Zášť se nedělá jen tak... V souvislosti s událostí chápanou jako urážka, k nátlaku na pachatele, zapínáme hněv (protest, obviňování, agrese). Pokud je možnost přímé agrese uzavřena (nemožností nebo blokována strachem), pak:
- Abychom upoutali pozornost, spustíme utrpení (smutek nebo mrzutost), začneme si škodit.
- Nahromaděná agrese se obrací uvnitř těla, během konfliktu probíhají fyziologické procesy užitečné pro přežití jedince, ale škodlivé pro jeho zdraví.
Celkem: Jako nezávislý pocit neexistuje žádný pocit zášti. Za „záští“ („urážkou“) je buď čistý hněv, nebo směs hněvu (hněvu), strachu a mrzutosti.
Zášť je komplexní nezákladní emoce odvozená z nevyjádřeného hněvu.
Kdy a jak silně vzniká pocit odporu?
Pocit zášti vzniká u toho, kdo si to udělal sám – urazil se.
Se zvykem a touhou být uražen se člověk urazí (urazí se) na čemkoli.
Zášť často pramení z negramotné práce s hněvem. "Je tak chytrý a dospělý člověk jako já uražen?" — ta věta je slabá, neumí se vyrovnat se vztekem, a pokud se budu zlobit dál, pak nejsem chytrý a nedospělý… Nebo: „nestojí mi za to, abych se jím urazil!“ — podobně.