Když naše tělo trpí, první věc, kterou bychom měli udělat, je zajít k lékaři a řídit se jejich pokyny. Ale co když splníme všechny požadavky, ale nebude to jednodušší? Odborníci nabízejí několik cvičení pro zlepšení pohody.
Vytváříme léčivý zdroj
Vladimír Šnigur, psychoterapeut, specialista na klinickou hypnózu
Hypnóza a autohypnóza často pracují s představivostí. Umožňuje vám soustředit se nejen na samotný příznak, ale také na zdroj potřebný k jeho vyléčení. Hlavním přáním v hypnotickém přístupu je proto být otevřený kreativitě. Pokud je nám totiž bolest povědomá a nějak si ji představujeme, pak je pro nás „elixír“ na léčení neznámý. Může se zrodit zcela nečekaný obraz a musíte být připraveni jej přijmout, a proto musíte pečlivě naslouchat.
Tato technika funguje dobře při bolestech zubů, hlavy, modřin nebo cyklické ženské bolesti. Postačí sed nebo pololeh. Hlavní je být v pohodě, při ležení hrozí usnutí. S tělem volíme stabilní a uvolněnou polohu: chodidla jsou zcela na podlaze, v nohách není napětí a v rukou na kolenou. Měli byste se cítit pohodlně a uvolněně.
Můžete si dát žádost – najít spontánní nevědomý obraz léčivého zdroje
Nalézáme bolest v těle a vytváříme jeho obraz. Každý si přijde na své – pro někoho koule s jehlami, pro někoho rozžhavený kov nebo viskózní bažinaté bahno. Přesuneme tento obrázek do jedné z rukou. Druhá ruka je pro obraz zdroje, který pro vás musí nevědomí najít. K tomu si můžete dát takový vnitřní požadavek – najít spontánní nevědomý obraz léčivého zdroje.
Vezmeme první věc, která se objeví v naší představivosti. Může to být kámen nebo oheň, pocit tepla nebo chladu nebo nějaký druh vůně. A pak to nasměrujeme na ruku, kde máme obraz bolesti. Můžete to neutralizovat vytvořením třetího obrázku ve své fantazii. Možná je pro někoho výhodnější jednat ve fázích: nejprve bolest „vyhodit“ a pak ji nahradit prostředkem, který bolest zmírní nebo úplně odstraní.
Pro pohodlí můžete nahrát pokyny na zvuk, zapnout si je a bez váhání provádět všechny akce.
Mluvit s nemocí
Marina Petraš, psychoterapeutka:
V psychodramatu spolupracují tělo, pocity a myšlenky. A někdy v jedné z těchto oblastí nebo na jejich hranici dochází k vnitřnímu konfliktu. Předpokládejme, že jsem velmi rozzlobený, ale nedokážu se s tímto zážitkem vypořádat (například věřím, že je zakázáno zlobit se na dítě) nebo neumím hněv projevit. Stažení citů většinou zasáhne tělo a začne bolet. Stává se, že onemocníme před důležitou událostí, kdy se nám nechce nebo se bojíme něco udělat.
Hledáme: jaký vnitřní konflikt, na který tělo reaguje bolestmi, migrénami či bolestmi? Abyste si pomohli, je vhodné autodrama: psychodrama pro jednoho. Jednou z možností je čelit samotné bolesti, druhou je mluvit s trpící částí těla. Můžeme si s nimi ve své fantazii zahrát setkání nebo položit na stůl předměty, které budou „hrát role“: tady je „bolest“ a tady „já“. Tady mě bolí zub. Položím „bolest zubů“ a sebe (jakékoli předměty spojené s bolestí a se sebou samým) na scénu u stolu, položím ruku na „bolest“ a snažím se jím být a nahlas přemýšlím: „Co jsem? Jakou barvu, velikost, jaký je to pocit? Proč potřebuji svou milenku a co jí chci říct? Říkám to druhému subjektu (sám sobě) ve jménu bolesti.
Existuje technika, která nám umožňuje bolest na chvíli odložit, pokud máme nyní naléhavou záležitost.
Pak přesunu ruku k druhému předmětu (sebe) a v duchu poslouchám, jaká bolest mi odpovídá. Říká: „Zachraňovat svět je dobré. K zubaři je ale potřeba jít včas. Nejprve se musíte postarat sami o sebe. A to nejen tehdy, když už se zuby rozpadají. Ty, Marina, toho na sebe bereš příliš." "Dobře," odpovídám a položím ruku na předmět, který mě zobrazuje (například šálek), "Jsem opravdu unavený, potřebuji si odpočinout. Takže si vezmu dovolenou. Potřebuji se o sebe postarat a naučit se odpočívat nejen s pomocí nemoci.
