Obsah
nejvyšší hodnotu
Někdejší ideologie neodešla na příkaz zákeřných lidí, jak se někdy říká a myslí, ale proto, že na jejím základě byl krásný sen, ale neuskutečnitelný. Ve skutečnosti tomu věřilo jen málo lidí, takže vzdělávání bylo neustále neúčinné. Oficiální propaganda, které se škola držela, nápadně neodpovídala skutečnému životu.
Nyní jsme zpět do skutečného světa. To je na tom to hlavní: není to sovětské, není to buržoazní, je to skutečné, skutečné — svět, ve kterém lidé žijí. Dobré nebo špatné, žijí. Každý národ má svou vlastní historii, svůj vlastní národní charakter, svůj vlastní jazyk a své vlastní sny — každý národ má své vlastní, zvláštní. Ale obecně je svět jeden, skutečný.
A v tomto reálném světě existují hodnoty, pro každého člověka jsou vyšší cíle. Existuje také jedna nejvyšší hodnota, vzhledem k níž jsou postaveny všechny ostatní cíle a hodnoty.
Pro učitele, pro vychovatele, pro vzdělávání je nesmírně důležité pochopit, v čem tato nejvyšší hodnota spočívá.
Takovou nejvyšší hodnotou je podle nás to, o čem lidé tisíce let sní a o čem se hádají, co je pro lidské chápání nejtěžší — svoboda.
Ptají se: kdo má nyní vzdělávat?
Odpovídáme: svobodný člověk.
co je svoboda?
Na odpověď na tuto otázku byly napsány stovky knih a je to pochopitelné: svoboda je nekonečný pojem. Patří k nejvyšším pojmům člověka, a proto v zásadě nemůže mít přesnou definici. Nekonečno nelze definovat slovy. Je to mimo slova.
Dokud budou lidé žít, budou se snažit pochopit, co je svoboda, a usilovat o ni.
Nikde na světě neexistuje úplná sociální svoboda, neexistuje žádná ekonomická svoboda pro každého člověka a zjevně ani nemůže být; ale existuje spousta svobodných lidí. Jak to funguje?
Slovo „svoboda“ obsahuje dva různé pojmy, které se od sebe velmi liší. Ve skutečnosti se bavíme o úplně jiných věcech.
Filozofové analyzující toto obtížné slovo došli k závěru, že existuje „svoboda od“ – svoboda od jakéhokoli vnějšího útlaku a nátlaku – a existuje „svoboda-pro“ – vnitřní svoboda člověka pro jeho seberealizaci. .
Vnější svoboda, jak již bylo zmíněno, není nikdy absolutní. Ale vnitřní svoboda může být neomezená i v tom nejtěžším životě.
O bezplatném vzdělávání se v pedagogice dlouho mluví. Učitelé tohoto směru se snaží dát dítěti ve škole vnější svobodu. Jde nám o něco jiného — o vnitřní svobodu, která je člověku dostupná za všech okolností, pro kterou není třeba vytvářet speciální školy.
Vnitřní svoboda nezávisí pevně na vnějšku. V nejsvobodnějším státě mohou existovat závislí, nikoli svobodní lidé. V tom nejnesvobodnějším, kde je každý nějak utlačován, může být svobodný. Na výchovu svobodných lidí tedy není nikdy příliš brzy a nikdy příliš pozdě. Musíme vychovávat svobodné lidi ne proto, že naše společnost získala svobodu – to je kontroverzní téma – ale protože náš žák sám potřebuje vnitřní svobodu, bez ohledu na to, v jaké společnosti žije.
Svobodný člověk je člověk, který je svobodný vnitřně. Jako všichni lidé je navenek závislý na společnosti. Ale vnitřně je nezávislý. Společnost může být osvobozena od útlaku navenek, ale může se stát svobodnou pouze tehdy, když je většina lidí vnitřně svobodná.
To by podle nás mělo být cílem výchovy: vnitřní svoboda člověka. Vychováváním vnitřně svobodných lidí přinášíme největší užitek jak našim žákům, tak zemi usilující o svobodu. Není zde nic nového; podívejte se blíže na nejlepší učitele, vzpomeňte si na své nejlepší učitele — všichni se snažili vychovat svobodné, proto se na ně vzpomíná.
