Obsah
Štika pro mě vždy patřila mezi zvláštní priority na rybníku. Ale na rozdíl od některých jiných druhů se při chytání štik málokdy spokojíte se samotnou skutečností chycení a pokusíte se ulovit skutečnou trofej. O jejím chytání se toho namluvilo poměrně dost, ale v diskuzích na toto téma se často vyskytují docela drsné stereotypy.
Rád chytám štiky a jiné dravé ryby na velkých vodních plochách, v podmínkách značné hloubky nebo rozlehlých vodních ploch. Kde nejsou žádné viditelné orientační body, které vám napoví, kde ryby hledat. Takové podmínky mi připadají nejzajímavější a jakýsi souboj s rybami je poctivější. Ale to je můj osobní názor.
Ve většině případů používám poměrně velké nástrahy a jsem přesvědčen, že právě tato taktika mi přináší výsledky. Ale existují výjimky. Navrhuji analyzovat několik typických přesvědčení, abych pochopil, zda jsou tak imperativní. Ostatně i já sám jsem jako každý člověk ovlivněn stereotypy.
Jsem si vědom minimálně tří případů ulovení štik o hmotnosti nad 9 kg v hloubce 7–10 metrů se skutečnou hloubkou kolem 50 m.
Nejčastějším tvrzením o štice je, že je to dravec, který vede sedavý způsob života a preferuje lov z úkrytu. A proto tam, kde jsou takové úkryty, můžete potkat zubatého. První, co vás napadne, je vodní vegetace a zádrhely. Tato místa byla první v seznamu míst, která jsem navštívil. I když nejsou všude. A můžete dodat: ne všude, kde jsou úkryty, jsou štiky, stejně jako ne všude, kde je štika, jsou úkryty.
Ve skutečnosti se tento predátor, stejně jako každý jiný, dobře přizpůsobuje podmínkám.
Pokud je ale například jelec tloušť stále k vidění mimo jeho tradiční místa, pak je štika mnohem pohyblivější. Hlavním cílem zubatých je samozřejmě přísun potravy. Praxe ukazuje, že štika může lovit ve vodním sloupci ve skutečné hloubce 10, 20 i více metrů. Vím minimálně o třech případech ulovení štik vážících více než 9 kg v hloubce 7–10 metrů se skutečnou hloubkou kolem 50. Je zřejmé, že na takovém místě nejsou žádné přírodní ani umělé úkryty.
Mnoho stereotypů se v praxi potvrzuje, ale ve většině případů bude vždy existovat alternativní cesta k úspěchu.
Je pravděpodobné, že štika používá svou barvu jako maskování mnohem více než prostředí. Jak si jinak vysvětlit takové rozdíly v barvě zubatého? Včetně celkové barvy. Ve skutečnosti je taktika vertikálního přípravku z velké části založena na tomto: hledání míst hromadění malých ryb a parkování velkého predátora vedle nich.
Proto je moje hlavní rada: v žádném případě se nezavěšujte na určitá místa. Pamatujte, že během roku probíhají ve vodním prostředí procesy, které radikálně mění životní podmínky ryb. Absolutně všechny ryby jsou v neustálém pohybu. Nejčastěji závisí ulovení trofeje na správném lovném místě. Každopádně to platí ve větší míře o štikách, které jsou na rozdíl od jiných druhů stále méně pozorné k nástrahě.
Štika je samotářský predátor
Tento údajný axiom se také často pokouší vydávat za pravdu. Nebudeme rozebírat období tření, kdy jsou štiky z objektivních důvodů nuceny snášet se na omezeném prostoru. Ale mnozí věří, že v normálních dobách velká štika netoleruje sousedství a zabírá celou slibnou oblast. Zároveň se argumentuje tím, že po ulovení rychle zabírá místo další štika. Tuto teorii je těžké dokázat, ale ne tak snadno vyvrátit, vzhledem k intenzitě kousnutí ve většině případů.
