Když se dostaneme do složité situace, zažijeme krizi ve vztahu nebo ztrátu před volbou, často hledáme radu: ptáme se přátel, kolegů nebo internetu. Řídí nás zásada naučená od dětství: proč vymýšlet něco, co už bylo vynalezeno před námi. Při řešení osobních záležitostí však tento princip často nefunguje a rady místo úlevy způsobují podráždění. Proč se to děje a jak najít řešení?
Když klienti hledají pomoc, často žádají o radu. Například jak se dostat ze vztahu nebo jak to napravit. Ptají se, zda má cenu odejít z práce, zda je čas mít dítě, co dělat, aby se stal sebevědomější, přestal se stydět.
Zdálo by se, že většina otázek je stará jako svět – opravdu ještě nepřišli s nějakým obecným pravidlem nebo spásnou pilulkou, která by v každém případě pomohla? Někteří lidé se na to přímo ptají, například: "Myslíš, že vztahy s touto osobou mají budoucnost?" Běda, tady musím naštvat: já ani moji kolegové nemáme univerzální odpověď. "Tak co máme dělat?" — ptáš se. "Vynalez kolo," odpovídám.
Lidstvo vytvořilo tolik pohodlných zařízení, která usnadňují život, že znovuobjevování toho, co již existuje, je ztráta času. Ale pokud jde o záležitosti, jako je budování vztahů, získávání sebevědomí, vyrovnávání se se smutkem nebo přijímání ztráty, prostě není jiná možnost, než znovu vynalézt kolo. Ano, takový, který je pro nás ideální.
Pamatuji si, že jsme si jako dítě vyměnili kola se sousedem jen tak ze zvědavosti. Vypadal jako obyčejné kolo, ale bylo to nepohodlné: jeho nohy sotva dosáhly na pedály a sedadlo se zdálo příliš tvrdé. Zhruba stejné to bude, když se narychlo budete řídit něčími radami a začnete si život zařizovat podle cizího vzoru: jako kamarádi, jak radí v televizi nebo naléhají rodiče.
Prožíváme své pocity a otevíráme se novým, postupně – sami nebo s pomocí psychoterapeuta – sestavujeme vlastní kolo.
Částečně je psychoterapie procesem znovuobjevování kola, pečlivým a pečlivým hledáním odpovědí na otázky „jak bych měl být“ a „co mi bude vyhovovat“. Vztahy se nelze naučit z knih, i když mohou být užitečné, pokud vám pomohou položit si ty správné otázky. Řekněme, že umělá inteligence si pro nás vybrala dokonalého společníka. Ale i výběr partnera podle ověřeného vzorce ve výsledku potkáme živého člověka a nezbývá nám, než tyto vztahy sami prožívat, experimentovat a improvizovat.
Co říct partnerovi, když se pohádáte? Jak se dohodnout na financích, na tom, kdo bude vynášet popelnice? Odpovědi si musíte vymyslet sami. Která z nich se ukáže jako pravdivá, můžete určit pouze nasloucháním sobě. A je pravděpodobné, že se ukážou být zcela odlišné od těch, které doporučují přátelé nebo internet.
Přijmout ztrátu, není jiné východisko, než ji prožít. Abych se stal sebevědomějším, je důležité zjistit, odkud pochází, přesně ta moje nejistota. Čemu věnuji pozornost, že se stydím?
Prožíváním pocitů a otevíráním se novým si tedy postupně – sami nebo s pomocí psychoterapeuta – sestavujeme vlastní kolo. Někdo to bude mít s růžovými stuhami a košíkem na knihy, někdo s pneumatikami s hroty a silnými koly. A teprve po odražení země na kole, které jsme si sami vytvořili, začneme šlapat směrem ke svému skutečnému já.