Vnitřně svobodní lidé udržují a rozvíjejí svět.
Co je vnitřní svoboda?
Vnitřní svoboda je rozporuplná jako svoboda obecně. Vnitřně svobodný člověk, svobodná osobnost, je v některých ohledech svobodná, v jiných ne.
Od čeho je svobodný vnitřně svobodný člověk? Především ze strachu z lidí a ze života. Z lidového názoru. Je nezávislý na davu. Osvobozen od stereotypů myšlení – schopný vlastního, osobního názoru. Bez předsudků. Osvobození od závisti, vlastních zájmů, od svých vlastních agresivních aspirací.
Můžete říci toto: je to svobodný člověk.
Svobodného člověka snadno poznáte: jen se drží, myslí si po svém, nikdy neprojevuje servilnost ani vzdorovitou drzost. Cení si svobody každého člověka. Nechlubí se svou svobodou, nehledá svobodu za každou cenu, nebojuje za svou osobní svobodu — vždy ji vlastní. Byla mu dána k věčnému vlastnictví. Nežije pro svobodu, ale žije svobodně.
To je snadný člověk, je to s ním snadné, má plný dech života.
Každý z nás potkal svobodné lidi. Jsou vždy milováni. Ale je tu něco, od čeho skutečně svobodný člověk není osvobozen. To je velmi důležité pochopit. Od čeho není svobodný člověk osvobozen?
Ze svědomí.
Co je svědomí?
Pokud nerozumíte tomu, co je svědomí, pak nepochopíte vnitřně svobodného člověka. Svoboda bez svědomí je falešná svoboda, je to jeden z nejtěžších typů závislosti. Jakoby svobodný, ale bez svědomí – otrok svých špatných tužeb, otrok životních okolností a svou vnější svobodu využívá ke zlu. Takový člověk se nazývá jakkoli, jen ne svobodný. Svoboda v obecném povědomí je vnímána jako dobrá.
Všimněte si důležitého rozdílu: neříká, že není osvobozen od svého svědomí, jak se běžně říká. Protože neexistuje svědomí. Svědomí a jejich vlastní a společné. Svědomí je něco, co je společné každému jednotlivci. Svědomí je to, co lidi spojuje.
Svědomí je pravda, která žije mezi lidmi a v každém člověku. Je jeden za všechny, vnímáme ho jazykem, výchovou, ve vzájemné komunikaci. Není třeba se ptát, co je pravda, ta je stejně nevyslovitelná slovy jako svoboda. Ale poznáme to podle smyslu pro spravedlnost, který každý z nás zažívá, když je život pravdivý. A každý trpí, když je porušována spravedlnost – když je porušována pravda. Svědomí, ryze vnitřní a zároveň sociální cit, nám říká, kde je pravda a kde nepravda. Svědomí nutí člověka držet se pravdy, tedy žít s pravdou, ve spravedlnosti. Svobodný člověk přísně poslouchá svědomí – ale pouze její.
Učitel, jehož cílem je vychovat svobodného člověka, si musí zachovat smysl pro spravedlnost. To je ve výchově to hlavní.
Není tam vakuum. Není potřeba žádná státní objednávka na vzdělávání. Cíl výchovy je pro všechny časy stejný — je to vnitřní svoboda člověka, svoboda pro pravdu.
dítě zdarma
Výchova vnitřně svobodného člověka začíná v dětství. Vnitřní svoboda je přirozený dar, je to zvláštní talent, který lze umlčet jako každý jiný talent, ale lze jej také rozvíjet. Tento talent má v té či oné míře každý, stejně jako každý má svědomí — ale člověk mu buď naslouchá, snaží se žít podle svědomí, nebo je přehlušen životními okolnostmi a výchovou.
Cíl — svobodná výchova — určuje všechny formy, způsoby a metody komunikace s dětmi. Pokud dítě nezná útlak a naučí se žít podle svého svědomí, samy k němu přicházejí všechny světské, sociální dovednosti, o kterých se tolik mluví v tradičních teoriích výchovy. Výchova podle nás spočívá pouze v rozvoji té vnitřní svobody, která i bez nás v dítěti existuje, v její podpoře a ochraně.
