Obsah
Někteří dospělí je považují za "plačátka", "sissies" a "rozmarné". Jiné zajímá: jaký je důvod prudkých slz, náhlého úleku a jiných akutních reakcí? V čem se tyto děti liší od svých vrstevníků? Jak jim pomoci? Tyto otázky jsme položili psychofyziologovi.
Každé dítě je citlivé na vnější podněty: na změny chuti, teploty, úrovně hluku a světla, na změny nálady dospělého. Jsou ale tací, kteří mají akutnější reakci z kolébky. „Vzpomeňte si na hrdinku Andersenovy pohádky Princezna a hrášek,“ uvádí příklad psychofyziolog Vjačeslav Lebeděv. "Takové děti jen stěží snášejí jasná světla a drsné zvuky, stěžují si na bolest od sebemenšího škrábnutí, obtěžují je ostnaté palčáky a kamínky v ponožkách." Vyznačují se také plachostí, bázlivostí, záští.
Pokud jsou reakce dítěte výraznější než reakce jeho bratra / sestry nebo jiných dětí, je snazší ho vyvést z rovnováhy, vyžaduje zvláštní pozornost. „Dítě se silným typem nervového systému nebude naštvané, když uslyší drsné slovo na jeho adresu,“ vysvětluje neurofyziolog. "A majiteli slabých stačí nepřátelský pohled." Poznali jste svého syna nebo dceru? Pak se zásobte klidem a trpělivostí.
Podpora
Netrestejte dítě
Například k pláči nebo vzteku. „Nechová se tak, aby upoutal pozornost nebo něčeho dosáhl, prostě se nedokáže vyrovnat se svými reakcemi,“ vysvětluje Vjačeslav Lebeděv. Buďte připraveni mu naslouchat a pomozte podívat se na situaci z druhé strany: «Někdo se choval ošklivě, ale není to vaše chyba.» To mu umožní přežít trestný čin, aniž by zaujal pozici oběti. Od narození potřebuje větší účast než ostatní. Trpí více než ostatní, když jeho blízcí znehodnocují jeho zážitky („Proč se rozčiluješ kvůli maličkostem!“).
Vyvarujte se posměchu
Citlivé děti jsou zvláště náchylné k nesouhlasu dospělých, k jejich vzrušenému nebo podrážděnému tónu. Velmi je uráží posměch — doma, ve školce nebo ve škole. Upozorněte na to učitele: zranitelné děti se za své reakce stydí. Mají pocit, že nejsou jako všichni ostatní, a jsou kvůli tomu na sebe naštvaní. „Pokud slouží jako terč urážlivých poznámek, pak jejich sebevědomí klesá,“ zdůrazňuje Vjačeslav Lebeděv, „v dospívání mohou narazit na vážné potíže a stáhnout se do sebe.“
Nespěchejte
„Výlet do školky, nový učitel nebo neznámí hosté – jakékoli změny v obvyklém životě způsobují u vnímavých dětí stres,“ říká psychofyziolog. — V tuto chvíli zažívají pocity blízké bolesti a vynakládají mnoho síly na přizpůsobení. Proto je dítě vždy ve střehu.“ Dejte mu čas, aby se přizpůsobil nové situaci.
Buď opatrný
Se zátěží
"Citlivé děti se rychle unaví, proto sledujte denní režim, spánek, výživu a fyzickou aktivitu svého dítěte." Dbejte na to, aby měl čas na ticho, nenechte ho sedět před obrazovkami telefonu. Nenechte svého syna nebo dceru sedět až do půlnoci a dělat domácí úkoly (zpravidla nepřipouštějí myšlenku jít do školy bez dokončení úkolu). Stanovte si přísné časové limity pro studium. Převzít zodpovědnost a být ochotný občas obětovat dobré známky nebo nějaký kroužek, aby se dítě mělo čas vzpamatovat.
S týmem
„Pokud dítěti vyhovuje komunikovat pouze s jedním vrstevníkem a je zvyklé na jeho hlasitost a aktivitu, nevolejte dalších deset přátel,“ připomíná Vjačeslav Lebeděv. „Děti se slabým nervovým systémem jsou často plaché, zotavují se tak, že se uzavřou před okolním světem. Jejich duševní činnost směřuje dovnitř. Neměli byste tedy hned posílat svého syna (dceru) na dva týdny do tábora. Pokud dítě vidí pozornost rodičů a cítí se bezpečně, pak si postupně vyvine odolnost.
Se sportem
Odolnost se trénuje, ale ne drastickými opatřeními. Posláním svého „sissy“ syna do ragbyové nebo boxerské sekce mu otec pravděpodobně způsobí psychické trauma. Vyberte si měkký sport (turistika, cyklistika, lyžování, aerobik). Dobrou variantou je plavání: spojuje relaxaci, potěšení a možnost získat kontrolu nad svým tělem. Pokud máte pocit, že vaše dítě nerado sportuje, hledejte náhradu nebo více procházek.
Podporovat
Tvorba
I když vaše dítě nemá dostatečnou rezervu síly a vytrvalosti, má své přednosti, je přemýšlivé, dokáže rafinovaně vnímat krásu a rozlišovat mnoho odstínů prožitku. „Tyto děti jsou fascinovány jakýmkoli druhem kreativity: mimo jiné hudbou, kreslením, tancem, šitím, herectvím a psychologií,“ poznamenává Vjačeslav Lebedev. "Všechny tyto aktivity vám umožní obrátit citlivost dítěte v jeho prospěch a nasměrovat jeho emoce správným směrem - vyjádřit smutek, úzkost, strach, radost a nedržet je v sobě."
Introspekce
Analyzujte s dítětem jeho pocity a emoce. Vyzvěte ho, aby si zapsal do sešitu situace, kdy se stane bezmocným. Ukažte cvičení, která pomáhají ovládat emoce, a dělejte je společně. Když dcera nebo syn vyrostou, nebudou méně citliví: temperament zůstane stejný, ale charakter bude zmírněn. Přizpůsobí se své zvláštnosti a najdou nejlepší způsob, jak ji zvládnout.