K dnešnímu dni se stále musíme uchýlit k několika definicím, abychom se pokusili porozumět tomu, co spasmofilie. Tento termín je velmi kontroverzní, protože se nejedná o nemoc uznávanou v lékařských klasifikacích, ani ve Francii, ani v mezinárodním měřítku. Výzkumníci nesouhlasili; je možné, že začarovaný kruh příznaků nebo co ztěžuje určení.

Nejčastěji se projevuje třemi příznaky: únava, neurodystonie et úzkost.

THEhyperexcitabilita neuromuskulární je identifikován dvěma příznaky přítomnými u spasmofilie: znamení Chvostek (= mimovolná svalová kontrakce horního rtu v reakci na poklep lékařským reflexním kladívkem) a znak klíčenky (= kontraktura ruky porodní asistentky).

Elektromyogram ukazuje a opakující se elektrická hyperaktivita periferních nervů, charakteristická pro nervosvalovou dráždivost, nezaměňovat s diskomfortem způsobeným hypoglykémií, se symptomy spojenými s posturální hypotenzí, s nervovým zhroucením nebo záchvaty záchvatovité úzkosti. Snížené intracelulární hladiny hořčíku se často vyskytují s hladinami vápníku a fosforu normální.

Charakteristikou této nerovnováhy jsoupřecitlivělost závislost na životním prostředí, zranitelnost vůči stresu a fyziologická a psychická nestabilita.

Spazmofilie nebo tetanie?

Termín „spasmofilie“ je široce používán širokou veřejností k popisu kombinování záchvatů úzkosti potíže s dýcháním (pocit stísněnosti, dušení, hyperventilace) a svalová tetanie. Příznaky spasmofilie, tetanie nebo dokonce psychogenní hyperventilace mohou být v některých případech podobné těm, které se vyskytují při panických atakách.

Pojem spasmofilie je však v dnešní době stále spíše vágní. Je o tom málo vědecké literatury¹ a epidemiologických studií o spasmofilii je bohužel velmi málo, protože stejně jako u podobných syndromů je reálnost tohoto onemocnění stále nejistá (považuje se za psychiatrická nemoc). Podle platných klasifikací (slavný „4 XNUMX DSM“, americká klasifikace duševních nemocí), spasmofilie je a patologická forma úzkosti. V současnosti spadá do kategorie „ panická poruchas“. Výzkum spasmofilie však zdaleka nebyl nedávným pojmem, ale existoval již na konci 19^st století.

Kdo je postižen?

Záchvaty úzkosti se nejčastěji vyskytují v mladí lidé (mezi 15 a 45 lety) a jsou mnohem častější v ženy než u mužů. Jsou prý častější ve vyspělých zemích.

Příčiny onemocnění

Na mechanismech spasmofilie se pravděpodobně podílí mnoho faktorů a biologický, psychologický, genetický et kardio-respirační.

Podle některých teorií by to bylo a nepřiměřená nebo přehnaná reakce na stres, úzkost nebo úzkost spouštějící hyperventilaci (= zrychlení dechové frekvence), což by samo o sobě zesilovalo hyperventilační reakci až do záchvatu svalové tetanie. Různé situace strachu a úzkosti (včetně situace, kdy nemůžete dýchat) tedy mohou vyvolat hyperventilaci, která sama o sobě může způsobit určité příznaky, a to zejména závratě, necitlivost končetin, třes a bušení srdce.².

Tyto příznaky zase zhoršují strach a úzkost. Jedná se tedy o a začarovaný kruh která je soběstačná.

Tento reakční režim pravděpodobně velmi spotřebovává hořčík a mohl by predisponovat k a chronický nedostatek hořčíku intracelulární. Navíc naše strava stále chudší na hořčík (kvůli rafinaci a způsobu vaření) by mohla tento deficit zhoršit.

Genetická křehkost spojená s nedávno identifikovanými tkáňovými skupinami (HLA-B35) předurčuje 18 % populace v průmyslových zemích k rozvoji spasmofilie.

Pro lékařské specialisty pracující na místě www.sommeil-mg.net (všeobecné lékařství a spánek), nedostatek účinnosti spánku je považován za příčinu spasmofilie:

1. Spánek je posuzován po probuzení a zdá se zřejmé, že spasmofilové již nehrají svou roli, protože právě po probuzení je únava nejintenzivnější;

2. Často přítomný nárůst noční diurézy (člověk se během noci několikrát zvedne k močení) je důsledkem kolapsu „antidiuretického“ systému;

3. La neurodystonie je dalším důsledkem této neefektivnosti spánku;

4. Le dobrovolný charakter pacientů (tato odolná postava jim umožňuje bojovat proti své nemoci po dlouhou dobu sami): „to je pravda, jsem unavený, ale držím se“ … dokud se krize. O čemž svědčí bezpodmínečné odmítnutí jakékoli pracovní neschopnosti, jakmile krize pomine. Tyto osobnosti jsou často altruistické a hyperaktivní. Krize je pro nás prvním příznakem dekompenzace spánku na podkladě funkční insuficience spánku. Zhoršení únavy může vést k závažnějším a invalidizujícím obrazům, které se projeví v hyperalgetickém módu jako u fibromyalgie nebo v astenickém módu jako u chronického únavového syndromu (CFS). V praxi se krize zastaví, jakmile je sedativum dostatečně silné, aby „přerušilo zvuk alarmu“, což umožňuje potvrdit, že pozoruhodná účinnost benzodiazepiny (skupina anxiolytik) v této situaci (v jediné, ale dostatečné dávce) potvrzuje neurodystonickou povahu nevolnosti a měla by poukazovat na chronobiologický management. Podle našeho názoru má každá krize hodnotu dekompenzovaného signálu „hyposleep“, proto je tato léčba důležitá.

Průběh a možné komplikace

Často jsou spojeny spasmofilní reakce s výrazný pokles kvality života a může vést k velmi invalidizujícím poruchám, jako je např bojí se jít ven, být v přítomnost cizích lidí nebo se účastní různých společenských či profesních aktivit (sekundární agorafobie). U některých lidí je frekvence záchvatů velmi vysoká (několik za den), tomu se říká panické poruchy. Riziko deprese, sebevražedné myšlenky, sebevražedného činu, ofzneužívání užívání drog nebo alkoholu se zvyšuje při častých záchvatech paniky³.

Správným řízením je však možné tuto úzkost zvládnout a snížit frekvenci záchvatů.