kde on vydělává a ona se stará o dům a děti. Zdá se, že taková smlouva vyhovuje všem. Některé z těchto párů jsou šťastné. Často se ale setkávám s tím, že obrovské množství žen neukazuje své schopnosti mimo domov.
V určité chvíli se někdo z páru najednou cítí ve slepé uličce. "Ach, naše city ochladly." Nebo "Nemáme si o čem povídat." No, když hádají chodit na školení, k psychologovi, začít číst odbornou literaturu, tak je šance zjistit, že manželství nezpečeťuje manželská smlouva, děti a majetek, ale společné citové zážitky. A možná, že pár změní svůj obvyklý formát vztahů "hlava rodiny - podřízený."
Horizontální hierarchie umožňuje oběma partnerům realizovat sebe a zároveň pár jako celek. Jak ale sdílet vedení v praxi?
„Vyjednávání je to, co zaručuje zralý, plnohodnotný vztah. Manželství je umění kompromisu, říká Radislav Gandapas. — Musíte říci, co od manželství chcete, co chcete mimo manželství, co je pro vás důležité a zajímavé.
Mnozí žijí a mylně si myslí, že druhá strana je standardně spokojená, protože mlčí. A když je najednou něco špatně, tak proč se ona nebo on chová, jako by ona nebo on všechno měli. A někdy naše potřeby nemusíme realizovat ani my sami. Dokud jsme neodjeli na dovolenou a já měla v penzionu svůj koutek soukromí, nevěděla jsem, že to samé potřebuji i doma. A řekl jsem o tom manželce, teď přemýšlíme, jak to vybavíme v našem bytě.
S horizontální hierarchií neexistuje požadavek, aby něčí zájmy byly vyšší, důležitější než zájmy ostatních. Zde mají všichni stejná práva, bez ohledu na to, kdo přináší hlavní příjem do domu nebo uklízí byt a připravuje jídlo.
Dejte si navzájem právo rozhodovat se
Jak rozlišit vůdce? A jak v sobě najít vůdčí kvality? Vedení není definováno statusem. Skutečný vůdce, jak v podnikání, tak ve vztazích, je ten, kdo zaujímá aktivní životní pozici a umožňuje ostatním rozvíjet se vedle sebe, a už vůbec ne ten, kdo má na dveřích cedulku „Šéf“ a dívá se na ostatní svrchu. .
„Pojem „vůdce“ má mnoho významů a výkladů,“ říká Radislav Gandapas. — Vedení lze nazvat životní strategií zaměřenou na iniciativu a odpovědnost. Vůdce je ten, kdo určuje svůj vlastní osud. Nežije z pozice "Ach, co mohu dělat, okolnosti se vyvinuly." Sám vytváří potřebné okolnosti.
Vedoucí nebude čekat, až mu zvednou plat, sám to iniciuje. Ale ne v tom smyslu, že by bylo hezké získat víc. Peníze považuje za standard svého růstu a rozvoje. Řekne vedení, že se chce lépe realizovat, dosáhnout nové úrovně rozhodování, rozsahu, odpovědnosti.“
Například mladý muž Misha nevidí ve svém městě žádné vyhlídky a rozhodne se odejít do velkého města. Nastoupí na univerzitu, najde si práci, postoupí tam po kariérním žebříčku. Je to vůdce? Nepochybně. Co se nedá říci o jiném mladém muži Borovi, který se narodil a vyrostl u panovnických rodičů, nastoupil na univerzitu, kterou mu vybrali, po absolutoriu dostal práci u přítele svého otce a již 12 let je drží stejnou pozici – hvězdy s nebem je málo, ale ani ho nemohou vyhodit – vždyť syn přítele starého otce.
V osobním životě je také známý — dívka od něj rychle otěhotněla, sama se «vdala». Nemilovala ho, ale vzhledem k jejímu věku nastal čas, aby se vdala. Kdo je v této dvojici lídrem? Je. Uběhne mnoho let a jednoho dne Borya zjistí, že pracuje v nemilované práci, žije s nemilovanou ženou a vychovává dítě, které ve skutečnosti nechtěl. Ale není připraven změnit svůj život. Takže existuje, aniž by ukázal strategii vedení.
Vůdčí vlastnosti jsou vštěpovány v dětství. Ale jakmile „potrestáme“ děti za iniciativu, okamžitě zablokujeme možnost budoucího vůdce. Dítě umylo nádobí, vylilo vodu na podlahu. Jsou možné dvě reakce.
Za prvé: pochvalte a ukažte, jak umýt nádobí bez rozlití vody.
Druhý: nadávat za bažinu, nazývat ho hloupým, škůdcem domácího majetku, strašit ho domněle naštvanými sousedy.
Je jasné, že v druhém případě si dítě příště usilovně rozmyslí, zda něco kolem domu udělat, protože se to pro něj ukazuje jako ponižující, destruktivní a nebezpečné. Iniciativa může být ztracena v každém věku. Manžel často řeže křídla své ženě a žena manželovi. A pak jsou oba překvapeni: proč tráví všechen čas se svými přáteli, a ne doma, a on vždycky leží na gauči.
Tak co dělat? Jak znovu získat iniciativu a aktivní postavení ve vztahu?
Rodina je spolupráce, týmová práce. Každý člen rodiny má v daný okamžik svůj hlas a právo na štěstí.
"Můžete se vrátit k výchozímu bodu vztahu." A nově se dohodněte, jak je postavíme nyní,“ doporučuje Radislav Gandapas. — Má smysl vypnout emoce a zapnout racionalitu a zeptat se sám sebe: obecně, jsem s tímto člověkem šťastný, chci s ním žít život? Je naše vzájemná nespokojenost osudová?
Pokud je odpověď na první otázku „Ne“ a druhá „Ano“, přestaňte se navzájem mučit a pusťte se. Pokud pochopíte, že je to váš člověk, se kterým chcete prožít život, zestárnout spolu, pak se musíte domluvit nebo jít a promluvit si v přítomnosti rodinného psychologa, který vám oběma pomůže vidět vztah zvenčí a udržet rozhovor konstruktivním směrem.
Co umožní některému z partnerů převzít iniciativu? Pocit, že jeho hlas je důležitý. Stará myšlenka — kdo vydělává, ten rozhoduje — je zastaralá.
„Ať už člověk v manželství dělá cokoli – ať už pracuje v kanceláři, podniká nebo domácnost, cestuje po městech a obcích nebo sedí doma s dětmi, neměl by být zbaven práva rozhodovat,“ říká. Radislav Gandapas. „Lidský druh přežil díky schopnosti spolupracovat a vyjednávat.
Rodina je spolupráce, týmová práce. Každý člen rodiny má v daný okamžik svůj hlas a právo na štěstí. A pokud je nešťastný, pak je třeba mu naslouchat a jeho rozumné požadavky musí uspokojit druhá strana, pokud nezničí její štěstí.