Sám jsem se této teorie držel. Bez uvedení, samozřejmě, tuhý rámec, ale obecně, věřit, že štika opravdu netoleruje okolí. První výrazný tlak na mé ustálené přesvědčení byl způsoben během jedné z rybářských výprav ve Finsku. Poté jsme navštívili říčku s průměrným proudem a průvodci se z jednoho místa podařilo ulovit 7 těžkých štik od 6 do 8,5 kg. A jak je to možné? Důvodem bylo podle průvodce hromadění bílých ryb v omezeném prostoru. Snadná kořist přitahuje štiky a v takové situaci, kdy je potravy dostatek pro všechny, je k soupeřům docela loajální.
Následně bylo dostatek příkladů potvrzujících možnost nalezení více velkých štik na jednom místě. Co tam ale nebylo, byl odchyt štik na jednom místě, které se výrazně lišily velikostí. Možná, že její sklon ke kanibalismu stále zanechává stopy.
V místech, kde nejsou velké koncentrace malých ryb, bývají štiky rozptýleny, málokdy se podaří ulovit více jedinců na jednom místě. Ale tam, kde se malé ryby shromažďují ve velkých a hustých hejnech, je pravděpodobnost chycení několika štik na jednom místě poměrně vysoká. Z tohoto důvodu po odchytu nespěchejte se změnou místa se slovy: „Nic jiného tu stejně není.“ Velké ryby jsou obzvláště opatrné a místa si vybírají z nějakého důvodu.
Stanoviště štik – lekníny a klidná jezírka
Svým způsobem jsem se tohoto tématu již dotkl v rozhovoru o hloubkách, typických i netypických pro štiky. Pokud se ale do tohoto tématu ponoříte, můžete si vzpomenout na další stereotyp. Říká, že štika žije výhradně v místech s klidnou vodou. A taková místa většinou odpovídají mělkým oblastem jezer, kde je zpravidla hodně vodní vegetace včetně leknínů.
Mnoho štik se samozřejmě chytá i v řekách, kde je proud, ale i v těchto místech se snaží vybírat místa, kde je proud minimální, ba lépe úplně chybí. Udržují ale štiky vždy tichá místa? Jednou při lovu pstruhů v prudkém úseku řeky zubatý o váze asi 2 kg uchopil nástrahu přímo v proudu. Přímo na prahu... Jak jsem již řekl, pro každého dravce je na prvním místě potravní základna a ne imaginární komfortní podmínky. V mé praxi lovu jak na jezerech, tak na řekách se nejednou vyskytly případy, kdy na navenek typických místech, nazval bych je stereotypními, nedocházelo k rozumným výsledkům a dravec se ocitl tam, kde jsem ji nečekal.
Mýty o velkých fairwayových štikách
Rybáři mají obecně tendenci vymýšlet různé příběhy, zvláště pokud dokážou své neúspěchy ospravedlnit. Jedním z typických příkladů jsou podle mě historky o fairwayových pikách. Tak se jmenuje velká ryba, která žije v hlubinách. Toto zařazení na jednu stranu potvrzuje tvrzení, že štika není pouze pobřežním dravcem. Ale jak ho najít na otevřeném prostranství, v podmínkách velkých hloubek? Pro většinu zůstává nedosažitelným mýtem.
Ne všechny štiky žijící v hloubce jsou velké, stejně jako ne všechny velké štiky žijí v hloubce. Rozmístění zubatého v hloubce nebo v mělké vodě je určeno důvody, které nemají nic společného s jeho velikostí. Proč se větší ryby častěji chytají v hloubce? Myslím, že odpověď leží ve vztahu k samotným rybářům. Štika je zranitelnější v mělké vodě. Ryby vážící více než 3 kg se vypouštějí jen zřídka. Jednoduše nemá čas dosáhnout velikosti trofeje. Na hloubce je zubatý lépe chráněn před pytláckými sítěmi a samotní rybáři mu věnují mnohem menší pozornost. Proto je pravděpodobnější, že štika, která preferuje život daleko od pobřeží, poroste. Ve skutečnosti je to jen odhad. Faktem ale je, že v mělkých pobřežních vodách se dá chytit velká štika. Znám minimálně tři případy, kdy se štika vážící více než 10 kg ukryla v hustém rákosí a zaútočila z tohoto úkrytu.
