Žijeme v konkurenčním prostředí: chcete-li něčeho dosáhnout, deklarujte se, ukažte, že jste lepší než ostatní. Chcete být zvažováni? Postavte se za svá práva. Skromnost se dnes nectí. Někteří to dokonce považují za projev slabosti. Psychoanalytik Gerald Schonewulf si je jistý, že jsme tuto vlastnost zbytečně odsouvali do zadních řad.
Starověcí filozofové a básníci si byli dobře vědomi důležitosti skromnosti. Sokrates zhodnotil všechny slavné mudrce své doby a dospěl k závěru, že byl nejmoudřejší ze všech, protože «ví, že nic neví». O slavném mudrci Sokrates řekl: "Myslí si, že ví, co ve skutečnosti neví, zatímco já dobře rozumím své vlastní nevědomosti."
„Hodně jsem cestoval a hodně viděl, ale zatím jsem nepotkal člověka, který by se mohl spravedlivě odsoudit,“ řekl Konfucius. "Ale hlavní věc: buď věrný sám sobě / potom, když noc následuje po dni, / nezradíš druhé," napsal Shakespeare v Hamletovi (překlad ML Lozinsky). Tyto citáty zdůrazňují, jak je pro naši duševní pohodu důležité, abychom se mohli objektivně hodnotit (a to bez skromnosti nejde).
To podporuje nedávná studie Toniho Antonucciho a tří kolegů z University of Michigan. Vědci zjistili, že pro budování úspěšných vztahů je důležitá především skromnost.
Pokora pomáhá nacházet kompromisy nutné k řešení problémů, které nastanou.
Studie se zúčastnilo 284 párů z Detroitu, které byly požádány, aby odpověděly na otázky jako: „Jak skromný jste?“, „Jak skromný je váš partner?“, „Myslíte si, že dokážete odpustit partnerovi, když vás ublíží nebo urazí? vy?" Odpovědi pomohly vědcům dozvědět se více o vztahu mezi skromností a odpuštěním.
„Zjistili jsme, že ti, kteří považovali svého partnera za skromného člověka, byli ochotnější mu prohřešek odpustit. A naopak, pokud byl partner arogantní a své chyby nepřiznal, bylo mu odpuštěno velmi neochotně,“ píší autoři studie.
Bohužel skromnost není v dnešní společnosti dostatečně ceněna. Málokdy mluvíme o objektivním sebevědomí a toleranci k názorům jiných lidí. Naopak, stále opakujeme důležitost sebevědomí a boje za svá práva.
Při své práci s páry jsem si všiml, že velmi často je hlavní překážkou terapie neochota obou partnerů přiznat, že se mýlí. Čím arogantnější člověk je, tím pravděpodobněji si bude jistý, že pravdu má jen on a všichni ostatní se mýlí. Takový člověk většinou není připravený partnerovi odpustit, protože si nikdy nepřizná vlastní chyby, a proto je stejně netolerantní k cizím lidem.
Arogantní a arogantní lidé se často domnívají, že je to jejich náboženství, politická strana nebo národ, který je nadřazen všem ostatním. Jejich naléhavá potřeba mít vždy a ve všem pravdu nevyhnutelně vede ke konfliktům – jak mezilidským, tak mezikulturním. Skromnost naproti tomu nevyvolává konflikty, ale naopak vybízí ke spolupráci a vzájemné pomoci. Jako arogance vyvolává vzájemnou aroganci, tak skromnost nejčastěji způsobuje vzájemnou skromnost, vede ke konstruktivnímu dialogu, vzájemnému porozumění a míru.
Abych to shrnul: zdravá skromnost (nezaměňovat s neurotickým sebeponížením) vám pomáhá dívat se realisticky na sebe i na ostatní. Pro správné posouzení světa kolem nás a naší role v něm je nutné adekvátně vnímat realitu. Skromnost pomáhá nacházet kompromisy nutné k řešení vzniklých problémů. Zdravá skromnost je proto klíčem ke zdravému sebevědomí.
Historie nám ukazuje, že arogance a arogance zabránila mnoha kulturám a národům změnit se, když byla změna nezbytná k přežití. Jak starověké Řecko, tak Řím začaly upadat, protože byly stále pyšnější a arogantnější a zapomínaly na hodnotu skromnosti. „Pýcha předchází zničení, arogance předchází pád,“ říká Bible. Dokážeme si (jak jednotlivci, tak i společnost jako celek) znovu uvědomit, jak důležitá je skromnost?
Zdroj: blogs.psychcentral.com