Hope Bohanek je aktivistou za práva zvířat více než 20 let a nedávno vydal knihu Poslední zrada: Budete rádi, když budete jíst maso? Hope uvolnila svůj organizační talent jako vedoucí kampaně Campaign for Animals a kurátorka každoroční konference Berkeley Conscious Food a Vegfest. V současné době pracuje na své druhé knize Deceptions of Humanism.
1. Jak a kdy jste zahájil svou činnost jako ochránce zvířat? Kdo tě inspiroval?
Od raného dětství jsem miloval a sympatizoval se zvířaty. Všude v mém pokoji byly fotografie zvířat a já snil o tom, že s nimi budu pracovat, až vyrostu. Nevěděl jsem, co přesně bude moje činnost – možná ve vědeckém výzkumu, ale moje rebelská náctiletá povaha mě přitahovala k vedení.
Moje první inspirace přišla na počátku 90. let s hnutím Greenpeace. Byl jsem ohromen jejich odvážnými shromážděními, které jsem viděl v televizi, a dobrovolně jsem se přihlásil do jednotky východního pobřeží. Protože jsem věděl, jaká je situace těžby sekvojí v severní Kalifornii, jen jsem se sbalil a šel tam. Brzy jsem už seděl na kolejích a bránil přepravě dřeva. Potom jsme postavili malé dřevěné plošiny, abychom mohli žít 100 stop ve stromech, kterým hrozilo pokácení. Strávil jsem tam tři měsíce v houpací síti natažené mezi čtyřmi stromy. Bylo to velmi nebezpečné, jeden z mých přátel se zřítil k smrti, upadl… Ale bylo mi něco málo přes 20 a vedle takových odvážných lidí jsem se cítil dobře.
Během svého působení v Earth First jsem četl a učil se o utrpení zvířat na farmách. V té době jsem už byl vegan, ale krávy, slepice, prasata, krůty… volaly na mě. Připadali mi jako nejnevinnější a nejbezbrannější stvoření, trpící mukami a utrpením více než jiná zvířata na zemi. Přesunul jsem se na jih do Sonomy (pouze hodinu severně od San Francisca) a začal jsem blokovat taktiku, o které jsem se naučil v Earth First. Shromáždili jsme malou skupinku nebojácných veganů, zablokovali jsme jatka a přerušili jejich práci na celý den. Došlo k zatýkání a vyúčtování obrovské částky, ale ukázalo se, že je mnohem efektivnější než jiné druhy propagandy, méně riskantní. Tak jsem pochopil, že veganství a boj za práva zvířat je smyslem mého života.
2. Řekněte nám o svých současných a budoucích projektech – prezentace, knihy, kampaně a další.
Nyní pracuji v Poultry Concern (KDP) jako projektový manažer. Je mi ctí, že mám šéfa, jako je Karen Davis, zakladatelka a prezidentka KDP, a skutečný hrdina našeho hnutí. Hodně jsem se od ní naučil. Naše projekty probíhají celoročně, významnou událostí se stal Mezinárodní den ochrany kuřat a také prezentace a konference po celé republice.
Jsem také výkonným ředitelem neziskové veganské organizace Compassionate Living. Sponzorujeme Sonoma VegFest a promítáme filmy a další videoobsah na univerzitách. Jedním z hlavních směrů organizace je odhalení tzv. „humánního označování“. Mnoho lidí nakupuje živočišné produkty označené jako „volný výběh“, „humánní“, „bio“. Jedná se o malé procento trhu s těmito produkty, ale rychle roste a naším cílem je ukázat lidem, že se jedná o podvod. Ve své knize jsem uvedl, že bez ohledu na to, jaká je farma, zvířata na ní trpí. Krutost v chovu zvířat nelze odstranit!
3. Víme, že jste se podíleli na organizaci VegFestu v Kalifornii. Jste také kurátorem každoroční konference Conscious Eating Conference v Berkeley. Jaké vlastnosti musíte mít k pořádání takto velkých akcí?
Příští rok se uskuteční šestá konference Conscious Eating a třetí ročník Sonoma VegFest. Také jsem pomáhal organizovat Světový den veganství v Berkeley. Schopnost plánování takových akcí jsem si během let rozvinula. Musíte lidem poskytnout spoustu informací a také zajistit vegetariánské jídlo, a to vše v jeden den. Je to jako hodinový stroj s mnoha kolečky. Pouze pečlivý organizátor vidí celý obraz a zároveň i ty nejmenší detaily. Termíny jsou zásadní – ať už máme šest měsíců, čtyři měsíce nebo dva týdny, stále čelíme termínu. Nyní probíhají veganské festivaly v různých městech a my rádi pomůžeme každému, kdo se jejich organizací chopí.
4. Jak vidíte budoucnost, bude se vyvíjet vegetariánství, boj za svobodu zvířat a další aspekty sociální spravedlnosti?
Do budoucnosti se dívám s optimismem. Lidé mají rádi zvířata, imponují jim jejich roztomilé tvářičky a drtivá většina jim nechce způsobovat utrpení. Když vidí zraněné zvíře na kraji silnice, většina z nich zpomalí, i když je ohrožena, aby pomohla. V hloubi duše každého člověka, ve své nejlepší hloubce, žije soucit. Historicky se hospodářská zvířata stala spodní třídou a lidstvo se přesvědčilo, že je má jíst. Ale musíme probudit soucit a lásku, která žije v každém, pak lidé pochopí, že chovat zvíře pro jídlo je vražda.
Bude to pomalý proces, protože hluboce zakořeněné přesvědčení a tradice ztěžují zatáčku, ale pokrok posledních tří desetiletí je inspirativní. Je povzbudivé si myslet, že jsme dosáhli významného pokroku v ochraně práv žen, dětí a menšin. Věřím, že globální vědomí je již připraveno přijmout myšlenku nenásilí a soucitu i s našimi menšími bratry – první kroky již byly podniknuty.
5. Můžete konečně rozloučit všechny ochránce zvířat?
Aktivismus je jako sójové mléko, jeden druh mi nechutná, zkus jiný, každý má jinou chuť. Pokud vám nějaká činnost moc nejde, změňte ji na alternativní. Své znalosti a dovednosti můžete uplatnit v různých oblastech souvisejících s ochranou zvířat, od psaní dopisů až po vedení účetnictví. Vaše práce v této oblasti by měla být stabilní a příjemná. Zvířata od vás očekávají, že se vrátíte v jakékoli oblasti činnosti, a když si to zapamatujete, stanete se lepším a účinnějším aktivistou. Zvířata s vámi počítají a čekají přesně na tolik, kolik jim můžeme dát, nic víc.