Jak užitečný je hněv?

Hněv a síla pocházejí ze stejného zdroje, jehož jméno je energie. Ale pokud milujeme sílu v sobě, pak nás od dětství učí nemilovat hněv. Zdá se, že to vede ke konfliktům a hádkám. Projev hněvu může být skutečně destruktivní. Ale mezi bezduchým vztekem a úplným tichem je mnoho příležitostí k vyjádření hněvu.

Pocit vzteku a vztek není totéž. Dětem se říká: „Můžeš se rozzlobit, ale ne bojovat,“ sdílejí své pocity a činy.

„Můžeš se zlobit“ — často si tuto větu musím připomínat, jako všichni lidé, kteří vyrostli ve společnosti se zákazem agrese.

Pocit hněvu je užitečný, i když jen proto, abyste věděli, co se ve skutečnosti děje. Představte si, že jste ztratili citlivost na bolest. Když míjíte rozpálená kamna, dostanete větší popáleninu, nebudete se moci léčit a naučit se kamna obcházet.

Také bez pocitu vzteku nevyhodnotíte situaci násilí jako násilí, nedostanete se z ní včas a nebudete si moci poskytnout první psychologickou pomoc po tom, co se stalo.

Naopak člověk, sjednocený se svým hněvem, rozlišuje situace násilí díky tomu, že v nich jasně cítí svůj hněv. Nevzdává se vzteku kvůli vztahu nebo „dobré image sebe sama“.

V příkladu popálenin se ztrácí spojení mezi receptory bolesti a mozkem, který zpracovává signál z receptorů. Osobě, která měla zakázáno projevovat svůj hněv a zároveň byla znásilněna (trhání, facky, bití, vydírání, vyhrožování), trvá dlouho, než obnovení spojení mezi pocitem hněvu a přijetím tohoto pocitu. „Už neodmítám cítit svůj hněv“ je rozhodnutí, které lze učinit za pochodu.

Pokud je hněv «off», jsme dezorientovaní v tom, co se s námi děje, jak uvnitř nás samotných, tak v kontaktu s druhým člověkem. "Možná jsem si myslel, proč bych měl něco říkat partnerovi?" — taková pochybnost vyvstane, pokud si nejsem jistý, zda cítím hněv. Místo nevědomého hněvu zaujímá pocit neurčité úzkosti, úzkosti, situace je vnímána jako nepříjemná, chcete před ní utéct. Zároveň není zcela jasné, co dělat, protože hněv se také plně nerealizuje.

Prvním krokem k opětovnému spojení se svou agresivitou, a tedy silou, je všímat si svého hněvu: jak, kdy, v jakých situacích se projevuje. Být schopen cítit svůj hněv, jakmile se objeví, se zdá jako velký krok k setkání se ztracenou silou. Vnímejte hněv a pociťujte ho dál.

Tím, že si zvykneme necítit vztek, zdá se, že odřízneme víc než jen hněv: ztrácíme obrovskou část sebe sama. Bez velkého množství energie nám může chybět síla dělat ty nejjednodušší věci.

Podívejme se na pět důvodů, proč je „dobré“ cítit se naštvaně.

1. Hněv vám pomáhá vypořádat se s pocity bezmoci.

Věty, které si říkáme, nezbytné v každém věku: „Můžu“, „Já sám“, „Udělám to“ jsou projevy naší síly. Pocit, že se vyrovnávám se životem, se záležitostmi, nebojím se mluvit a jednat, mi umožňuje zažít sebeúctu, spoléhat se na sebe, cítit svou sílu.

2. Hněv je vodítkem pro pochopení, že se nám nelíbí, co se děje

I když jsme ještě neměli čas rozumem pochopit, že se situace změnila, naše podráždění už řeklo: „Něco je špatně, nehodí se mi to.“ Dostáváme příležitost změnit stav věcí, který ohrožuje naše blaho.

3. Hněv je palivem pro realizaci záležitostí

Pamatujete si na případy, kdy bojovnost, výzva nebo usměrněná agrese pomohla k příznivým výsledkům? Například, když jste se na někoho naštvali, udělali jste úklid jedním dechem.

Pokud se na hněv podíváte šířeji, stane se z něj magická síla, která vám umožní proměnit myšlenky v činy a nápady v produkty. Hněv pomáhá nesnít, ale ztělesňovat. Riskujte, že začnete nový, budete pokračovat a dokončíte to, co jste začali. Překonejte překážky. To vše dělá naše energie, která někdy začínala právě pocitem hněvu. Převzato ze soutěže, pocitů závisti nebo protestu.

4. Hněv nám ukazuje, jak se lišíme od ostatních.

Hněv je energie oddělení. Umožňuje nám zpochybňovat naše štítky a hledat vlastní názory. Když se učíme něco nového, můžeme se cítit naštvaní: "Ne, tohle mi nesedí." V tuto chvíli je příležitost zjistit svou pravdu, rozvíjet své přesvědčení, počínaje „opakem“.

Právě hněv nám dává tu sílu, bez které se nelze v jednom roce odvrátit od krupice a ve dvaceti opustit rodiče. Energie separace (hněvu) vám umožňuje v klidu se podívat na rozdíl mezi vaší a cizí pozicí. Jiný může být jiný a já mohu být sám sebou. A to neznamená, že hněv a vztahy jsou neslučitelné. Můžu se zlobit, ten druhý se může zlobit na mě, dáváme najevo svůj hněv, nehromadí se a nedetonuje. To nám pomáhá pokračovat ve vztahu čestným, rovným způsobem, tak jak to je, se všemi radostmi a všemi nepříjemnostmi, které jsou v jakémkoli vztahu.

5. Hněv vám umožňuje zaujmout postoj a bránit se.

Schopnost chránit své zájmy je přímým darem hněvu. Hněv nám umožňuje předcházet nesprávnému, pro nás nevhodnému oslovování, bez ohledu na míru vztahu s agresorem a životní okolnosti. Dává vám právo chránit své tělo i ducha, schopnost vyjasnit si, stát si za svým, požadovat, bránit se.

Suma sumárum, potlačování vzteku v sobě je cestou k depresi, jelikož se připravujeme o energii. Hněv je dobré cítit a být si ho vědom, bez ohledu na to, jak se jej rozhodneme vyjádřit. Když pochopíme, co nám vztek říká, pochopíme více svůj vnitřní život a naučíme se jednat v realitě.

Na svůj hněv se můžeme nejen dívat jako na destruktivní a neovladatelnou sílu, ale také riskovat a naučit se využívat energii hněvu k tomu, abychom se projevili, pohnuli a projevili.