O nebezpečích a výhodách internetu obecně a sociálních sítí zvláště bylo napsáno mnoho článků a dokonce i knih. Mnozí vnímají přechod na „virtuální stránku“ jako jednoznačné zlo a ohrožení skutečného života a vřelosti živé lidské komunikace. Pro některé lidi však zůstává internet jediným způsobem, jak si udržet alespoň nějaké sociální kontakty.
Internet otevřel (a přetvořil) komunikaci i pro ty nejstydlivější z nás. Někteří psychologové doporučují seznamování přes internet jako nejbezpečnější a nejméně vyvolávající úzkostný způsob budování sociálních vazeb. A skutečně, schováváme se za pseudonym, zdá se, že získáváme více svobody, chováme se uvolněněji, flirtujeme, seznamujeme se a dokonce nadáváme se svými stejnými virtuálními partnery.
Navíc je takový bezpečný způsob interakce s ostatními často jediným přijatelným způsobem pro lidi se sociální fobií. Sociální úzkostná porucha je vyjádřena jako přetrvávající strach z jedné nebo více sociálních situací, ve kterých je člověk vystaven cizím lidem nebo možné kontrole ze strany druhých.
Profesor Bostonské univerzity, psycholog Stefan G. Hofmann píše: „Využívání Facebooku (extrémistická organizace zakázaná v Rusku) je motivováno dvěma základními potřebami: potřebou sounáležitosti a potřebou sebeprezentace. První je způsobena demografickými a kulturními faktory, zatímco neuroticismus, narcismus, plachost, nízké sebevědomí a sebeúcta přispívají k potřebě sebeprezentace.
Problém nastává, když přestaneme žít skutečný život, protože trávíme příliš mnoho času na sociálních sítích.
Profesor Hofmann má na starosti Laboratoř psychoterapie a výzkumu emocí. Síla internetu je pro něj také pohodlným nástrojem pro práci s pacienty se sociální úzkostí a jinými duševními poruchami, z nichž většina se vůbec neléčí.
Internet má oproti skutečné komunikaci řadu výhod. Hlavní věc je, že v online dialogu oponent nevidí výrazy obličeje, nemůže posoudit vzhled a barvu partnera. A pokud to může sebevědomý, dialogu otevřený člověk nazvat spíše nevýhodami internetové komunikace, pak pro někoho, kdo trpí sociální fobií, to může být spása a umožnit mu navázat kontakt s ostatními.
Hofmann však připomíná i nebezpečí nahrazování skutečného života životem virtuálním: „Sociální sítě nám poskytují potřebná sociální spojení, která všichni potřebujeme. Problém nastává, když přestaneme žít skutečný život, protože trávíme příliš mnoho času na sociálních sítích.“
Ale je to opravdu vážné nebezpečí? Přes veškerou úsporu prostředků (čas, fyzické síly) běžně stále preferujeme lidskou komunikaci: chodíme na návštěvu, potkáváme se v kavárně a ani práce na dálku, která si získává na oblibě, rozhodně není vhodná pro každého.
„Jsme evolučně naprogramováni tak, abychom byli s někým ve skutečném životě,“ vysvětluje Hofmann. — Vůně jiné osoby, oční kontakt, mimika, gesta — to se ve virtuálním prostoru nevytváří. To nám umožňuje porozumět emocím druhého a cítit blízkost.“