Není divu, že se říká, že výchova dětí začíná výchovou jejich rodičů.
Představte si situaci, ve které jste pro něco velmi zapálení. Například chcete provést opravy v domě. A teď přemýšlíte nad detaily, interiérem, nábytkem. Jakou budete mít tapetu, kam dáte sedačku. Chcete bydlet v bytě s rekonstrukcí svých snů. A máte zájem dělat všechno sami. A pak někdo přiletí, popadne všechny vaše náčrty, hodí je do koše a řekne:
— Všechno udělám sám! Umím to mnohem lépe! Položíme sem pohovku, tapeta bude taková a vy se posaďte a odpočiňte si, nebo ještě lépe udělejte toto nebo toto.
co budeš cítit? Asi zklamání, že už nebudete muset bydlet v bytě SVÝCH snů. Budete bydlet v NĚKOHO vysněném bytě. Je dost možné, že jeho sny jsou také v pořádku, ale i tak jste si chtěli splnit své.
Dělá to mnoho rodičů, zejména těch, kteří vychovávají předškolní děti. Věří, že všechno by se mělo dělat pro dítě. Že jsou povinni zbavit dítě všech starostí. Musí za něj vyřešit všechny potíže. A tak ho nenápadně zbavují péče o vytváření vlastního života, někdy aniž by si to sami uvědomovali.
Přistihla jsem se, jak se snažím pro dítě udělat všechno sama, když jsem ji vzala do seniorské skupiny školky. Pamatuji si, že jsem ten den jednal jako obvykle. Doma jsem dcerku oblékla, přivedla do školky, posadila ji a začala jí svlékat svrchní oblečení, oblékla ji do školky, oboula. A v tu chvíli se ve dveřích objevil chlapec s otcem. Táta pozdravil učitele a řekl synovi:
- Až do.
A to je vše!!! Pryč!!
Tady si říkám, jaký nezodpovědný tatínek strčil dítě učitelce a kdo ho svlékne? Syn se mezitím svlékl, pověsil na baterii, převlékl se do trička a kraťasů, nazul boty a šel do skupiny… Páni! Tak kdo je tady nezodpovědný? Ukázalo se — já. Že táta naučil své dítě převlékat a já sám převlékám svou dceru a proč? Protože si myslím, že to zvládnu lépe a rychleji. Vždycky nemám čas čekat, až se vyhrabe, a nějakou dobu to potrvá.
Přišel jsem domů a začal přemýšlet, jak vychovat dítě, aby se osamostatnilo? Rodiče mě postupně naučili samostatnosti. Celý den byli v práci, večery trávili ve frontě v obchodě nebo dělali domácí práce. Moje dětství připadlo na těžká sovětská léta, kdy v obchodech nic nebylo. A doma jsme také neměli žádné zboží. Maminka vše prala ručně, mikrovlnná trouba nebyla, polotovary také nebyly. Nebyl čas se se mnou bavit, jestli chceš – jestli nechceš, buď nezávislý. To bylo v té době všechno předškolní vzdělávání. Nevýhodou této „studie“ byl nedostatek rodičovské pozornosti, která v dětství tak chyběla, dokonce i pláč. Všechno se to scvrklo do toho, že jsem všechno předělal, upadl a usnul. A ráno vše znovu.
Nyní je náš život natolik zjednodušený, že máme spoustu času na hodiny s dětmi. Ale pak je tu pokušení udělat pro dítě všechno, na tohle je času dost.
Jak udělat dítě nezávislé na nás? Jak vychovat dítě a naučit ho, aby si umělo vybrat?
Jak se svými objednávkami nedostat do dětských snů?
Nejprve si uvědomte, že takové chyby děláte. A začněte na sobě pracovat. Úkolem rodičů je vychovat dítě, které je do dospělosti připraveno žít samo. Neprosí o dobro druhých, ale dokáže se o sebe postarat sám.
Nemyslím si, že kočka učí koťata říkat mňau, aby majitel dal kus masa a další. Kočka učí svá koťata chytat myš sama, nespoléhat se na dobrou paničku, ale spoléhat na vlastní síly. V lidské společnosti je to stejné. Samozřejmě je velmi dobré, když své dítě naučíte ptát se tak, aby mu ostatní (rodiče, bratři, sestry, kamarádi) dali vše, co potřebuje. No, co když mu prostě nemají co dát? Musí si umět zajistit potřebné věci.
Zadruhé jsem přestala pro dítě dělat to, co mohla sama. Například oblékání a svlékání. Ano, kopala dlouho a někdy jsem byl v pokušení ji rychle obléct nebo svléknout. Ale přemohl jsem se a po docela krátké době se začala oblékat a svlékat sama a to docela rychle. Teď jsem ji přivedl do skupiny, pozdravil učitele a odešel. Líbilo se mi to, takové břemeno mi spadlo z ramen!
Za třetí jsem ji začal povzbuzovat, aby všechno dělala sama. Pokud chcete sledovat sovětské karikatury, zapněte si televizi sami. Párkrát jí ukázala, jak to zapnout a kde sehnat kazety, a přestala to sama zapínat. A moje dcera se naučila!
