Děti jsou členy rodiny s vlastními právy, mohou (a velmi často i mít) vlastní názory a vlastní touhy, které se ne vždy shodují s názory a přáními jejich rodičů.
Jak řešit vznikající neshody?
V masových rodinách se problém řeší silou: buď si děti vynucují své touhy (pípání, dožadování se, pláč, záchvaty vzteku), nebo si rodiče násilně dítě podmaňují (křičí, bije, trestá…).
V civilizovaných rodinách se problémy řeší civilizovaným způsobem, a to:
Existují tři území — území dítěte osobně, území rodičů osobně a obecné území.
Pokud je území dítěte osobně (čůrat či nečurat a záchod je poblíž) – rozhodne se dítě. Pokud je území rodičů (rodiče musí chodit do práce, ačkoli by si s nimi dítě chtělo hrát) — rozhodují rodiče. Pokud je území společné (když ho dítě má, vzhledem k tomu, že je čas, abychom šli ven, a pro rodiče je stresující krmit dítě na cestách), rozhodují společně. Oni mluví. Hlavní podmínkou je, že by mělo dojít k jednání, nikoli nátlaku. Tedy bez pláče.
Tyto zásady Ústavy pro rodinu jsou stejné pro vztahy mezi dospělým a dítětem i pro vztahy mezi manželi.
Úroveň požadavků na děti
Pokud dojde k podcenění úrovně požadavků na děti, zůstanou děti vždy pouze dětmi. Pokud je míra požadavků na děti přehnaná, dochází k nedorozuměním a konfliktům. Co je zde důležité mít na paměti? Viz →