Obsah
Stává se, že se rodiče na dětech bourají — facky, facky. A každé jednotlivé selhání je malá katastrofa, při které potřebuje pomoc dítě i dospělý. Co potřebujete vědět, abyste se vyhnuli poruchám? Sdílíme cvičení, která rodiče naučí zvládat emoce.
Kategoricky nazývat facky a pouta násilím a říkat, že to není možné, znamená přidat do složité situace ještě více viny a bolesti. Jak být?
STOP, impotence! Může to být i jinak!
Za každým zhroucením rodičů se skrývá něco důležitého. A nejčastěji výprask a nadávky — z impotence. To je impotence ve vztahu k vlastnímu dětství, k normám a pravidlům osvojeným v rodičovské rodině, k životu v totalitním sovětském systému. Od vlastních emocí, únavy, zácpy, nevyřešených problémů v práci a s blízkými.
A samozřejmě tato impotence ve výchovných opatřeních. Rodiče o tom přímo mluví: „Nemáme žádné příklady, jak vychovat hodného člověka bez opasku a žabek.“
V okamžiku zhroucení mámu nebo tátu zahalí silná emocionální vlna
Nejjednodušší a nejsilnější vzorce chování probouzejí v rodiči například agresivní reakci. Poskytuje určitou relaxaci, a tím je vzor fixován. S každým zhroucením získává nad člověkem stále větší moc.
Jen zakázat si křičet, plácat, mlátit nestačí. Reakce roste z hloubky a tam je potřeba ji změnit. K tomu je důležité vytvořit strategii a krok za krokem ji implementovat.
Strategie pro přechod k bezpečnému vztahu s dítětem:
- Pracujte se svými vlastními pocity a postoji;
- Vytvořte zabezpečený kontakt;
- Naučte své dítě poslouchat.
Pracujte se svými vlastními pocity a postoji
Rozpoznat své emoce, které vedly ke zhroucení, a naučit se je žít ekologičtěji je pro rodiče hlavním úkolem práce na sobě. V podstatě jde o to naučit se přemýšlet o emocích přímo v okamžiku, kdy vyvstanou.
K tomu pomohou následující otázky:
- Co jste cítil v době zhroucení? Hněv? Vztek? Odpor? Impotence?
- Jak se tyto pocity projevovaly na tělesné úrovni — chtěli jste dupat, mávat rukama, zatínat pěsti, zrychlit tep?
- Jaké jsou tyto pocity? V jakých dalších situacích v současnosti nebo v minulosti jste se setkali s podobnou reakcí — u sebe nebo u jiných lidí?
Nejlepší je vést si deník a odpovídat na tyto otázky písemně.
Zpočátku to budou nahrávky v návaznosti na poruchu, ale postupem času se naučíte „chytit“ své pocity přímo v okamžiku jejich vzniku. Tato dovednost značně snižuje míru reakce.
Za rodičovskou impotenci v krachu stojí nejčastěji kombinace únavy a vnitřních faktorů (traumatické situace z minulosti, zkušenost z dětství, nespokojenost se životem). Více odpočívejte, starejte se o sebe – nejčastější rady přátel a kolegů. Ano, je to důležité, ale to není vše.
Cvičení může pomoci rodičům s dětmi
Psychologové mají povinnost podstoupit osobní terapii. Je to nutné k tomu, abyste si nepletli příběhy klientů se svými, abyste si rozšířili pohled na problémy, zachovali vnitřní rovnováhu při setkání se silnými emocemi druhých lidí. Co musíme udělat?
1. Emocionálně uzavřete nepříjemné a traumatické příběhy z vlastního života, a to i z dětství
Existují různé metody, jak to udělat, ale výsledek je stejný — vzpomínka na těžkou událost přestane «ulpět», způsobí slzy a těžké podmínky. Příběh můžete vyprávět blízké osobě, která vás podporuje, znovu a znovu. Nebo si své myšlenky a pocity zapisujte do deníku, kreslete. Profesionálních přístupů k léčení traumatu je mnoho, můžete se obrátit na odborníka.
2. Naučte se dívat na situaci ze strany
Existuje na to speciální cvičení. Zkuste si například v obchodě, kde vás většinou trochu štve fronta nebo prodavačka, představit, že se tohle všechno děje v televizi. Právě se díváte na zprávy. Snažte se nezasahovat, najděte «kouzelnou hůlku» — spočítejte tečky na tapetě, zvažte vzor na podlaze.