Pokud chcete zavolat ženě, vytočte číslo sami. Podívejte se, co vaše dítě opravdu umí samo, ukažte mu to a nechte ho to udělat.
Zkuste je při výchově předškolních dětí porovnat sami se sebou, co byste v konkrétním věku mohli dělat. Když jsi mohl ty, tak on může taky. Omezte své touhy pomoci udělat krásné domácí úkoly. Například dítě dostalo ve školce úkol něco nakreslit nebo vytvarovat. Ať si to udělá sám.
V oddíle aerobiku proběhla novoroční soutěž o nejlepší kresbu. Rodiče se snažili ze všech sil. Velmi, velmi krásné, skutečná mistrovská díla. Ale, milí rodiče, jakou zásluhu zde má vaše dítě? Sám jsem si ten svůj udělal, křivý — šikmo, pro 4leté dítě — to je normální. Všechno si totiž dělala sama! A jak je na sebe zároveň hrdá: „Já sama“!
Navíc naučit se sloužit sám sobě je polovina úspěchu. Musíte se učit a přemýšlet sami. A nechat čas přejít do dospělosti.
Dívat se na kreslený film MOWGLI a brečet. Ptám se:
- Co se děje?
Vlčice vykopla mláďata z domu. Jak by mohla? Vždyť je to máma.
Skvělá příležitost si popovídat. Nyní, když mám životní zkušenosti, vidím, že samostatnosti lze učit „ve špatném“ nebo „v dobrém smyslu“. Moji rodiče mě naučili samostatnosti „ve špatném slova smyslu“. Vždycky mi říkali, že v tomhle domě nejsi nikdo. Až budete mít svůj vlastní dům, budete si tam dělat, jak chcete. Vezměte, co je dáno. Až budeš dospělý, kup si, co chceš. Neučte nás, tehdy máte vlastní děti, pak si je vychováte, jak chcete.
Dosáhli svých cílů, žiju po svém. Odvrácenou stranou této výchovy byl ale nedostatek vřelých rodinných vztahů. Přesto nejsme zvířata, která po vychování dítěte na něj hned zapomenou. Potřebujeme příbuzné a přátele, potřebujeme morální podporu, komunikaci a pocit potřeby. Takže mým úkolem je naučit dítě „v dobrém“ a řekl jsem toto:
— Dítě v domě rodičů je hostem. Přichází do rodičovského domu a musí dodržovat pravidla vytvořená rodiči. Mít rád nebo ne. Úkolem rodičů je naučit dítě orientovat se v životě a poslat je k samostatnému životu. Vidíte, jakmile vlčice naučila své děti chytat zvěř, vykopla je. Protože viděla, že už všechno umí samy a matku nepotřebují. Nyní si musí postavit vlastní dům, kde budou vychovávat své děti.
Děti dokonale rozumí, když jsou normálně vysvětleny slovy. Moje dcera nežebrá o hračky v obchodech, nehází záchvaty vzteku před regály s hračkami, protože jsem jí vysvětlil, že rodiče nemají kupovat vše, co dítě chce. Úkolem rodičů je zajistit dítěti nezbytné minimum pro život. Zbytek bude muset udělat dítě. To je smysl života, vybudovat si svůj vlastní svět.
Podporuji všechny sny svého dítěte o jejím budoucím životě. Například kreslí dům s 10 patry. A já jí vysvětluji, že dům je potřeba udržovat. Na údržbu takového domu potřebujete hodně peněz. A musíte vydělávat peníze svou myslí. K tomu je třeba studovat a snažit se o to. Téma peněz je velmi důležité, určitě si o něm povíme jindy.
A více sledujte své dítě, ono vám řekne, jak ho osamostatnit.
Jednou jsem dceři koupil zmrzlinu na špejli s hračkou. Posadili jsme se na dvoře, aby se najedla. Zmrzlina se rozpouštěla, tekla, celá hračka byla lepkavá.
— Vyhoďte to do koše.
-Ne, mami, počkej.
Proč čekat? (Začínám být nervózní, protože už si představuji, jak vstoupí do autobusu se špinavou hračkou).
— Počkej, otoč se.
Odvrátil jsem se. Otočím se, koukám, hračka je čistá a celá září radostí.
"Vidíš, chtěl jsi to zahodit!" A přišel jsem na lepší.
Jak skvělé, a byl jsem připraven přimět to dítě, aby to udělalo po mém. Ani mě nenapadlo, že stačí hračku jen dobře otřít ubrouskem. Zaujal mě první nápad: „Odpadky se musí vyhodit.“ Nejen to, ukázala mi, jak jí pomoci osamostatnit se. Naslouchejte jejímu názoru, povzbuzujte ji, aby hledala jiné cesty řešení.
Přeji vám, abyste snadno prošli tímto obdobím výchovy dětí předškolního věku a dokázali se svými dětmi budovat přátelské a vřelé vztahy. Zároveň vychovávat samostatné, šťastné a sebevědomé děti.