Více návnady – větší ryba
Na základě tohoto tvrzení pravděpodobně vznikl celý směr rybářského stylu, zvaný jerk. A pokud to dříve znamenalo pouze druh návnady, dnes je to spíše směr, který se vyznačuje značnou hmotností a velikostí návnad. Typ je na druhém místě. Jerky totiž mohou používat jak tvrdé nástrahy, tak měkké gumy zároveň. A nemálo společností vydalo řadu návnad, které splňují požadavky rybářů. Sám jsem jedním z vyznavačů tohoto stylu. Takovým rybařením jsem se nakazil ve Švédsku, kde je chytání štik na velké nástrahy opravdovým kultem.
Co je pravda, jsou příběhy o chamtivosti štiky. Snad nejjasnější zástupce predátorů, schopný zaútočit na o něco menší kořist. A to platí pro štiky naprosto všech velikostí. Navíc se mi zdá, že právě střední štika tyto vlastnosti ukazuje velmi jasně – protože potřebuje rychle přibrat. Větší štiky jsou při výběru kořisti vybíravější. Tím si mohu vysvětlit časté chytání štik zdaleka trofejních velikostí na velké nástrahy. Pokud tedy použijete 20+ wobler, jerk nebo měkkou nástrahu ve stejné velikosti v naději, že odříznete malé ryby, budete s největší pravděpodobností zklamáni. Ona takový filtr neposkytne. Jsou ale situace, kdy velké nástrahy fungují hůře nebo dokonce ztrácejí na nástrahy dlouhé až 12 cm.
Teorie: velká návnada na velké štiky není vždy potvrzena. Šňůra se také může stát úlovkem, ale velké štice se nebrání chytit malou návnadu.
Vracím se k teorii velké nástrahy na velké štiky. Vyznavači tohoto stylu tvrdí, že štika spíše chytne velkou návnadu: proč by podle nich měla plýtvat energií hledáním kořisti a lovem malých ryb? Obecně je vše logické. Jednoho dne jsem ale zavítal na říčku ve společnosti svého kamaráda – fanouška UL a zejména lovu na malé jigové nástrahy. Pak jsem ulovil jen jednu štiku asi 2 kg na škubánek a podařilo se mu vylovit několik ryb o váze 6–9 kg. A stojí za to říci, že boj proti takovým rybám s lehkým náčiním se nedá srovnávat s trhaným bojem? Pravda, východů, respektive útesů, bylo dost, ale faktem je, že velké štiky ochotněji útočily na nástrahy dlouhé maximálně 8 cm. Proč?
Na jednu stranu i tato okolnost potvrzuje, že štika není tak jednoznačná. Jakékoli pokusy zahnat jej do rámce stereotypů jsou odsouzeny k neúspěchu. Na druhou stranu je vždy možné vysvětlit chování, pokud má obecný charakter. Pokud by se tedy jednalo o jeden úlovek, je dost možné, že v tu chvíli by štika popadla jakoukoli návnadu, která jí byla nabídnuta. Ale když jeden typ nebo velikost nefunguje a jiný ano, ukazuje to na účinnost druhého.
Jediným vysvětlením této situace je to, že si štika zvykne na potravní základ a přísně filtruje velikost. A právě v takové situaci možná funguje opačný efekt. Proč se honit za něčím nepochopitelným a velkým, když i malá, ale srozumitelná kořist jde sama do tlamy! A i když to rybaření zásadně nezměnilo můj postoj k velkým nástrahám, nyní si dávám větší pozor na přísun potravy.
Razítka a stereotypy nejsou nejlepšími spojenci v rybaření. Jakýkoli pokus najít všelék je odsouzen k neúspěchu. Univerzální tipy pro výběr typu, tvaru, velikosti nebo barvy návnady také nemusí v konkrétní situaci fungovat. Proto je rybaření úžasné, díky kterému je možné jít svou vlastní cestou a pouze svou vlastní cestou. Nálada ryb se neustále mění. Mění se i podmínky, ve kterých se dravec nachází. Vždy byste měli analyzovat situaci. Pro každé chování existuje vysvětlení, ale ne vždy leží odpověď na otázku na povrchu…