Po procvičení jednoduchých situací můžete zkusit i složitější. Představte si kňučení "Mami, já chci zmrzlinu!" Také televizní pořad. Nezapínejte se, najděte rozptýlení pro své emoce.
3. Umět odolat silným citům dětí
Dám vám příklad. Dítě si podrbalo koleno a pláče, je velmi rozrušené, bolí to. Maminka je také naštvaná a vyděšená, chce dítě co nejdříve uklidnit a říká: „Nebreč, už je po všem! Tady je bonbón pro vás!» V důsledku toho dítě jí bonbóny, všichni se uklidnili.
Dítě i matka se však kontaktu se svými pocity bezpečně vyhýbaly.
A další příklad. Stejné dítě, stejné koleno. Maminka se dostává do kontaktu s pocity dítěte: „Ano, bolí tě to a jsi naštvaná, ale stalo se to takhle — pomůžu ti se uklidnit a pak koupíme náplast a ošetříme koleno .“ Maminka snáší bolest a zášť dítěte a pomáhá mu vyrovnat se s jeho pocity, pojmenovat je a přijmout.
Dodržováním těchto doporučení se dokážete v klidu vžít do okamžiků neposlušnosti, rozmarů, vzteku, kňučení, naučíte se i přes únavu udržovat svůj vnitřní stav a efektivněji pomáhat dítěti při řešení jeho potřeb. Sbíráním knih a článků je docela možné něco udělat sami. Zvláště těžké problémy je nejlepší řešit společně s rodinným psychologem.
Vytvořte bezpečný kontakt
Teorie připoutání dokazuje, že dítě potřebuje konzistentní chování rodičů, vytváří to vnitřní jistotu a v jeho dospělosti bude méně impotence.
Sankce za neposlušnost a příjemnou zábavu by měly být promyšlené a důsledné. Rodiče například zavádějí pravidlo a sankci: „Pokud neuklidíš pokoj, nebudeš hrát na konzoli.“ A pokaždé je nutné důsledně sledovat implementaci pravidla. Když jednou nevystoupíte a není žádná sankce, je to již nekonzistentní.
Nebo je například tradice v sobotu navštívit babičku na výborné hody. Děje se tak každou sobotu, kromě výjimečných případů — důsledně.
Zábava a dárky jsou samozřejmě také spontánní — pro radost. A konzistentní – pro vnitřní bezpečnost
Důležitá je i radost ve vztahu. Pamatujete si, co nejraději děláte se svým dítětem? Dovádět nebo objímat? Dělat řemesla? Dívat se spolu na vzdělávací filmy? Číst? Dělejte to častěji!
Spoléhat se na hodnoty pomáhá vědomě budovat kontakt. Přemýšlejte o tom, jaké hodnoty stojí za vaším rodičovstvím – rodina, péče nebo radost? Jaké akce je můžete vysílat dětem?
Například pro vás je rodinnou hodnotou vzájemná péče. Jak můžete této péči naučit své děti? Samozřejmě vlastním příkladem — starat se o sebe, o partnera, o staré rodiče, pomáhat charitativním organizacím. A pak se rodinná večeře může stát nikoli formálním setkáním rodiny, ale místem, kde se děti naučí péči.
Naučte své dítě poslouchat
Často je důvodem rozpadu neposlušnost dětí. Jedna matka řekla: "Nejprve jsem mu klidně řekla, aby nelezl na skříň, pak jsem to ještě třikrát zakřičela a pak jsem musela naplácat!" Máma v této situaci prostě nevěděla, jak ovlivnit svého syna.
Poslech je stejně důležitá dovednost jako mluvení nebo čtení. Naše děti přece učíme různé užitečné věci a nemyslíme si, že by to samy měly umět. Často je ale neučíme poslušnosti, ale rovnou požadujeme výsledek!
Jak naučit dítě poslouchat?
- Postupně a důsledně zavádět systém pravidel a důsledků.
- Poslušnost můžete naučit ve hře nebo v pohádce — na příkladu hraček nebo pohádkových postaviček můžete ukázat práci pravidel a důsledky.
- Pro odborné metody, jak naučit dítě dovednosti poslušnosti, můžete kontaktovat specialistu na nápravu interakce dítě-rodič.
Někdy se zdá, že bezmoc je neoddělitelná od rodičovství. Jsou totiž situace, ve kterých my – rodiče – nemůžeme nic dělat. To ale neplatí pro naše selhání, takové problémy jsou zcela řešitelné.