Existuje technika, která nám umožňuje bolest odložit na dobu, kdy pochopíme, že se jí musí lékař vážně věnovat, ale nyní máme naléhavou záležitost – výkon nebo práci. Pak si vezmeme jakýkoli předmět, který máme spojený s, například migrénou. A my říkáme: „Vím, že existuješ, vím, že tě ještě nemůžu úplně sundat, ale potřebuji 15 minut na dokončení důležitého úkolu. Zůstaňte v této položce, vezmu vás zpět později.
Zatneme čelisti a zavrčíme
Alexey Ezhkov, terapeut zaměřený na tělo, specialista na bioenergetickou analýzu Lowen
Někdy se bolest rodí z myšlenek a pocitů. Tělesné praktiky by měly být aplikovány, pokud jsme připraveni si uvědomit, jaké pocity nyní máme, které z nich nejsou vyjádřeny. Například pod kým nebo pod čím jsme se „prohýbali“ tak, že jsme zmačkali spodní část zad. Často se bolest objevuje jako signál, že naše hranice byly porušeny. O invazi si možná ani neuvědomujeme: někdo je k nám neustále laskavý, ale jemně, „partizánsky“ proniká na naše území. Výsledkem je bolest hlavy.
Základním principem, jak se zbavit emoce „uvízlé“ v těle, je uvědomit si ji a vyjádřit, převést ji do akce. Mimochodem, mluvení je také jednání. Zmocnil se nás hněv, který ve společnosti není zvykem otevřeně projevovat? Vezmeme ručník, uděláme z něj trubici a pevně ji sevřeme čelistmi. V tuto chvíli můžete vrčet a křičet, hlas má léčivý účinek, protože je to naše první akce v životě.
Bolest můžete „dýchat“: představte si bolavé místo, nadechněte se a vydechněte skrz něj
Svalové napětí paradoxně mizí, pokud svaly přetěžujeme. Nebo můžete ručník zmáčknout rukama a vydat zlostné zavrčení. Pokud není uvolněn, opakujte. Možná se ale budete muset vypořádat s hlavní příčinou – porušením hranic.
Hluboké a pomalé dýchání vám umožní uvědomit si, co se děje, a zvýšit hladinu vaší energie. Lze ji provádět vsedě, ale je lepší stát nebo ležet, pokud to situace umožňuje. Bolest můžete „dýchat“: představte si bolavé místo, nadechněte se a vydechněte skrz něj. Nahromadilo se v těle nepříjemné napětí? Pokud se provede uzemnění, odezní. Zujte boty a vnímejte půdu pod nohama – stůjte pevně, pevně, vnímejte napětí a ptejte se sami sebe, s čím to souvisí. Pokud jste se úplně nepustili, další fází je pohyb.
Napětí je pravděpodobně nějaký druh zastavené akce. Bolí vás ruka nebo noha? Zkontrolujte sami sebe: co s nimi chcete dělat? Nakopnout vzduch? Dupat? Spěchej ze všech sil? Bušit pěstmi? Dovolte si to!
Stav sledujeme
Anastasia Preobrazhenskaya, klinická psycholožka
Máme tři hlavní možnosti, jak se vypořádat s bolestivými zážitky. Za prvé: sloučit. Utrpení zakrývá všechno, je to naše jediná realita. Za druhé: vyhýbání se, kdy odvádíme pozornost a rozptylujeme se činnostmi. Zde riskujeme účinek stlačené pružiny: při jejím otevření nás čeká nekontrolovatelný silný zážitek, který nás uchvátí a unese neznámo kam. Třetí možnost: naše nezúčastněná mysl pozoruje vnitřní procesy, aniž by se odtrhla od přítomnosti.
Oddělit se od myšlenek, vjemů, emocí a izolovat stav neutrálního pozorovatele pomocí praxe plného uvědomění (mindfulness) se učí terapií přijetím a zodpovědností (zkráceně ACT z anglického názvu: Acceptance and Commitment Therapy). Naším úkolem je prozkoumat všechny modality vnímání (vizuální: „vidět“; sluchové: „slyšet“; kinestetické: „cítit“), které se podílejí na prožívání bolesti, a v klidu si všímat, co se s námi děje.
Tento proces lze přirovnat k vlně: přichází k nám a my se jí dotýkáme, ale nepotápíme se.
Předpokládejme, že nyní pociťuji napětí v oblasti očí. Cítím bolest, která mi stlačuje spánky jako obruč (kinestetická). V očích je červená barva (vizuální obraz) a pamatuji si: před dvěma lety mě také bolela hlava, když jsem nemohl složit zkoušku. A teď slyším matčin hlas: „Vydrž, buď silná, neukazuj nikomu, že se cítíš špatně“ (sluchový obrázek). Jako bych z povzdálí sledoval přechod z modality do modality, nesplýval a nevyhýbal se stavu, ale vzdaloval se, a přitom jsem „tady a teď“.
Celý proces trvá 10-15 minut. Dá se to přirovnat k vlně: přichází k nám a my se jí dotýkáme, ale nepotápíme se. A ona se otočí zpět.