Ale děti jsou svévolné, vrtošivé, agresivní. Mnoho dospělých, rodičů a učitelů má pocit, že je nebezpečné dávat dětem svobodu.
Zde je hranice mezi dvěma přístupy ke vzdělávání.
Každý, kdo chce vychovat svobodné dítě, ho přijímá takové, jaké je, miluje ho osvobozující láskou. Věří v dítě, tato víra mu pomáhá být trpělivý.
Kdo na svobodu nemyslí, bojí se jí, nevěří na dítě, ten nevyhnutelně utlačuje svého ducha a tím ničí, potlačuje své svědomí. Láska k dítěti se stává tísnivou. Právě tato nesvobodná výchova produkuje špatné lidi ve společnosti. Bez svobody se všechny cíle, i když se zdají vznešené, stávají pro děti falešnými a nebezpečnými.
učitel zdarma
Aby dítě od dětství vyrostlo svobodně, musí vedle sebe vidět svobodné lidi a především svobodného učitele. Vzhledem k tomu, že vnitřní svoboda není přímo závislá na společnosti, právě jeden učitel může velmi ovlivnit talent ke svobodě ukrytý v každém dítěti, jako je tomu u hudebních, sportovních, výtvarných talentů.
Výchova svobodného člověka je realizovatelná pro každého z nás, pro každého jednotlivého učitele. To je pole, kde je člověk válečníkem, kde může všechno. Protože děti jsou přitahovány ke svobodným lidem, důvěřují jim, obdivují je, jsou jim vděčné. Ať se ve škole stane cokoli, vítězem může být vnitřně svobodný učitel.
Svobodný učitel přijímá dítě jako rovnocennou osobu. A tím kolem sebe vytváří atmosféru, ve které může vyrůst jen svobodný člověk.
Možná dává dítěti závan svobody – a tím ho zachraňuje, učí ho vážit si svobody, ukazuje, že je možné žít jako svobodný člověk.
bezplatná škola
Pro učitele je mnohem snazší udělat první krok ke svobodnému vzdělávání, je snazší projevit svůj talent pro svobodu, pokud pracuje ve svobodné škole.
Ve svobodné škole, svobodné děti a svobodní učitelé.
Takových škol není na světě tolik, ale přesto existují, a proto je tento ideál uskutečnitelný.
Ve svobodné škole není hlavní věcí to, že si děti mohou dělat, co chtějí, nikoli osvobození od kázně, ale svobodný duch učitele, nezávislost, respekt k učiteli.
Na světě existuje mnoho velmi přísných elitních škol s tradičními řády, které produkují nejcennější lidi. Protože mají svobodné, talentované, poctivé učitele, oddané své práci, a proto je ve škole udržován duch spravedlnosti. V takových autoritářských školách však ne všechny děti vyrůstají svobodně. Některým, těm nejslabším, dusí talent na svobodu, škola je láme.
Skutečně svobodná škola je ta, do které děti chodí s radostí. Právě v této škole děti získávají smysl života. Učí se svobodně myslet, být svobodný, svobodně žít a vážit si svobody – své i každého člověka.
Cesta ke vzdělání svobodných
Svoboda je cíl i cesta.
Je důležité, aby učitel na tuto cestu vstoupil a šel po ní, aniž by se příliš odchýlil. Cesta ke svobodě je velmi těžká, neprojdete ji bez chyb, ale my se budeme držet cíle.
První otázka vychovatele svobodných: Utlačuji děti? Když je k něčemu přinutím, k čemu? Myslím, že je to v jejich prospěch, ale zabíjím tím dětský talent na svobodu? Mám před sebou třídu, potřebuji určitý řád, abych mohl vést hodiny, ale lámu dítě, snažím se ho podřídit obecné disciplíně?
Je možné, že ne každý učitel najde odpověď na každou otázku, ale je důležité, aby si tyto otázky položil sám.
Svoboda umírá tam, kde se objeví strach. Cestou k výchově svobodných je snad úplné odstranění strachu. Učitel se nebojí dětí, ale děti se nebojí ani učitele a svoboda přichází do třídy sama.
Zbavit se strachu je prvním krokem ke svobodě ve škole.
Zbývá dodat, že svobodný muž je vždy krásný. Vychovat duchovně krásné, hrdé lidi – není to sen učitele?