Jak víte, k výměně žárovky stačí jeden psycholog – za předpokladu, že je žárovka připravena na výměnu. Průměrná „žárovka“ bohužel ještě není připravena na změnu – alespoň co se struktury světa a role žen v něm týče. „Ten, kdo má moc, může dělat, co chce, a mnozí souhlasí s těmito pravidly hry. Mnoho, ale ne všichni." Tito „ne všichni“ to mají těžké: není vtipné přiznat, že se například stali obětí obtěžování. Takže jako hrdinka filmu „Skandál“.
Jaká reakce obvykle způsobí další obvinění z obtěžování? Zpravidla se strhne lavina komentářů v duchu: „Už zase? Ano, kolik toho dokážeš?!“, „Proč předtím mlčela?“, „Je to její vlastní vina“, „Ano, chce jen peníze/přitahuje na sebe pozornost…“. Velkou část komentátorů přitom tvoří ženy. Ti, které z nějakého důvodu nikdy nikdo neobtěžoval. Ti, kteří si jsou jisti, že se jim nikdy nic podobného nestane. Ti, kteří se prostě „chovají normálně“. Nebo možná dokonce čelil něčemu podobnému, ale přijal již zmíněná pravidla hry.
A taková reakce nijak neusnadňuje ženám, které se odváží obviňovat ty, kteří jsou u moci. Včetně jejich šéfů. Přesně to udělali novináři Fox News v roce 2016, tedy zhruba rok před zrodem hnutí #MeToo. Oni, a ne postavy Marvelu a DC, jsou skutečné superhrdinky.
Protože „nikdo nemá prospěch ze soudního procesu s Fox News“. Protože „firemní pravidlo číslo jedna: nestěžujte si na šéfa“, ale „pokud budeme ve své práci veřejně žalovat, nikdo vás nikam nevezme“. Navzdory tomu začali na kanálu a především s jeho režisérem Rogerem Ailesem bojovat s objektivizací, genderovou diskriminací, prudkým sexismem a toxickým prostředím.
O těchto událostech je „Skandál“ v režii Jaye Roache. O tom, proč žena obecně souhlasí s ponižující rolí pro ni, a nikomu neřekne, co se stalo. „Přemýšlel jsi, co bude tvoje mlčení znamenat? Pro nás. Pro nás všechny,“ ptá se hrdinka Margot Robbie slavné americké novinářky Megyn Kelly (nalíčené do maximální portrétní podobnosti s Charlize Theron). Jediné, co zbývá, je bránit.
"Co jsem udělal špatně? To, co říkala? co jsem měl na sobě? O co jsem přišel?
O tom, proč bylo mlčení mnoha hrdinek tak dlouhé a proč bylo tak těžké rozhodnout se promluvit. Jsou zde pochybnosti – možná „nic takového se nestalo“? A strach o kariéru.
A skutečnost, že i když jste si jisti, že váš případ není izolovaný, neexistuje žádná záruka, že budete podporováni. („Skočila jsem do propasti. Myslela jsem, že mě alespoň někdo podpoří,“ hořce přiznává právníkům moderátorka Gretchen Carlsonová v podání Nicole Kidmanové.)
A zvyk nést vinu. „Tady je háček sexuálního obtěžování v práci: […] nás to nutí ptát se sami sebe – co jsem udělal špatně? To, co říkala? co jsem měl na sobě? O co jsem přišel? Zanechá to otisk na celou moji kariéru? Řeknou, že jsem se honil za penězi? Hodí mě přes palubu? Definuje mě to jako člověka po zbytek mého života?“
A chování ostatních žen: „Chce nás Roger? Ano. Je to muž. Dal nám čas, příležitosti. Z takové pozornosti máme prospěch.“ Roger Isles jim dal práci. Vysíláno v hlavním vysílacím čase. Pořádal vlastní představení. A s takovou dohodou souhlasili. Proč? Mnohým se zdálo, že tento svět – svět médií, svět byznysu, velké peníze – je tak uspořádaný; že to bylo a bude.
A to obecně mnohým dodnes stačí k tomu, aby i nadále zavírali oči před tím, co se děje. Až nakonec přijde na mysl myšlenka, že další by mohla být například naše vlastní dcera. Nebo dokud tomu nebudeme čelit osobně nebo někdo, koho známe.